Předmětem ochrany v památkové zóně Žatecká chmelařská krajina je historická kulturní krajina kolem vesnic Stekník a Trnovany. Ta je od středověku až do současnosti formována činnostmi, které souvisí s pěstováním a zpracováním chmele, což dává této krajině její specifický ráz. Ikonické chmelnice jsou propojené s vesnicemi se zemědělskými usedlostmi a místy pro zpracování, skladování a následovné obchodování s chmelem.  Mimořádně důležitý je také celkový přírodní kontext této krajiny, díky kterému zde po staletí panují pro pěstování chmele ideální podmínky.

Dosud byla v území památkové zóny vyhlášena plošná památková ochrana pouze v její části, kterou je vesnice Stekník v rozsahu zastavěného území (památková zóna Stekník, č. rej. ÚSKP 2327). Rozšířením oblasti tak dochází k ochraně dochované krajinné struktury se všemi prvky, které ji utvářejí - prostorová skladba krajiny s vysokým podílem chmelnic, urbanistická struktura, měřítko, prostorové a hmotové utváření vesnických staveb v území, krajinné struktury a přírodní prvky (vodní toky včetně břehů s dřevinným doprovodem a protipovodňové valy, geologické útvary, trvalá výsadba), historická komunikační síť a archeologické relikty (vyschlá koryta řeky Ohře, stopy po zaniklých vodotečích, archeologické relikty zaniklých chmelnic a staveb a cest).

Historický vývoj území

První písemná zmínka o Trnovanech je z roku 1088, o vsi Stekník pak z roku 1389. Existenci šlechtického sídla ve Stekníku prameny zmiňují až v roce 1539. Okolí četných vodních toků bylo již v raném středověku zdrojem planě rostoucího chmele. Majiteli chmelnic, písemně podchycenými od poloviny 16. století, byli často žatečtí měšťané. Chmel z tohoto území byl vysoce ceněn a na trhu počítán k těm nejkvalitnějším. V důsledku třicetileté války byla část zdejších chmelnic zničena, záhy však došlo k jejich obnově. Tradice pěstování chmele na daném území pak již nebyla nikdy opuštěna, což dokládá i série starých map, zejména řady vojenského mapování i map stabilního katastru. Období významné chmelové konjuktury od poloviny 18. století se odrazilo v podobě krajiny, ale také v podobě vlastního šlechtického sídla – nový vlastník steknického panství, nobilitovaný žatecký občan Jiří Kulhánek z Klaudensteinu, jehož majetek pocházel také z obchodování s chmelem, nechal v 80. letech 18. století přestavět vyhořelou a zpustlou tvrz na barokní zámek.

K největšímu rozvoji chmelařství v českých zemích došlo v 19. století. Zemědělská a průmyslová revoluce přinesla řadu inovací v pěstování, zpracování a prodeji chmele, zrušení roboty umožnilo sedlákům věnovat se práci na chmelnicích. Docházelo k vysoušení vodních ploch v okolí Ohře, na vysušené půdě byly zakládány další chmelnice chráněné před povodněmi dodnes čitelnými protipovodňovými valy. Rostla také rozloha ploch sloužících pro sušení a skladování chmele, začaly se objevovat tzv. hvozdové sušárny. V 70. letech 19. století byla na odbočce buštěhradské dráhy zřízena železniční zastávka Trnovany, a to právě na nátlak samotných pěstitelů, kteří tak mohli chmel snáze distribuovat do skladů převážně žateckých velkoobchodníků. Zároveň zastávka zjednodušila příjezd tisíců sezónních pracovníků, kteří do Trnovan a okolí mířily v období sklizně. Na konci 19. století vlaková doprava sloužila také k zásobování uhlím nezbytným pro provoz nového typu hvozdových sušáren chmele.

Od počátku 20. století se výraz této krajiny proměňoval v souvislosti s postupným přechodem od tyčových chmelnic na chmelnice drátěné. Nový systém vedení chmele umožnil nástup mechanizace, území proto bylo postupně doplněno systémem nových obslužných lokálních zpevněných komunikací, jejichž síť se dobře zachovala. Poslední zásahy do krajiny, její struktury a vzhledu, byly spojeny s kolektivizací v zemědělství. Projevily se významným scelováním dosud drobnějších pozemků a dalším rozšiřování chmelnic, které se v tomto území staly převažující kulturou.

Přínos krajinné památkové zóny

V kontextu území celé České republiky představuje Žatecká chmelařská krajina nejreprezentativnější ukázku dosud produkční krajiny po generace utvářené a formované činnostmi souvisejícími s pěstováním a následným zpracováním chmele.  Prohlášení památkové zóny má význam především jako opatření k uchování kulturních hodnot, zejména krajinné, historické, urbanistické a architektonické, technické a estetické a to vytvořením optimálních podmínek pro odborné konzultace případných změn v území i jeho další využívání a rozvoj.