Donedávna patřila k nepřehlédnutelným tvářím Národního památkového ústavu, kde se věnovala zejména lidové architektuře, venkovským sakrálním stavbám a stavbám vinohradnickým. Stejné zaujetí a láska ji však poutaly také k lidové kultuře a moravské etnografii, kde zanechala mimořádně důležité stopy. Svými badatelskými tématy se stále vracela do své milované krajiny Podluží, odkud pocházeli její předci a ve které strávila část svého mládí. 

Po studiích etnografie a dějin umění na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně, pracovala krátce na okresním kulturním středisku v Břeclavi, odkud odešla na místo odborného pracovníka Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě a později jako etnografka do muzea v Mikulově. Od roku 1994 pracovala na Památkovém ústavu v Brně, kde se věnovala evidenci a dokumentaci památek a následně monitoringu památek UNESCO. S činností organizace UNESCO spojila své jméno zejména roku 2005, kdy se jí spolu s kolegy podařilo prosadit na seznam světového nehmotného kulturního dědictví slovácký verbuňk. Vedle práce na památkovém ústavu působila také v komisi pro lidové stavitelství, sídla a bydlení při České národopisné společnosti, jako dlouholetá členka Sboru lektorů a znalců verbuňku propagovala lidovou kulturu a svými poznatky obohacovala i Výbor Sdružení hliněného stavitelství na VUT v Brně.

Dlouholetý výzkum lidové architektury se zásadně projevil hlavně v její odborné a publikační činnosti. Jitka Matuszková napsala desítky knih, odborných i populárně naučných článků či scénářů k folklórním pořadům a rozhlasovým přenosům. Vynikla jako spoluautorka ceněných monografií o obcích na jižní Moravě, v několika odborných článcích se věnovala moravskému tanci, a kromě toho se neváhala ujmout redakce hned několika odborných časopisů a sborníků. Výčet její odborné práce by nebyl úplný, kdyby nebyly zmíněny její práce, týkající se moravských vinohradnických staveb, díky kterým je považována za našeho předního odborníka na architekturu spjatou s vínem.

Radost ze života, laskavá, milá a vstřícná povaha, elegance, humor, optimismus a posezení s přáteli právě u vína jsou však věci, kterými Jitka Matuszková obohacovala své přátele a kolegy z Národního památkového ústavu nejvíce. Služební cesty s jejími poznámkami a humorem patřily k tomu nejlepšímu, co mohli památkáři při své práci zažít. Za svoje dlouholeté působení na Národním památkovém ústavu a velké porozumění, které měla Jitka Matuszková ke všem svým kolegům jí patří velký dík. 

Takže, hodně zdraví, štěstí, hodně humoru, přátel a zejména krásnou cestu k dalším kulatým jubileím přejí všichni bývalí i současní kolegové, kteří na Tebe a věci s Tebou navždy spojené, milá Jitko, vždy rádi vzpomínají.