Památky s mezinárodním statusem

Vybrané památky významné pro Evropu jsou označovány značkou Evropské dědictví. Druhý protokol k Haagské úmluvě na ochranu kulturního dědictví při ozbrojeném konfliktu poskytuje nejvýznamnějším památkám zvláštní ochranu v případě válek.

Co znamená zápis na Seznam světového dědictví?

Zapsáním památky na Seznam světového dědictví se uznává jeho výjimečná světová hodnota. Tento zápis je zpravidla vyvrcholením mnohaletého procesu, v rámci kterého je podle obecných pravidel sestavována podrobná nominační dokumentace a poté probíhá komplexní hodnotící proces.

Zápis památky na Seznam světového dědictví je potvrzeno, že taková památka svými konkrétně popsanými charakteristikami, vyjádřenými v definici výjimečné světové hodnoty reprezentuje kulturní a přírodní bohatství naší planety, a to do té míry, že je cenná nejen pro místo, kde se nachází, ale zároveň i pro celé lidstvo. Památky, které se mají stát součástí světového dědictví, jsou považovány za nejlepší doklady kulturního a přírodního dědictví, které mají být předány budoucím generacím.

Přistoupením k Úmluvě o ochraně světového dědictví konkrétní stát vyjadřuje svou vůli spolupodílet se na snaze mezinárodního společenství chránit, zachovat a předat dalším generacím kulturní a přírodní dědictví celosvětově významné hodnoty, které se nachází na jeho území. Zároveň také vyjadřuje svou připravenost podílet se na ochraně a uchování světového dědictví v jiných státech, a to nejrůznějšími způsoby: od povinných každoročních příspěvků do společného Fondu světového dědictví, tak zapojováním do mezinárodní expertní spolupráce, do činnosti Výboru pro světového dědictví a respektování jeho rozhodnutí obecných nebo takových, které se týkají položek Seznamu světového dědictví na jeho území.

Česká republika jako smluvní strana úmluvy o ochraně světového dědictví plní Tuto svou odpovědnou roli v uchování světového dědictví na svém území a další závazky vyplývající z Úmluvy o ochraně světového dědictví prostřednictvím víceúrovňové spolupráce klíčových aktérů v agendě světového dědictví. Prestiž, kterou země se statky uvedenými na Seznamu světového dědictví získají, působí jako katalyzátor pro posílení pocitu odpovědnosti vůči místům, která mají ve své péči. Zápis na Seznam světového dědictví nepřináší zásadní právní změny, naopak se zápisem potvrzuje, že v průběhu hodnocení bylo shledáno, že národní předpisy a opatření nelegislativní povahy jsou kvalitní.

Prováděcí směrnice k Úmluvě o ochraně světového dědictví ale státům ukládá (článek č.172), aby o větších projektech, které by mohly mít dopad na výjimečnou světovou hodnotu, včas korektně mezinárodní společenství prostřednictvím Centra světového dědictví informovaly. Cílem je nezávislé expertní posouzení takových záměrů již ve fázi, než jsou učiněna nevratná právní rozhodnutí, která otevřou možnost realizaci nepřijatelných projektů a jejichž přehodnocení by mohla znamenat i finanční problémy. Nezávislé a širší posouzení experty, kteří nejsou vázáni místními podmínkami nebo nečelí místním tlakům, může do posouzení záměru vnést potřebný nadhled a často i odblokovat aspekty, které lze na národní úrovni obtížně pojmenovat. Požadavek na včasnou mezinárodní expertní součinnost je často podceňován, obvykle z důvodu obav z neúměrného prodloužení procesu posouzení.

Státy podle kompetencí dotčených subjektů musí garantovat nezbytné podmínky pro uchování takových památek do budoucna, což zejména znamená, že u statků uvedených na Seznamu světového dědictví je třeba vytvořit strategii správy, která stanoví přesná památková opatření a kontrolní mechanismy, jejichž účinnost je sledována prostřednictvím monitoringu a reportingu. Pro jednotlivé statky světového dědictví je proto zpracováván koncepční plán péče , pro který se i v ČR používá mezinárodně srozumitelný pojem Management Plan. Jeho přípravu pro památky světového dědictví jako jednu z priorit finančně podporuje i Ministerstvo kultury, prostřednictvím svého dotačního programu Program podpory pro památky světového dědictví.

