Nominace na cenu NPÚ Patrimonium pro futuro za Moravskoslezský kraj

Interiér hlavní lodě katedrály po obnově, foto R. Polášek 2016

Již třetím rokem oceňuje Národní památkový ústav zdařilé počiny v oblasti památkové péče. Za Moravskoslezský kraj komise územního odborného pracoviště v Ostravě nominovala obnovu katedrály Božského Spasitele v Ostravě a sochu Směrník s iniciativou za záchranu budovy železničního nádraží v Havířově.

  • Nominace v kategorii obnova památky, restaurování

Katedrála Božského Spasitele v Ostravě je jednou z nejvýznamnějších sakrálních staveb na území Moravy s kapacitou až čtyři tisíce lidí. V letech 1883–1889 byla katedrála postavena podle projektu architekta Gustava Meretty ve stylu starokřesťanské trojlodní baziliky. Po Merettově smrti v roce 1888 stavbu dokončil architekt Max von Förster. Vídeňský architekt Förster je také autorem návrhů jednotně řešeného vnitřního vybavení kostela (např. lavic, oltáře, zpovědnice, varhan).

Monumentální sochařská výzdoba průčelí katedrály je provedena podle návrhu významného vídeňského sochaře Richarda Kauffungena a byla realizována Asociací sochařů Vídeň. Monumentální tympanon v průčelí kostela s motivem Trůnícího Krista, ke kterému se obracejí strádající, slepí a chromí, je řešen obdobně jako tympanon národního divadla v Rijece. Prostoru mezi věžemi dominuje deset metrů vysoké sousoší Kalvárie.

Celkový stav katedrály již naléhavě vyžadoval opravu. Velký problém představovala především podlaha katedrály, jež se místy propadala. Celková obnova zahrnovala opravu krovových konstrukcí, výměnu krytiny střechy lodí kostela i obou věží, vyspravení venkovních omítek včetně nového nátěru, opravu podlahy včetně provedení nových podkladních vrstev a položení kopie původní dlažby, opravu oken, elektroinstalace a osvětlení v interiéru.

Komplexním restaurátorským zásahem prošla sochařská výzdoba fasád provedená restaurátorem MgA. Jakubem Gajdou. Restaurovány byly také monumentální sloupy z boleslaveckého pískovce, dřevěný kazetový strop v lodi kostela, šedesát kusů lavic z dubového dřeva, mříže, kříže a vstupní dveře, včetně unikátně řešených, částečně zasouvacích monumentálních dveří hlavního vstupu. K výměně prvků se přistoupilo u dřevěných okenic u zvonů na věžích a ciferníků věžních hodin. Součástí obnovy byla rovněž vnitřní výmalba, čištění a ladění varhan.

Do vnitřních oken byly vsazeny transparentní displeje s projekcemi děl studentů Fakulty umění Ostravské univerzity, které mají nahradit klasické vitráže. Díky moderní technologii lze motivy zobrazované v oknech měnit. 

V katedrále je nově zřízeno informační centrum, pořádají se zde koncerty a výstavy. V prostoru podvěží jsou nově vybudována WC. Katedrála je zpřístupněna veřejnosti i mimo každodenní pravidelné bohoslužby (denně kromě pondělí).

  • Nominace v kategorii záchrana památky

Příkladná občanská iniciativa Mgr. Jakuba Ivánka, Ph.D., podpořená ze strany členů spolků Důl architektury a Za krásnou Ostravu, zásadním způsobem přispěla k záchraně a obnově sochy Směrník od sochaře Václava Uruby.

Železobetonová socha Směrník akad. sochaře Václava Uruby z roku 1969 vznikla v rámci výstavby železničního nádraží v Havířově. Nádraží bylo projektováno v letech 1964–1969. Architekt Josef Hrejsemnou si k realizace uměleckého díla v předprostoru hlavního průčelí výpravní budovy vybral sochaře Václava Urubu. Uruba ve 2. polovině 60. let tvořil betonové plastiky v brutalistním stylu. Jedno ze svých vrcholný děl realizovali právě před havířovským nádražím.

Abstraktně-organickým tvarem železobetonové sochy Směrník vytvořil Václav Uruba působivý protiklad ke skleněné fasádě hlavního průčelí nádražní haly. Současně socha svým brutalistním utvářením, tedy především strukturou dřevěného šalování otisknutou do surového, na povrchu neupravovaného betonu, odkazovala k dalším významům. Podle názvu to byl směrník s rameny do různých stran, ale i lidská postava vítající přijíždějící a loučící se s odjíždějícími. Zároveň se ve formě sochy projevují biomorfní motivy. Beton lze také interpretovat jako expresivně pojatý surový materiál, robustností a materiálovou specifičností odpovídající dobovým aspektům existencialismu a nastupujícího strukturalismu. 

Nádražní budovu tvoří tři různě zformovaná křídla. Architekt J. Hrejsemnou navrhl budovu na základě promyšleného rozvržení jednotlivých funkcí, dotvářeným rytmizací hmoty a bohatým uplatněním rozličných materiálů a forem. Součástí koncepce se stala umělecká díla. Zatímco mozaika podle návrhu výtvarníka Vladimíra Kopeckého, vznikala již při zadání a zpracování úvodního projektu, socha od V. Uruby vznikala bezprostředně v součinnosti se vznikem návrhu architekta J. Hrejsemnou.

Dne 14. ledna 2014 založil Mgr. Jakub Ivánek, Ph.D. petici na záchranu sochy. Následně se k němu přidávají členové spolku Za krásnou Ostravu. Současně jej kontaktují členové spolku Důl architektury, usilující o záchranu havířovského nádraží, aby společně hledali způsob, jak sochu Směrník zachránit. Ve stejném roce bylo zpracováno vyjádření k možnosti restaurování sochy od restaurátora Tomáše Skalíka. Do 15. března 2015 bylo možné město Havířov požádat o prodej sochy za 1 Kč a odvoz na vlastní náklady. Důl architektury sochu odkoupil a na vlastní náklady, respektive za peníze vybrané mezi členy a příznivci záchrany havířovského nádraží a spolku Za krásnou Ostravu sochu převezl do Ostravy. Opět za symbolickou 1 Kč ji následně odkoupil Národní památkový ústav, který zajistil opravu a novou instalaci Směrníku.

Socha byla restaurována v první polovině roku 2015 restaurátorem Tomášem Skalíkem. Opravený Urubův Směrník byl v pátek 17. července 2015 osazen na travnatou plochu před nové sídlo Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě na ulici Odboje.