Až do pátku 14. září mohou milovníci památek v on-line hlasování vybírat vítěze ocenění Národního památkového ústavu – Památky děkují. Jedná se o zvláštní kategorii tradičního každoročního udílení ceny Patrimonium pro futuro. Odborné pracoviště v Ostravě nominovalo za loňský rok v kategorii záchrana památky záchranu renesančního domu Lucerna v Příboře. V kategorii objev, nález roku nominovalo nález raně gotických povrchových úprav v kostele sv. Petra a Pavla v Jaktaři.
Zatímco odborná porota vybírá vítěze v jednotlivých kategoriích (obnova památky, restaurování; objev, nález roku; prezentace hodnot; záchrana památky), může veřejnost podpořit některý z návrhů na cenu bez ohledu na soutěžní kategorii.
Na webu Národního památkového ústavu získají hlasující informace o tom, co se v loňském roce povedlo objevit, zachránit, obnovit nebo prezentovat a kdo se o to zasloužil. Hlasovat však lze pouze pro jednoho z navržených. Hlasování probíhá na webových stránkách NPÚ do pátku 14. září. Slavnostní vyhlášení se pak uskuteční 3. října na zámku v Jindřichově Hradci.
Záchrana renesančního domu Lucerna v Příboře
Řadový měšťanský dům čp. 38 se nachází na území městské památkové rezervace Příbor. Památkově chráněný objekt byl delší dobu nevyužíván, jeho genius loci však natolik zaujal pana Rudolfa Korčáka s rodinou, že neudržovanou památku koupili a započali s její celkovou rekonstrukcí.
První písemná zmínka o domě pochází z roku 1570. Zásadní rekonstrukce se uskutečnila v 60. letech 19. století, kdy byl dům rozšířen o prostor soutky (úzké uličky) mezi domovními bloky a nově zastřešen. Tuto adaptaci zřejmě vyprojektoval tehdejší městský stavitel Kašpar Karlseder. Dílčí stavební úpravy proběhly na konci 19. i během 20. století.
Korčákovi věnovali obnově domu značné úsilí a během stavebních prací se podařilo zjistit řadu zajímavých informací o historii objektu. Například restaurátorské sondy v místnostech prvního patra odhalily v prostředí městského bydlení ojedinělou, patrně klasicistní krajinářskou a figurální výmalbu. Původně zamýšlené stavební práce se týkaly především sanace dochovaných dřevěných konstrukcí zahrnujících trámové záklopové stropy a krov vaznicové soustavy. Na základě historických fotografií se podařilo rehabilitovat parter uličního průčelí domu, kde byl znovu umístěn nově zhotovený skříňový výkladec a provedena kopie dvoukřídlých historizujících dveří.
V půdoryse dvoupatrového, z větší části podsklepeného domu zůstala zachována dobře čitelná renesanční dispozice hloubkového dvoutraktu. Ten je v přízemí dodnes reprezentován přední síní zaklenutou valenou klenbou s výsečemi a zadní nádvorní světnicí završenou trámovým stropem s klasovitě kladenými deskami záklopu. Typická úzká chodba vedoucí do dvora se nachází v úrovni polosuterénu. V této chodbě, stejně jako ve vstupní síni, se dochovala valounková dlažba. Ve zdech zadní světnice byly odkryty a pohledově přiznány sdružené niky s kamennými profilovanými konzolami. V interiéru se dále podařilo odhalit pískovcové portály s nátěry a několik vrstev nejenom šablonových výmaleb. Po obnově byl interiér domu doplněn kovovými svítidly autorky rakouského původu Christine Habermann von Hoch.
