Jelikož rohový dům čp. 54 představoval vedle kostela sv. Václava a bývalé radnice (dnešní muzeum) jedinou dochovanou středověkou budovu a středověká jádra se předpokládala i u ostatních domů v ulici Velké, byl proveden na přelomu let 2017 a 2018 tzv. zjišťovací výzkum. Jeho úkolem bylo především zdokumentovat relikty sklepních prostor podél ulice Velké a provést jejich stavebněhistorický průzkum. V souvislosti s výsledky výzkumu se rozhodlo o zachování přední části sklepů pocházejících z 2. poloviny 16. století a posunutí  stavební jámy plánovaného obytného bloku směrem k jihu.

Probíhající výzkum se zabývá dokumentací zbývajících sklepních prostor, které zasahují i do středních částí parcel a dalších, souvisejících se zástavbou podél ulice Pivovarské. Většina výzkumu se však věnuje starším středověkým terénům, jež se dochovaly pod nepodsklepenými částmi zástavby domovního bloku.

„Již z výsledků zjišťovacího výzkumu byl zřejmý nález mohutného souvrství ze zásypu suterénů tzv. dřevohliněných domů podél ulice Velké. Ty tvořily nejstarší zástavbu města v poslední třetině 13. století. Předpokládalo se, že zatímco původní středověké domy stály podél ulice Velké, jakožto hlavní městské komunikace, další části parcel sloužily jako jejich hospodářská a hygienická zázemí. To bylo v zásadě potvrzeno,“ říká Barbara Marethová, vedoucí archeologického výzkumu. „Většina předmětů získaných v průběhu výzkumu patřila k vybavení středověké měšťanské domácnosti 14. století. Významný je nález souboru kachlů pravděpodobně z 16. století. K nejstarším dějinám Ostravy pak promlouvá deformovaná esovitá záušnice z doby před polovinou 13. století. Zatímco v  Ostravě se jedná již o druhý takový šperk, v jiných městech Moravskoslezského kraje nám tento typ nálezů stále chybí,“ dodává Barbara Marethová.

„Záchranný archeologický výzkum Ostrava – Nové Lauby je zatím největším výzkumem v jádru středověkého města v Moravskoslezském kraji,“ říká Michal Zezula, ředitel ostravského odborného pracoviště Národního památkového ústavu. „Ačkoliv se původní Ostrava nemohla významem rovnat zeměpanským městům Opavě, Krnovu nebo Bruntálu, rozsah dochovaných středověkých souvrství a především dochovaných dřevěných prvků je s těmito městy naprosto srovnatelný a v některých ohledech je svou výpovědní hodnotou předčí. Národní památkový ústav plánuje po ukončení výzkumu představit ve spolupráci s Ostravským muzeem získané nálezy i veškeré nové informace o vývoji zdejší zástavby formou výstavy, včetně ukázek trojrozměrných modelů. Nálezy budou také prezentovány v rámci nové výstavby,“ dodává Michal Zezula.

Místo dnes vymezené ulicemi Velká, Muzejní, Pivovarská a Dlouhá bylo původně tvořeno šesti úzkými parcelami, jež přiléhaly k ulici Velké. Zdejší domy jsou společně s těmi kolem náměstí označovány jako velkoměšťanské, tedy nadané právem vařit a šenkovat pivo a víno. Tzv. propinační právo bylo spojováno s nejvýznamnějšími a nejstaršími městskými nemovitostmi. To samé můžeme říct o jejich majitelích, kteří se řadili mezi přední ostravské měšťany. V jejich řadách nacházíme nejen členy městské rady, ale také samotné purkmistry. Zde stojí za zmínku rohový dům čp. 54, jenž měl jako jediný ostravský dům na počátku 17. století v držení šlechtic – Mikuláš Sobek z Kornic. Po proražení dnešní třídy 28. října v polovině začal význam ulice Velké pozvolna upadat. Během 2. pol. 19. a počátku 20. století vznikla v přízemí domů pohostinská zařízení. Jejich majitelé, převážně židovského původu, byli během 2. světové války většinou deportováni či emigrovali, nemovitosti přešly nejprve pod správu nacistických úřadů, později do rukou státu. Vzhledem k jejich nevyhovujícímu stavu, který nehodlala komunistická správa města řešit, bylo na počátku 60. let minulého století vydáno rozhodnutí k demolici, a i přes protesty tehdejší památkové obce byl celý blok v roce 1964 zbourán.

Především ve středu parcel se nacházejí mohutná souvrství hnojištního charakteru, jež spojujeme s existencí středověkých dvorků. Ale objevují se zde i výjimky dokládající složitější vývoj zástavby jednotlivých parcel. Např. na parcele čp. 54 existoval v 1. polovině 14. století zahloubený suterén s pozoruhodně dochovanou dřevěnou konstrukcí. Byl součástí domu pravděpodobně přiléhajícího k dnešní ulici Muzejní. Po jeho zániku byl překryt vrstvami s velkým množstvím organického materiálu, především dřevěných odřezků, jejichž povrch byl zpevněn dvěma fázemi dřevěných hatí. To vše se odehrálo ještě v průběhu 14. století. Další dřevěná stavba stála na konci parcely čp. 54 podél tehdejší příhradební uličky.

Většina nálezů tvořila vybavení měšťanské domácnosti 14. století. Jedná se zejména o zlomky kuchyňských a stolních keramických nádob a zvířecích kostí jako odpadu z kuchyně. Z kovových předmětů převládají různá stavební kování a hřebíky, dále téměř dvě desítky nožů. Inventář kostěných předmětů tvoří hrací kostky či žetony, ale také skládaný hřeben. O domácí výrobě svědčí několik přeslenů používaných jako setrvačníky při předení. Nalezeny byly také dětské hračky v podobě zlomků keramických koníků a jezdců. O obchodních aktivitách ostravských měšťanů pak vypovídá nález mosazného kupeckého závaží. Díky vlhkému prostředí se do dnešní doby uchovalo velké množství kožených odřezků, mezi nimiž vyčnívá několik kusů bot či jídelní nožík se soustruženou dřevěnou střenkou zastrčený v koženém pouzdru. Ojedinělé je dochování středověkých dřevěných konstrukcí, ať už se jedná o dřevěnou hať nebo zbytek konstrukce suterénu.

Z mladších předmětů je nezbytné vyzdvihnout kachle pocházející zřejmě ze 16. století z jednoho kamnového tělesa. Výzdobné motivy čelních vyhřívacích stěn tvoří jak motivy světské (tančící pár, rytířská scéna), tak heraldické (erb pánů z Cimburka) a především náboženské (cyklus Klanění, sv. Václav, sv. Barbora). Soubor vznikl pravděpodobně na začátku 16. století, do země se dostal až ve století následujícím. Pozoruhodné jsou také artefakty nacházející se v zásypech sklepů demolované zástavby. Jedná se o různé skleněné a porcelánové nádoby, nářadí či reklamní cedule barvitě ilustrující provoz zdejších domácností, hostinců a dalších živností v 19. a 1. polovině 20. století.

Velkým tématem ostravské archeologie zůstává také charakter osídlení místa před samotnou lokací olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka. Během rekonstrukce náměstí na počátku 21. století byly nalezeny ojedinělé objekty obsahující starší keramiku a také esovitou záušnici ze splétaných drátů. Na základě výzkumu na Laubech se ukazuje, že osídlení před založením města zasahovalo také do zkoumaného prostoru, ačkoliv se zatím jedná jen o nevýrazné jednotlivé keramické střepy.