V rámci plánovaných prací má dojít k lokálnímu přezdění závěru kaple, realizaci nového zastřešení a odvodnění stavby. V interiéru kapličky dále probíhá restaurátorský průzkum, jehož cílem je identifikace jednotlivých vrstev omítky a případné výmalby pro svou věrohodnou rekonstrukci. V rámci rekonstrukce má být vstupní otvor doplněn kovanou mříží.

Náklady na obnovu, dosahující celkem téměř 434 000,- Kč byly podpořeny např. i finančními prostředky Ministerstva zemědělství v rámci programu Dotace na údržbu a obnovu kulturních a venkovských prvků, a to ve výši 303 087,- Kč. Práce mají být dokončeny nejpozději k 1.10.2018.

Objekt kaple v Ohníči - Dolánkách je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 43376/5-2695.

• Kaple je zastíněna dvojicí vzrostlých stromů před průčelím. Kaple není orientována a je exteriérově disponována na téměř čtvercovém půdorysu s polokruhovým závěrem. Orientace směřuje k jihozápadu. Pohledově exponovanější hlavní průčelí je orientováno k vjezdu do areálu mlýna severovýchodně od kaple. Hlavní průčelí je tvořeno jediným hloubkovým plánem. Vyrůstá z nízkého cihelného, lehce předstupujícího soklu. V jeho ose se nachází jednou odstupňovaný portál ukončený plným valeným obloukem a lemovaný po obvodu bosáží s plasticky vystupujícím klenákem ve vrcholu. Práh vstupu tvoří na terénu osazený půlkruhový kamenný segment mlýnského žernovu. Po jeho stranách jsou polosloupy vyrůstající z hranolových soklů a v dolní čtvrtině výšky zakončené dórskými hlavicemi, které podpírají zalamovanou korunní římsu zdobenou v dolní části průběžným zubořezem. Zdícím materiálem je cihelné zdivo pokryté souvrstvím vápenných omítek. Nad římsou se nachází obdélný štít, uprostřed konkávně prohnutý (detaily jsou zakryty plachtou). Profilované části jsou do značné míry poničeny, cihelné zdivo degraduje vlivem vlhkosti a zasahujících větví. Východní průčelí je tvořeno jediným hloubkovým plánem. Soklová část je vyvinuta pouze při severovýchodním nároží. Ploché průčelí je členěno lehce zahloubenou plochou, lemovanou po obvodu bosáží, vytaženou v omítce. V ose zapuštěné části se nachází úzké okénko završené rustikalizovanou variantou drapériového oblouku bez výplně. Jižní průčelí tvoří rovněž jediný prostorový plán vystupující z obnaženého a rozpadajícího se cihelného zdiva s početnými trhlinami, v podstatě bez omítek. Západní průčelí je pak členěno shodně jako průčelí východní. Do interiéru se vstupuje severním portálem, v jehož rozích jsou po obou stranách zkorodované závěsy pro nedochované dveře. Interiér je sklenut plackou, závěr pak konchou. Podlaha je cihelná. Apsidu vyplňuje zděná bloková menza v celé šíři. Plochy severní, západní a východní stěny jsou členěny lehce ustupující plochou. Omítky v dolní části -  s výjimkou menzy - jsou do výše několika desítek centimetrů odpadlé. Obdobně je tomu v závěru apsidy v důsledku statických trhlin ve zdivu. Stěny i strop nesou tmavočervený nátěr, který se částečně odlupuje. Pod ním je patrný modrý nátěr a další souvrství vápenných nátěrů, převážně v bělavých odstínech. Střecha objektu se nedochovala a byla zřejmě tvořena pouze cihelným úžlabím s vývody nad apsidou.

Kaple je důležitou součástí obce, při provádění takovéto obnovy je žádoucí zachovávat celkový citlivý přístup, aby nedošlo k poškození památkově chráněných hodnot. Mezi ně počítáme nejen vlastní hmotu kaple a její architektonickou podobu, ale rovněž jednotlivé konstrukce, omítkové vrstvy a barevnou úpravu. Právě jednotlivé stavební části kaple mají nenahraditelnou vypovídací hodnotu o stavebních technikách a použitých hmotách, včetně informace o jejich získávání.