Měšťanský dům čp. 38 představuje památku mimořádného významu, kterou se podařilo zachovat v celém rozsahu včetně stavebních konstrukcí – klenebního systému, trámových záklopových stropů, valounkové dlažby, pískovcových portálů, dveřních a okenních výplní či vaznicového krovu – a restaurované interiérové výmalby. Dochované konstrukce i výzdoba jsou cenným dokladem bohatého stavebněhistorického vývoje objektu.
https://www.npu.cz/cs/opravujete-pamatku/inspirujte-se/34221-zachrana-renesancniho-domu-lucerna-v-pribore
Nález raně gotických povrchových úprav v kostele sv. Petra a Pavla v Jaktaři u Opavy
Restaurování gotických architektonických prvků v kostele sv. Petra a Pavla v Jaktaři přineslo řadu významných zjištění. Na jejich základě lze kostel přiřadit k nejranějším svědectvím raně gotické proměny venkovské sakrální architektury nejen v Čechách a na Moravě, ale i v okolních středoevropských zemích.
Kostel sv. Petra a Pavla je jednolodní sakrální stavba s polygonálně ukončeným presbytářem a věží na západní straně. Přes barokní a klasicistní úpravy zůstalo zachováno raně gotické jádro s cennými stavebními detaily. Dispozice kostela patří mezi venkovskými jednolodními kostely v českých zemích (včetně historického území Slezska) k velmi raným a zároveň neobvykle pokročilým. Stavbu lze jednoznačně charakterizovat jako raně gotickou.
Kromě dispozice mají pro pochopení provenience a datace stavby stěžejní význam jednotlivé architektonické prvky. Jde především o sedile s jetelovými záklenky v presbytáři a tordované kolínkové konzoly klenby v sakristii, náležící k charakteristickým prvkům pozdně románské a raně gotické architektury. Kostel byl již od počátku vybaven sakristií, jež patří k vůbec nejstarším příkladům užití tohoto funkčního prostoru před polovinou 13. století v okruhu venkovských kostelů, přinejmenším v českých zemích a jejich nejbližším okolí. K technologicko-materiálovým zvláštnostem jaktařské sakristie náleží cihlová žebra, která se řadí k nejstarším příkladům svého druhu v českých zemích.
Restaurátorský zásah v interiéru kostela se zaměřil na klenbu v interiéru kaple sv. Anny, sedile v jižní obvodové zdi presbytáře a portál spojující presbytář se sakristií. Byla při něm obnovena původní středověká podoba stavebních prvků a zároveň se podařilo prokázat, že všechny uvedené architektonické prvky jsou dochovány v autentické raně gotické podobě, a to dokonce i s relikty původních povrchových úprav.
Sedile s trojicí jetelových záklenků podepřených dvěma konzolami bylo zhotoveno z bělavého jemnozrnného pískovce, na něm i v jeho okolí se dochovaly zbytky původního barevného pojednání, v němž se střídají červená, žlutá a černá. Na povrchu portálu se zachovala středověká barevná úprava v kombinaci červené a žluté.
V sakristii se významným zjištěním stalo prokázání původnosti tordovaných kolínkových konzol z bělavého pískovce včetně jejich kvalitního kamenického opracování. Na svornících byly nově odhaleny ryté šestilisté kvítky s kruhovými středy. Na obou prvcích se přitom dochovaly pozůstatky původní kontrastní barevné úpravy. Žebra klenby sakristie jsou kryta vrstvičkou štuku, na jehož povrchu je nanesena původní barevná úprava v podobě širokých příčných rumělkových, černých a lososových či žlutých pruhů, místy oddělených černými nebo červenými linkami. Restaurátorský zásah navrátil stavebním prvkům původní středověkou podobu. Zjištění vyplývající z restaurátorského průzkumu potvrdila datování nejstarší dochované fáze kostela do 2. čtvrtiny 13. století a přinesla nové informace o historii a významu této mimořádné památky.
Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe vyhlašuje a uděluje NPÚ od roku 2014 ve snaze zhodnotit a vyzdvihnout, co se v oblasti památkové péče podařilo, a ocenit ty, kteří se o úspěšné dílo přičinili.
