Současný vlastník žádá o zrušení památkové ochrany areálu Jánské Koupele. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě připravuje stanovisko pro Ministerstvo kultury ČR. Památkovou ochranu považuje Národní památkový ústav za nezbytnou. Hodnoty spatřuje především v dochovaném urbanistickém konceptu areálu. Památková ochrana neznamená konzervaci budov ve špatném technickém stavu, v tomto případě je třeba vnímat ji především jako nástroj veřejnoprávní regulace při nakládání s tímto historicky cenným územím.
„Ministerstvo kultury nás požádalo o stanovisko k návrhu nových vlastníků na zrušení prohlášení bývalých lázní za kulturní památku,“ říká ředitel ostravského pracoviště Národního památkového ústavu Michal Zezula. „Pokud zůstanou v areálu Jánských Koupelí jednotlivé budovy kulturními památkami, jistě to neznamená, že tak má být zakonzervován současný stav, který rozhodně není dobrý. Památkovou ochranu je v tomto případě třeba vnímat jako nástroj veřejnoprávní regulace při nakládání s tímto územím, s jejíž pomocí by měla být zajištěna záchrana těch architektonických a historických hodnot, které je možné zachovat. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Národní památkový ústav snahy o oživení areálu vítá. Jsme přitom přesvědčeni, že nové funkce zde mohou být realizovány s využitím dochovaných částí původního areálu, i když předpokládáme vysokou míru tolerance k rekonstrukčním zásahům ze strany památkové péče,“ dodává Michal Zezula, ředitel ostravského pracoviště Národního památkového ústavu. Protože v tuto chvíli nejsme blíže informováni o budoucích záměrech vlastníka, považujeme všechny úvahy o míře intervence nového architektonického řešení za předčasné.
V první čtvrtině roku 2017 podal současný vlastník bývalých lázní Jánské Koupele, společnost BANEBA, s. r. o., Ministerstvu kultury ČR návrh na zrušení památkové ochrany areálu. Národní památkový ústav, územní pracoviště v Ostravě aktuálně zpracovává odborné stanovisko k dané věci.
Památkově chráněný soubor bývalých lázní Jánské Koupele je od roku 2005 evidovaný v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Tvoří jej jedenáct objektů s pozemky rozprostřenými v údolí po obou stranách břehu řeky Moravice u obce Staré Těchanovice na Opavsku.
Jánské Koupele reprezentují rozmach lázeňství v 19. a v první polovině 20. století v oblasti českého Slezska. Památkové hodnoty spatřujeme především v dochovaném urbanistickém záměru. Jednotně koncipovaný areál s historizujícími budovami v kombinacích dřevěných a zděných konstrukcí představuje působivou symbiózu kultivovaných lidských aktivit a estetických kvalit přírodního rámce údolí řeky Moravice. Interiéry všech objektů byly upravovány ve 2. polovině 20. století, jejich dnešní podobu samozřejmě ovlivnila i dlouhodobě zanedbaná údržba. Přesto jsou částečně zachovány původní uměleckořemeslné detaily (například výzdoba v obou sálech a kapli v tzv. léčebném domě), celkové hmotové a konstrukční řešení a materiálová skladba jednotlivých staveb.
Jánské Koupele byly jedním z nejznámějších lázeňských míst ve Slezsku. Léčivé uhličito-železité prameny byly známy již na počátku 18. století. První lázeňské stavby se zde stavěly kolem roku 1810. Největší rozkvět a stavební rozmach lázní nastal za hraběte Camillo Razumovského, který je odkoupil v roce 1895. Ten nechal následně vybudovat nový léčebný dům, jednu z dominant celého areálu, rodinné vily Růžena a Eliška a zřídit nový pramen Marie, starší objekty a prameny byly zmodernizovány. Areál dotvořil lesopark s exotickými jehličnany, ty měly nenásilně propojit okolní jehličnaté lesy s prostředím lázní. Působivý urbanistický koncept lázní doplňovaly původně ještě další, dnes již nedochované stavby. Například plovárna náhonu k Moravickému mlýnu s restaurací, další hospodářské objekty, elektrárna, která zajišťovala elektřinu nejen pro vlastní lázně, ale pro celé okolí. Komunikační obslužnost lázní zajistila silnice z Melče do Kružberka, jež nahradila pěší promenádu podél břehu řeky Moravice. Jánské Koupele se staly vyhledávaným výletním místem. Jeho obliba trvala až do 90. let 20. století.
