Tabák se zde pěstoval zejména v období první a druhé světové války, kdy pro zdejší obyvatele představoval vítaný zdroj příjmů. Po vypěstování a usušení prodávali zemědělci listí do tabákových továren, takzvaných tabaček, ve Strážnici, Hodoníně a Louce u Znojma. Sušárny byly na slováckém venkově budovány podobným způsobem na půdorysu obdélníku se sedlovými střechami, krytými nejčastěji pálenými taškami. Trámovou konstrukci obložili řemeslníci vnějším dřevěným bedněním z prken tak, aby se některé části pláště daly otevírat. Interiér sušáren vyplňoval systém roštů pro sušení tabákových listů. I když byly některé z těchto staveb obnoveny, jako například sušárna, která je součástí Muzea Fanoša Mikuleckého v Mikulčících, dosud žádná nebyla prohlášena kulturní památkou. Navzdory tomu byli odborníci Národního památkového ústavu osloveni s žádostí o konzultaci při záchraně unikátně dochované dřevěné sušárny v obci Kozojídky nedaleko Veselí nad Moravou.

Obec zde zakoupila od soukromého vlastníka ohroženou sušárnu, které hrozilo zboření a rozhodla se ji přenést na obecní pozemek Pod Kříbem nedaleko vinných sklepů. Její umístění v blízkosti obecní zástavby odpovídá obvyklému dobovému řešení i významu památky. Kromě řešení místa konzultovali odborníci z Národního památkového ústavu také částečnou rekonstrukci historických prvků, díky níž získala opravená sušárna svoji původní podobu. Přestože není objekt kulturní památkou, dobře dokládá životní styl i lidové stavitelství na moravském Slovácku první poloviny 20. století a jeho památková záchrana tak představuje nepochybný přínos pro obec Kozojídky a zdejší region.