PhDr. Věra Kovářů je etnografka, památkářka, poradkyně řady folklorních souborů i organizátorka festivalů a slavností, sběratelka, stále aktivní v úsilí o zachování a prezentaci významného segmentu kulturního dědictví.

Po maturitě na gymnáziu v Brně studovala v letech 1950–1955 národopis a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V padesátých letech byla zaměstnána v Krajském domě kultury v Brně a později v Oblastním muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, od roku 1961 působila v Moravském zemském muzeu v Brně. V roce 1969 nastoupila do Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Brně (nynější Národní památková ústav), kde následujících téměř 40 let aktivně a se sobě vlastním elánem usilovala o záchranu památek lidového stavitelství na Moravě. Ani poté však nepřestala aktivně působit v oboru ochrany lidového stavitelství, spolupracovala na několika projektech Slováckého muzea v Uherském Hradišti a podílela se na vydání řady publikací a odborných článků. V současné době je členkou Památkové rady NPÚ, územního odborného pracoviště v Kroměříži a čestným členem České národní sekce CIOFF (Mezinárodní rada organizátorů folklorních festivalů a lidového umění).

Mimo své odborné pracovní zaměření na lidovou hmotnou kulturu se Věra Kovářů vždy aktivně věnovala i scénickému zpracování folkloru. Od roku 1953 byla postupně aktivní členkou mnoha folklorních souborů, kde působila zprvu jako tanečnice a zpěvačka, později se stala instruktorkou lidového tance a autorkou jednotlivých tanečních choreografií i ucelených programových scénických bloků. Jako spolupracovnice Státního ústavu pro lidovou píseň (dnes Etnologický ústav AV ČR) sbírala moravské a slezské lidové písně a tance. Své teoretické znalosti lidového kroje využila při navrhování krojů řady folklorních souborů. Autorsky také připravila řadu rozhlasových pořadů s touto tematikou i vzpomínkových programů věnovaných významným sběratelským osobnostem.

Dlouholetá aktivní a energická činnost PhDr. Věry Kovářů tak, jak při záchraně lidových staveb v terénu, tak i v oblasti folkloru a lidového umění, pomáhá udržovat živou lidovou kulturu Moravy.

PhDr. Bohumil Samek je historik, památkář a historik umění zabývající se především uměleckými památkami Moravy a Slezska.

Po maturitě na znojemském gymnáziu studoval v letech 1951–1956 dějiny umění a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde kromě toho ještě navštěvoval i přednášky prehistorie, klasické archeologie a pomocných věd historických.

Studoval v době, kdy na univerzitě působila trojice významných historiků umění — Václav Richter, Albert Kutal a  Antoním Friedl a právě přednášky prvního jmenovaného, svým zaměřením na architekturu, analyticky věcným pojetím látky a komplexní metodou řešení vědeckých problémů, formovaly jeho budoucí odborné zaměření.

Po ukončení studia více než 20 let působil jako správce sbírek v Muzeu města Brna (1956–1979) a publikoval řadu odborných článků a studií věnovaných především architektonickým a uměleckým památkám Brna. Od roku 1979 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV (od roku 1992 Ústav dějin umění AV ČR) a v letech 1992 a 1993 byl ředitelem Památkového ústavu v Brně (nynější Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně).

Na půdě Ústavu teorie a dějin umění ČSAV započal v roce 1981 jako vedoucí týmu a hlavní autor práci na monumentálním soupisu památek, jež vyústila v několikasvazkovou publikaci s názvem Umělecké památky Moravy a Slezska. Její zatím poslední svazek končící písmenem P byl představen v roce 2021.

Publikace je abecedně řazenou encyklopedií, jež má podat zprávu o rozsahu zachování památkového fondu. Každé její heslo reflektuje určitou obec, na začátku ji stručně charakterizuje a nastiňuje její historii, poté se již věnuje jednotlivým památkám, počínaje hrady a tvrzemi, dále kostely a významnými domy či drobnými památkami jako jsou např. sochy, pamětní desky apod. U samotných objektů je stručně popisována jejich historie doprovázená fotografiemi, případně půdorysy.

Svojí dlouhodobou muzejní, památkářskou, uměnovědnou, publikační a soupisovou prací se PhDr. Bohumil Samek výrazně podílel na zhodnocení památkového fondu Moravy a Slezska a nemalou měrou tak přispěl k záchraně jejich hmotného kulturního dědictví.

Ve své odborné činnosti vždy úzce provazoval erudici uměleckého historika s praxí památkáře. Jeho památkářská deviza zní: „Pro mne je dobře opravená budova taková, na níž nepoznáte, že byla právě opravena.“

Oběma jubilantům přejeme do dalších let optimismus, dobrou mysl a především pevné zdraví.