Lázně sloužily svému původnímu účelu do roku 1940. V průběhu druhé světové války zde fungovalo výcvikové středisko Hitlerovy mládeže (Hitlerjugend) a v části areálu byli internováni zajatí spojenečtí důstojníci (tábor Oflag VIII E). I když je tato kapitola historie lázní doposud málo probádaná, je jisté, že areál má z tohoto důvodu nezpochybnitelný historický význam také jako místo paměti. Po roce 1945 byly lázně znárodněny a vznikla zde dětská ozdravovna a rekreační středisko. Pro rekreační účely byl areál využíván do roku 1993, k ukončení provozu došlo v roce 1994.
Společnost BANEBA, s.r.o., získala areál v letech 2002–2003, ještě před jeho prohlášením za kulturní památku. Z korespondence vyplývá, že záměrem firmy bylo rekonstruovat celý areál a obnovit v něm balneologický provoz. Ještě v době řízení o prohlášení za kulturní památku provedla firma rekonstrukci pramenů Pavla a Marie. Dřevěný pavilon Marie byl v tak špatném technickém stavu, že byl nahrazen přesnou kopií s využitím některých autentických prvků. Přesto byl jako součást areálu prohlášen za kulturní památku.
V roce 2005 požádala BANEBA o stanovisko k rekonstrukci části objektů. V té době vlastník usiloval o získání dotace z evropských fondů, žádosti byly podávány opakovaně, avšak neúspěšně. Orgány památkové péče průběžně monitorovaly stav objektů, prováděly místní šetření a upozorňovaly vlastníka na povinnost zajistit památkově chráněné objekty proti pokračující destrukci, dále jej vyzývaly, aby obnovil okapy, opravil střechy, zabezpečil areál proti vniknutí cizích osob a vandalismu. V roce 2009 MěÚ Vítkov nařídil vlastníkovi provést zabezpečovací práce na objektech. Vlastník nařízená opatření činil, ale nikoliv v takovém rozsahu, aby se podařilo zastavit postupující proces chátrání areálu. Jistá šance na obnovu, alespoň části areálu, se naskytla v letech 2013 až 2014. Vlastník podal novou žádost o dotaci z evropských fondů, tentokrát na redukovaný projekt obnovy penzionu Pavla. V případě, že by dotaci získal, otevírala se možnost navázat rekonstrukcí dalších objektů. K iniciativě se připojila i obec Staré Těchanovice, která si nechala zpracovat studii regenerace lázeňského parku v Jánských Koupelích – zvažovala možnost spolupráce s vlastníkem na úrovni úprav a údržby parků a pavilonů s léčivou vodou. Žádost o dotaci však opět nebyla úspěšná a rovněž obec Staré Těchanovice od záměru ustoupila. Poslední prohlídka areálu a upozornění vlastníka na nedostatky při údržbě památkově chráněných budov pak proběhly dne 6. 3. 2017.
Důsledky dlouhodobé neúdržby jsou u jednotlivých objektů zjevné, jejich stavebně-technický stav je velmi špatný, u některých dokonce havarijní. Areál byl z podnětu Národního památkového ústavu zařazen do Seznamu nejohroženějších památek ČR. Přesto jsme ale přesvědčeni, že většinu objektů lze zachovat a obnovit, stejně jako tomu bylo např. v případě zámků Ropice a Hnojník v našem regionu. Srovnatelný příklad představují také Lázně Kyselka v západních Čechách, které se po zastavení provozu dostaly do podobné situace a kde se, v důsledku soustředěného úsilí správních orgánů a zejména díky podpoře občanské společnosti, podařilo dosáhnout zahájení jejich postupné obnovy.
