Uplynulé výročí sta let od konce velké války přineslo zvýšený badatelský zájem o historii válečných pomníků a o vzpomínkovou kulturu první světové války obecně. Drobným příspěvkem autorů k bližšímu poznání tohoto segmentu památek se stala v roce 2018 publikace Tatíčku, vrať se k nám!, která zmapovala fond pomníků velké války v okrese Louny. Nyní čtenářům předkládáme druhý díl této edice, který je věnovaný pomníkům v okresech Chomutov, Most a Teplice.

Válečné pomníky, obvykle vytvořené z kamene nebo jiného trvanlivého materiálu, sice byly budovány na „věčnou památku“, ale složitost politických dějin 20. století způsobila, že na sledovaném území se řada pomníků velké války nedochovala. Příčiny lze spatřovat v častých proměnách vládnoucích režimů, násilném ničení pomníků i v jejich nucených adaptacích. Stejně vášnivě jako byly po roce 1918 rozbíjeny a z veřejného prostoru odklízeny pomníky Josefa II., mizely po roce 1945 veškeré pomníky postavené německou menšinou a ještě před tím v roce 1938 pomníky upomínající na padlé československé legionáře.

Proces výměny obyvatelstva a migrační vlny v letech 1938 a po roce 1945 vedly k násilnému přerušení místní kolektivní paměti, pomníky padlým osiřely. Komunita, ke které náležely, zanikla, nebo byla nuceně přesídlena. Pro nové osídlence se kamenná torza zbavená nápisů a symbolů stala mrtvými mementy, ke kterým neměli žádnou bližší vazbu a vztah. Zkázu několika desítek pomníků v Podkrušnohoří dokonal i proces plošné likvidace sídel z důvodu dobývání uhelné suroviny. V povrchových velkolomech nevratně zmizela historická paměť krajiny.

Pomyslným povzbuzením a nadějným příslibem do budoucnosti mohou být dnes snahy obcí a občanských sdružení, které usilují o obnovu zaniklých válečných i nejrůznějších civilních pomníků. Společným cílem autorů je, aby tato publikace přispěla ke zmrtvýchvstání pomníkové architektury v severních Čechách a k exhumaci paměti místa a jeho začlenění do kolektivního vědomí dnešní komunity a veřejného života.