1. Hrobka rodiny Brass v Dolním Podluží, okr. Děčín

https://pamatkovykatalog.cz/areal-hrobky-rodiny-brass-22550254

O návrhu na prohlášení areálu hrobky rodiny Brass za kulturní památku jsme informovali již v prosinci 2019. V únoru 2020 byl návrh potvrzen a hrobka se tak stala první letošní zapsanou památkou v Ústeckém kraji.  Již v létě byla odstraněna nepůvodní vyzdívka pro osazení nových vitrážovvých oken a započaly restaurátorské práce na vstupních dveřích hrobky.

2. Dům čp. 59 se zahradou a ohradní zdí ve Slavětíně nad Ohří, okr. Louny

https://pamatkovykatalog.cz/dum-22634042

V jádru obce Slavětín se nachází dům č. p. 60, který dle historického místopisu, uloženého v SOA Litoměřice, vlastnila od roku 1910 rodina básníka Konstantina Biebla (1898–1951). Hodnota tohoto domu byla zcela zdevastována celkovou přestavbou v roce 1979, v budově se zachoval pouze tzv. Modrý salonek, který je památkově chráněn, na domě je připomínkou básníka pamětní deska a busta. Přesto, že je dům označován jako rodný, dle matričního záznamu se Konstantin Biebl narodil v č. p. 17.

Památkové ochrany nyní nabyl sousední dům č. p. 59, který vlastnila rodina Bieblova v krátkém období mezi lety 1905—1909. Historie tohoto domu sahá až do roku 1731, kdy jej nechal postavit Mikuláš Kratochvíl pro svou dceru. V současné době je dům ve špatném technickém stavu, přesto nese zřetelné stopy secesních úprav z počátku 20. století, které jsou zjevné zejména na jeho západní fasádě. Nad vstupem pod římsou se nacházejí zbytky štukového reliéfu se dvěma anděly okolo mísy s hadem, obtočeným kolem Aeskulapovy hole, antickým symbolem lékařství. Tématiku výzdoby lze přesvědčivě přisuzovat osobě básníkova otce MUDr. Petra Biebla, který měl v domě ordinaci.

Z architektonicko-historického hlediska se jedná o venkovský dům, postavený v době vrcholného baroka. V zaklenutých sklepních částech domu se nachází původní cihelná dlažba a v prostoru schodiště také plně zachovaná pec na pečení chleba. Význam tohoto objektu spočívá tedy v jeho architektonické kvalitě a také v historickém a kulturním kontextu - je spjatý s pohnutým osudem básníka Konstantina Biebla. Starší vzhled domu se podařilo zachytit i na dobové fotografické dokumentaci z poválečných let, takže v případě včasné konzervace stávajícího stavu bude možné na základě shromážděných podkladů provést zdařilou obnovu.

3. Dům čp. 26 v Bílém Kostelci, okr. Litoměřice

https://pamatkovykatalog.cz/dum-22608512

Dům čp. 26 v Bílém Kostelci je velmi dobře zachovalým příkladem lidové architektury, s četnými původními detaily. Patrový dům z konce 18. století má zděné přízemí a roubené patro, v průběhu 19. století byl rozšířen o místnost výměnku. Zachovány jsou všechny dveře, u některých z nich velmi archaické zámky, ve světnici kachlový sporák, na půdě precizně provedená střední stojatá stolice nesoucí hambalkový krov či studánka ve valeně zaklenutém opukovém sklepě. V podstatě je zachována černá kuchyně s pecí, která, když přestala být užívána, byla od síně oddělena zdí s malými dvířky. Dle mapy stabilního katastru z 1. poloviny 19. století nebyla při usedlosti stodola, z čehož lze usuzovat, že stavebníky byli spíše méně zámožní obyvatelé. Takovýchto objektů je zachováno velmi málo, protože svou skromností většinou unikaly pozornosti. 

4. Márnice v Království, okr. Děčín

https://pamatkovykatalog.cz/marnice-22813038

Objekt márnice je součástí hřbitova u kostela sv. Vavřince v Království u Šluknova. Stavba postavená z režného cihelného zdiva nese znaky doznívajícího historismu s prvky geometrizující secese, podle kterých lze budovu datovat do první dekády 20. století. Bohužel se ke stavbě nedochovala žádná plánová dokumentace a k dispozici nejsou ani záznamy z farní kroniky. Márnice přestala sloužit svému účelu přibližně v 80. letech 20. století.

