1. Dům č. p. 115, Kerhartice, okr. Děčín

https://pamatkovykatalog.cz/dum-23205608

Patrový, převážně roubený dům s podstávkou se objevuje již na mapách stabilního katastru ze 40. let 19. století a zřejmě pochází z jedné stavební etapy, cihlová boční přístavba je patrně mladší. Památkové hodnoty domu č. p. 115 spočívají v dochování řady autentických konstrukcí a prvků vypovídajících o stavebně historickém vývoji nejen domu, ale i obce a o historickém stavitelství všeobecně. Zapsání domu na seznam kulturních památek tak zvyšuje šanci na jeho záchranu.

2. Areál domu č. ev. 21, Jánská, okr. Děčín

https://pamatkovykatalog.cz/dum-c-ev-21-22827125

Areál je tvořen domem č. ev. 21, terasou se schodištěm a dvěma nádržemi, opěrnou zdí I. a opěrnou zdí II. Lze jej nalézt na mapách stabilního katastru ze 40. let 19. století, na kamenném ostění hlavního vchodu je uveden letopočet 1803. Dům je částečně zděný z kamenných kvádrů, částečně roubený. Patro je na jihovýchodní straně vynášeno podstávkou. V minulosti došlo k vyřezání stropu ve světnici domu pro potřeby nedaleké drůbežárny, která daný objekt užívala jako sklad. Vstupní terasa domu je opatřená neobvyklou skladbou dvou kamenných nádrží na vodu. Celý areál představuje kvalitní příklad venkovské architektury zpočátku 19. století. Podnět k zapsání domu vzešel od současného majitele, který objekt postupně obnovuje.

3. Dům č. p. 10, Dlouhý Důl, okr. Děčín

https://pamatkovykatalog.cz/dum-11461123

Z archivních pramenů vyplývá, že dům byl v Dlouhém Dole postaven kolem roku 1765, je zachycen v prvním číslování obce z roku 1771, kdy obdržel číslo popisné 10. Současná stavba, která může obsahovat část konstrukcí z 2. poloviny 18. století, je zachycena na indikační skice stabilního katastru z roku 1843. Do této doby došlo k přistavění jednoho traktu a pravděpodobně k nastavení podkroví. Zobytnění podkroví je nejspíše záležitost 20. století. Stěny jsou částečně roubené, s podstávkou na severní štítové a východní okapní straně, a částečně zděné, bíle omítané. Dům přispívá i svým umístěním k jedinečné symbióze krajiny a tradiční struktury osídlení této části naší země. Návrh na prohlášení domu za kulturní památku podal vlastník domu.

4. Dům č. p. 191, Verneřice, okr. Děčín

https://pamatkovykatalog.cz/dum-22526897

Podle soupisu domovních čísel v publikaci Beiträge zur Geschichte der Stadt Wernstadt byl vlastníkem objektu ve 30. letech 20. stol. Franz Beran. Dům spolu se skleníky a kotelnou sloužil nejpozději po druhé světové válce jako zahradnictví. Stavení pochází s jistotou z doby před rokem 1843, neboť je zakresleno v mapách stabilního katastru, které rovněž napovídají, že šlo původně o mlýn, přímo na hraně jižního průčelí je zakreslen drobný rybník napájený náhonem, v indikační skice je navíc k jižní fasádě tužkou přikreslen piktogram vodního kola. Hodnota tohoto typu lidové architektury spočívá jak v jedinečném navrstvení obvyklých konstrukcí (kombinace zdění, roubení a hrázdění), tak i v jejich specifickém zpracování (např. forma křížového zavětrování hrázdění) či utváření dispozice (kuchyně v přední části u hlavního vchodu). Návrh na prohlášení domu za kulturní památku podal vlastník domu.

5. Areál bývalé komendy Řádu německých rytířů, Blatno, okr. Chomutov

https://pamatkovykatalog.cz/byvala-komenda-radu-nemeckych-rytiru-23448346

Areál domu a obranného valu je dnes sídlo obecního úřadu, který také podal návrh na prohlášení objektu za kulturní památku. Historicky se jedná o bývalou komenda Řádu německých rytířů, vedle chomutovské jedinou na území ČR. Jde o objekt s vrcholně středověkou historickou tradicí.