Jak se vybírají památky pro Seznam světového dědictví?

Základním principem výběru památek do Seznamu světového dědictví je přesvědčení nominujícího státu, že bude takové památce nebo území přiznána tzv. výjimečná světová hodnota, což je pojem definovaný Úmluvou o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví.

Na počátku procesu je zápis památky nebo území na tzv. Indikativní seznam pro budoucí nominace. Tento krok je autonomním krokem daného státu, který nepodléhá mezinárodnímu posouzení, ale je výrazem svobodné vůle státu záměr budoucí nominace takto ohlásit. Na Indikativní seznam by proto státy neměly zapisovat památky neuváženě, ale vždy by mělo jít i korektní signál, že se s takovou nominací do budoucna počítá.

Definice výjimečné světové hodnoty není pouze popisem umělecko-historické, konstrukční nebo jiné hodnoty, jak jsou obvykle uváděny například v Ústředním seznamu kulturních památek. Je to odborný text, který zahrnuje jak stručný popis a historii památky, ale komentuje i stav její celistvosti (integrity). pro kulturní dědictví i stav původnosti (autenticity) a zcela nedílnou součástí je komentář o tom, jaký existují právní rámec ochrany a systém řízení péče o takovou památku.

Při přípravě návrhu na zápis do Seznamu světového dědictví je neméně důležité je zformulování popisu fyzického stavu památky, rizikových faktorů pro uchování její hodnoty a vize jejich perspektivní budoucnosti – popis existujících právních nástrojů a konkrétních podmínek k odpovědné péči o takovou památku nebo území na národní úrovni. Jednou z nejobtížnějších částí nominační dokumentace je srovnávací analýza, která vysvětluje, čím se navrhovaná památka liší od památek podobného typu na Seznamu světového dědictví nebo těch, ohlášených veřejně v záměrech jiných států prostřednictvím zápisu na Indikativní seznam. Tato analýza má tedy doložit, že nominovaná památka tematicky Seznam světového dědictví obohatí o něco, co na něm zatím v předkládané hodnotové škále nejenže není zastoupeno, ale nemůže být překonáno ani památkami a lokalitami, které k nominaci chystají jiné státy. Z toho vyplývá, že v Seznamu světového dědictví nemohou být všechny hodnotné památky, jakkoli v daném státu představují vysoce ceněná místa. Seznam je velmi výběrový a zapsané památky částečně symbolicky zastupují určitý stavební typ daného období v širším regionu. Výběr podléhá i určitým geopolitickým hlediskům, protože Výbor pro světové dědictví usiluje kromě tematické pestrosti a hledání nejvýznamnějších památek i o vyvážené zastoupení jednotlivých členských států a regionů jako celků.

Má-li být nějaké památce nebo území přiznána výjimečná světová hodnota, pak proto musí:

• splnit jedno či více z deseti kritérií výběru,
• splňovat podmínky integrity/celistvosti (a v případě kulturního dědictví splňovat ještě podmínku autenticity/pravosti),
• mít přiměřený systém ochrany a řízení, aby byla zajištěna jeho budoucnost,
• představovat typ kulturního nebo přírodního dědictví, které na Seznamu není zastím vůbec nebo nedostatečně zastoupené.

Kritéria pro kulturní a přírodní památky jsou uvedena v Prováděcích směrnicích k naplňování Úmluvy o ochraně světového přírodního a kulturního dědictví a poskytují smluvním státům Úmluvy návod pro její správnou formulaci. Kritérií je celkem deset, z čehož prvních šest tvoří základ pro popis výjimečné světové hodnoty kulturních statků a další čtyři pro popis hodnot přírodních statků. Pokud lze hodnoty a význam některé lokality zdůvodnit podle kritérií z obou skupin, jedná se o tzv. smíšené statky.

Památkový katalog (ÚSKP)