Poradenství při obnově památek

Jak postupovat při obnově kulturních památek? Jak a kde může vlastník kulturní památky získat finanční pomoc? Obnova hraje neodmyslitelnou roli při snaze o zachování kulturních památek. Zákon o státní památkové péči považuje za obnovu každou údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí. Za jinou úpravu kulturní památky je považována její nástavba nebo přestavba.

Podstatným nástrojem pro zachování památek je jejich obnova. Podle § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, se obnovou rozumí každá údržba, oprava, rekonstrukce, restaurování a jiná úprava kulturní památky a také jejího prostředí.

Základní principy zákonného postupu vlastníka kulturní památky při její obnově

1. Zamýšlí-li vlastník provést obnovu kulturní památky, je povinen si předem písemně vyžádat závazné stanovisko příslušného městského úřadu nebo krajského úřadu, jde-li o národní kulturní památku.

2. Úřad podle odst. 1 vydá závazné stanovisko po předchozím písemném vyjádření (expertize) Národního památkového ústavu. V závazném stanovisku se stanoví, zda vlastníkem navrhované práce jsou z hlediska památkové péče přípustné včetně ev. základních podmínek, za nichž lze tyto práce dále připravovat a provést. Zákonnou podmínkou přípustnosti další přípravy a realizace záměru je zachování rozpoznaných památkových hodnot.

3. Jde-li o rozsáhlejší nebo komplikovanější obnovu kulturní památky, je pro vlastníka výhodné, když požádá o závazné stanovisko nejprve k  prvotnímu záměru obnovy. Až je-li záměr shledán jako přípustný, nechá si  zpracovat projektovou dokumentaci. Dodržením této zásady vlastník získá jistotu, že své finanční prostředky vkládá do přípravy obnovy kulturní památky hospodárným způsobem. – Zákon nevylučuje případy, kdy je nutné zpracovat k běžné projektové dokumentaci ještě dokumentaci speciální-podrobnější a provést nezbytné průzkumy a výzkumy.

4. Přípravnou a projektovou dokumentaci v průběhu jejího zpracování je vlastník nebo projektant povinen projednat v Národním památkovém ústavu z hlediska dodržení podmínek závazného stanoviska.  Pokud závazné stanovisko ještě neexistuje, i tak je vhodné, aby vlastník nebo projektant konzultovali své představy nakládání s památkou v Národním památkovém ústavu. Národní památkový ústav v takovém případě nepředjímá obsah závazného stanoviska, ale poskytuje bezplatnou odbornou pomoc, podklady a informace zejména o tom, v čem spočívají památkové hodnoty konkrétního objektu, které musejí být zachovány.

5. Jde-li o obnovu kulturní památky nebo jejích částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, smí ji provádět pouze fyzická osoba (restaurátor), vykonávající svou restaurátorskou činnost podle zvláštního oprávnění (zpravidla jde o povolení vydané Ministerstvem kultury ČR).

6. Vlastník kulturní památky předá jedno vyhotovení dokumentace obnovy kulturní památky Národnímu památkovému ústavu na jeho vyžádání k archivaci.

Obdobně postupuje vlastník (správce, uživatel) nemovitosti (stavby, pozemku), která sice není kulturní památkou, ale nalézá se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném památkovém pásmu.