K Blatnu měli Němečtí rytíři podací právo s jistotou v roce 1377 a později. Komenda (sídlo řádu) patrně vznikla až koncem 14. století, ale již roku 1404 byla Václavem IV. řádu odňata. Roku 1455 byla prodána jako hrad, roku 1561 je stavba zmiňována jako zámek. Mezi lety 1640–1645 byl zámek vydrancován Švédy, po roce 1707 je obnoven do barokní podoby. Roku 1773 zde byla zřízena první lesnická škola v monarchii. V té době je objekt uváděn jako dvoukřídlý, v roce 1817 však již jako čtyřkřídlý.  V 19. století zámek opět zchátral, obnoven byl až ve třetí čtvrtině. Poslední přestavba proběhla v letech 1903—1904, kdy bylo zbouráno první patro východní části jižního křídla a v secesním stylu upraven vstup a štít střechy.  

Gotického stáří bude pravděpodobně val a snad část zdiva sklepů, minimálně portál do severního sklepa. Do počátku opevnění, tedy na sklonek 14. století, patří nejspíš i archeologicky zjištěná nádvorní zeď zaniklého severního křídla a jeho zeď vnější. Podle dimenzí zdí lze předpokládat, že na severu komendu zprvu uzavírala hradba a parkánová zeď, zatímco k zastavění parkánu došlo až později (ale ještě před vznikem raně novověké spáleništní vrstvy, snad z doby třicetileté války). Od úrovně prvního patra je třeba počítat s pozdně gotickými a mladšími (renesančními, barokními) přestavbami.

6. Areál fary, Hrušovany, okr. Litoměřice

https://pamatkovykatalog.cz/fara-23986896

Farnost Hrušovany byla zřízena v předhusitské době. První zmínka o farní lokalitě pochází z roku 1253. Roku 1272 se připomíná kaple, která byla stejně jako blízké okolí v majetku kláštera premonstrátek v Chotěšově. Tzv. stará farnost pochází z roku 1400. Po bitvě na Bílé Hoře zde sídlil do roku 1641 farář. Následující léta bylo území připojeno k farnosti Hoštka. Mezi lety 1784–1901 byly Hrušovany pouze expoziturou. Farnost byla jako samostatná opět zřízena roku 1901.

Staré farní sídlo zničené za třicetileté války se nedochovalo, stávající podoba vznikla pravděpodobně po roce 1843. Soubor staveb tvoří jednopatrová podsklepená budova fary, jednopatrová budova čeledníku, podsklepená budova farní dívčí školy, staré sklepení původní středověké fary, budova rozlehlé stodoly a výklenková ohradní zeď s brankou, které jsou společně s přiléhajícím kostelem Narození Panny Marie a renesanční zvonicí unikátním a dispozičně dochovaným prostorem s vysokou hodnotou autenticity. Komplex sousedí také s památkově chráněnou venkovskou usedlostí č. p. 29. Návrh na prohlášení areálu za kulturní památku podal nový vlastník areálu.

7. Vila č. p. 477, Podbořany, okr. Louny

https://pamatkovykatalog.cz/vila-20757217

Vilu z roku 1927 měl údajně postavit majitel továrny na zpracování cukrové řepy, což se ovšem nepodařilo ověřit. Plánová dokumentace domu se také nezachovala, lze pouze odhadovat, že autorem mohl být místní architekt Josef Rehschmied. V období 2. světové války ve vile zřejmě bydlel advokát Franz Siegl. V poválečných dokumentech se objevuje jméno MUDr. Jan Lepičovský, který dům převzal do národní správy. Později jsou uváděna další jména spoluvlastníků, vila byla tedy rozdělena na dva či tři byty. Zajímavé jsou zmínky z let 1946-47 o rozbourání kuchyňských kamen v 1. patře nebo o opravě obkladů stěn z opaxitového skla v koupelně. K vnějším úpravám z 2. poloviny 20. století lze zřejmě počítat červenou osinkocementovou krytinu, půdní vestavbu v severní části střechy se vtaženým oknem v první etáži mansardy nebo absentující dělení koupelnových oken v přízemí a patře. Z interiérových úprav jde o dlažbu a obkladačky v jihozápadní místnosti přízemí, obklad z úzkých palubek u schodiště do patra nebo lehkou dělící příčku mezi horní podestou a halou bytu. Z této doby pochází i většina venkovních garáží. V roce 1966 byla zrušena studna na dvoře kvůli podmáčení sousedního domu. Od roku 2016 probíhá rekonstrukce vily. Byla provedena sanace havárie topení včetně konstrukce stropu místnosti s rizalitem, tradičním způsobem byly obnoveny venkovní omítky včetně ozdobných štuků. Většina původních oken a dveří byla již renovována. Dobře dochovaná moderně neoklasická vila je honosnějším reprezentantem místní kvalitní produkce. Návrh na prohlášení domu za kulturní památku podal vlastník.