Louka – výměna okenních výplní

Louka u Znojma, objekt nového konventu v stavebním souboru bývalého kláštera premonstrátů s farním kostelem Panny Marie a sv. Václava, budovami kláštera, části opěrných zdí a pozemků – od 20. února 2017 národní kulturní památka, výměna okenních výplní.

V roce 2015 požádalo Město Znojmo, které je vlastníkem barokního a pozdně barokního objektu nového konventu o výměnu okenních výplní na vnějších fasádách. V této věci bylo zahájeno příslušné správní řízení, na které navazovala další správní řízení podle postupu prací. Jejím limitem, jako ostatně všech dodávek prací na veřejných zakázkách, bylo dominantní kritérium investora při výběru firmy, kterým je nejnižší cena. Nicméně lze konstatovat, že přes tento limit jsou doposud dodané práce – dřevěné natírané okenní výplně vyhovující řemeslné kvality. V tomto případě byli tudíž vybráni řemeslně kvalitní dodavatelé.    

Klášter premonstrátů v Louce u Znojma byl zrušen v roce 1784 císařem Josefem II. a zůstal stavebně nedokončen. Na konci devadesátých let minulého století byl zpracován standardní nedestruktivní stavebně historický průzkum objektu nového konventu. V roce 1997 byla vydána odborná knižní publikace „Premonstrátský klášter v Louce / Dějiny – umělecká výzdoba – ikonologie“ – (zpracoval autorský kolektiv: Kroupa, Petr – Kroupa, Jiří – Slavíček, Lubomír – Unger, Josef). Tato knižní publikace otiskla na straně 74 výkresovou dokumentaci z doby pozdního baroka z roku 1761 od Franze Antona Hillebranta, která mimo jiného dokumentuje návrh okenních výplní nového konventu louckého kláštera (uložena je v Magyar Épitészeti Muzeum Budapešť). Tento archivní doklad je prokazatelně z doby pozdního baroka, byť zatím nebylo bezpečně zjištěno, zda byl v Louce u Znojma vůbec realizován. Pro praktickou památkovou péči tudíž nejde o bezvýhradně spolehlivé odborné zjištění. Z těchto aspektů je proto poněkud překvapující, že obě výše uvedené odborné práce opomenuly elementární průkazný realizační doklad, kterým jsou dvě fotografie z doby před rokem 1904. Zjevně jde o nejstarší zatím zjištěné fotografie jižní fasády jižního křídla nového klášterního konventu (v Prokop, August: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung, Vídeň 1904, strana 1094). Tyto dvě fotografie zobrazují pojetí členění vnějších i vnitřních okenních výplní s převýšeným obdélníkovým, dvojitým základním křížem, čtyřkřídlé, pravidelně šestitabulkové. Jednotlivé vnitřní tabule jsou dále členěny vždy křížem na čtyři menší stejné tabule. Vnější křídla v mírné špaletě vůči předstupující šambráně zřejmě otvíraná vně, vnitřní otvíraná dovnitř. Toto vnitřní a vnější pojetí okenních výplní zřejmě spojovalo jejich pozdně barokní a klasicistní slohové tvarosloví, a to vnitřní bohatěji členěné okenní výplně, na blízký pohled ještě pozdně barokní, a vnější jednodušeji členěné okenní výplně na vzdálenější pohled klasicistní. Nejstarší fotograficky dokumentované okenní výplně byly ve světlé barvě, a tudíž nejspíše natírané. Obě výplně, vnitřní i vnější zřejmě pocházely z doby před rokem 1784, kdy byl klášter zrušen. Osazovány tudíž zřejmě byly ještě louckými premonstráty.

K prvním výměnám hlavně vnějších okenních výplní na bývalém klášteře premonstrátů v Louce u Znojma asi docházelo již před rokem 1914, kdy bylo současně měněno členění okenních výplní. Obdobné výměny okenních výplní zřejmě pokračovaly v meziválečném období. K rozsáhlé výměně okenních výplní došlo po roce 1945, protože budovy bývalého kláštera premonstrátů, využívané jako vojenská kasárna, byly vážně poškozeny při leteckém bombardování sovětským letectvem hlavně v dubnu 1945. Největší poškození stavební podstaty se týkalo na jižním křídle nového konventu části mezi rizality, na východním premonstráty dokončeném křídle osového rizalitu. V těchto částech se zřítily klenby s nástěnnými malbami, včetně vrcholové klenby hlavního schodiště. Útočící letectvo stavební soubor bývalého kláštera nejenom bombardovalo, ale také ostřelovalo z leteckých kulometů – tyto střely pronikly okenními otvory do vnitřku bývalého klášterního kostela, kde poškodily historicky cenný inventář.

Po delší odborné diskuzi jsou od roku 2015 vyráběny nové okenní výplně skříňového pojetí z dřevěného materiálu (po společné dohodě jde o modřínové dřevo) s matovým nátěrem ve světlé šedobílé barvě. Vnější i vnitřní okenní křídla jsou podle požadavku investora s otvíráním dovnitř. Horní vnější okenní křídla jsou vyjímatelná, tedy bez obvyklých závěsů. Kování je navržené v matové mosazi – z ekonomických a časových důvodů investor prosadil nákupy již hotových prvků kování z obchodní sítě a nikoliv výrobků podle individuálních návrhů. Při výrobě nových okenních výplní odborná organizace i orgán státní památkové péče trvají na následujícím technologickém postupu: Nejprve vyjmutí dosavadní okenní výplně převážně z doby po roce 1945, přesné proměření a prověření stavu okenního otvoru i špalety a až poté vyrobení nové okenní výplně podle reálného stavu – převážně jde o zatím neužívané místnosti. Stávající zdánlivě stejně veliké okenní otvory v celcích jednotlivých podlaží jsou totiž různé velikosti. Hlavně na východním průčelí jsou navíc v některých okenních otvorech kamenná ostění, které je nutné zachovat.  

Zajímavým stavebně historickým aspektem jsou současné poměrně bohatě členěné kovové okenní výplně završené obloukem v prvním nadzemním podlaží na vnější východní fasádě osového rizalitu východního křídla. Tyto okenní výplně pochází, či byly opravovány ve 20. století, ale zřejmě jsou staršího původu, asi z konce 19. století, či ještě starší. Důvod osazování kovových okenních výplní mohl být dvojí. Vojsko mělo v různých dobách v těchto prostorech vojenskou kuchyni. Předcházejícím důvodem mohlo být, že tyto prostory sloužily jako vytápěná oranžerie k zimnímu ukládání teplomilných rostlin v nádobách. Další suterénní prostory v těchto místech, které sousedí s hlavním východním zahradním parterem, bývají označovány jako bývalá sala terrena (do zrušení premonstrátského kláštera se v tomto zahradním parteru zřejmě nacházely kamenné sochy, jejímž autorem je Lorenzo Mattielli, nyní jsou v parku Nového zámku v Jevišovicích).

Připravil:  PhDr. Jan Kozdas