V interiéru márnice jsou dvě místnosti, každá se samostatným vchodem, ale průchod mezi oběma místnostmi je dnes zazděný obdobně jako okenní osy v jižní obvodové zdi. Východní místnost sloužila pravděpodobně jako byt hrobníka, jak dokládá torzo topeniště a výmalba se zbytky secesního dekoru. Máry byly ukládány do vedlejší místnosti, ze které byl také přístupný krov budovy. Otvor do krovu je dnes však zazděný a odstraněno bylo i patrně jednoduché žebříkové schodiště na půdu.

Tato drobná, ale velmi kvalitní stavba výrazně dominuje svému okolí a přirozeně dotváří soubor sakrálních památek v obci. Její architektonický výraz převyšuje běžnou regionální produkci té doby u podobných staveb a odráží prudký ekonomický růst Šluknovského výběžku na přelomu 19. a 20. století, podobně jako další nově zapsaná kulturní památka - hrobka rodiny Brass v Dolním Podluží.

5. Evangelický kostel v Třebenicích, okr. Litoměřice

https://pamatkovykatalog.cz/evangelicky-kostel-21039547

Evangelický kostel v Třebenicích je historizující sakrální stavbou postavenou v roce 1902 německým evangelickým spolkem pod vedením místního praktického lékaře MUDr. Josefa Wenzela Titty (1863–1923). Titta byl jako představitel místní německé menšiny politickým i profesním rivalem MUDr. Václava Paříka (1839–1901), který se stal mluvčím místních Čechů. Roku 1872 se lékař a komunální politik Pařík stal spoluzakladatelem Musea starožitnického a geologického, které pod názvem Muzeum českého granátu sídlí od roku 1959 v prostorách evangelického kostela.

Projekt stavby kostela byl hotov již v roce 1901 a jeho autorem je drážďanský architekt August Hugo Grothe (1857–1909). Mezi jeho další realizace patří např. kolonie Waldschlösschen a vily v Bettinastrasse v Drážďanech. Kamenické práce prováděla firma Patzig z Gross-Cotta, sochy jsou dílem drážďanského ateliéru Hahn. Zvony odlila slévárna Schilling v Apoldě.

Areál evangelického kostela v Třebenicích je vynikající intaktně dochovanou stavbou historizující architektury v okrese Litoměřice. Samotný výraz kostela přesvědčivě cituje německé stavební prostředí a odkazuje tak na národnostní diferenciaci regionu v době svého vzniku na počátku 20. století. Chrám dekorativní výzdobou svého pláště jednoznačně odkazuje na svůj luterský původ (luterské růže). Poválečná adaptace na muzeum odstranila původní mobiliář, ale veškeré stavební zásahy byly omezeny na minimum a objekt se tak dochoval hmotově v nezměněném stavu. Celý areál včetně tří bran je zachován v podstatě v původní podobě, změnou prošly pouze povrchy cest a plotové díly. Kostel tvoří spolu s katolickým kostelem Narození Panny Marie hlavní dominantu města Třebenice a kvalitativně rozšiřuje původní historické jádro města.

6. Železniční stanice Žatec, okr. Louny

https://pamatkovykatalog.cz/zeleznicni-stanice-zatec-11962948

Žatecké nádraží je jedinečně a celistvě zachovaný soubor drážních budov vzniklý v letech 1871–1873 na trati Buštěhradské dráhy a Plzeňsko-březenské dráhy. Hodnoty areálu odráží funkčnost původního provozu nádraží a jeho dřívější komunikační strukturu. Areál rovněž představuje významný urbanistický prvek. Honosná přístavba schodiště nádraží se obrací směrem k Roosveltově ulici, která představuje reprezentativně koncipovanou městskou třídu spojující dvě ohniska tehdejšího městského života - historické jádro a nádraží na předměstí, kolem kterého se postupně vytvářela průmyslová zóna. Primární hodnoty výpravní budovy jsou nejen v základním architektonickém výrazu, ale rovněž v množství dochovaných autentických nebo druhotně vložených stavebních konstrukcí (historické dlažby, litinové sloupy, zábradlí nástupiště). Další objekty areálu představují ryze užitné stavby technického charakteru, jejichž úsporné řešení odpovídá typovému charakteru těchto staveb.

V současné době se řada objektů drážní architektury v ČR nachází v havarijním stavu a průběžně dochází k postupnému úbytku stavebního fondu objektů tohoto typu. K nezvratným ztrátám dochází i v rámci souboru kulturních památek, připomeňme např. zrušení prohlášení za kulturní památku v případě výpravní budovy nádraží v Duchcově, která svým celkovým charakterem a významem v místě regionálního dopravního uzlu odpovídala nádraží v Žatci.