Přednáškou ve středu 20. března v 16.30 hodin bude zahájena panelová výstava Pomníky Velké války. Putovní výstava Národního památkového ústavu představuje výběr pomníků a jejich osudů na území Čech, Moravy a Slezska. Panely budou rozmístěny v budově ostravského odborného pracoviště Národního památkového ústavu. Přednáška Renaty Skřebské z Galerie výtvarného umění v Ostravě představí pomníky v centrální části Moravy. Mimořádné realizace typu vojenského i civilního pomníku si zaslouží objektivní vyhodnocení. Výstava tak může poprvé bez ideologických zásahů ukázat celou výrazovou šíři válečných pomníků a rehabilitovat padlé muže na kterékoliv straně fronty.
Pomníky Velké války. Tak se jmenuje putovní výstava, která bude od středy 20. března do 3. května k vidění v budově ostravského pracoviště Národního památkového ústavu na adrese Odboje 1.
Výstavu rozmístěnou v budově tvoří celkem 16 panelů, na nichž je 28 pomníků a monumentů. Každé krajské pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ) nominovalo v loňském roce dva vybrané zástupce. Osudy pomníků byly různorodé, alespoň jejich malou část se snaží tato výstava představit. Ke zhlédnutí v prostorách NPÚ budou panely každý pracovní den až do 3. května.
Výstavu zahájí přednášky Renaty Skřebské Pomníky padlým v 1. světové válce
Přednáška Renaty Skřebské z Galerie výtvarného umění v Ostravě představí pomníky v centrální části Moravy. Mimořádné realizace typu vojenského i civilního pomníku si zaslouží objektivní vyhodnocení. Výstava tak může poprvé bez ideologických zásahů ukázat celou výrazovou šíři válečných pomníků a rehabilitovat padlé muže na kterékoliv straně fronty.
Válečné pomníky byly v každé době v centru zájmu společnosti. Potřeba oslavit a uctít nejvyšší lidskou oběť – smrt pro vlast, vždy vyvolávala emoce. V českém a moravském prostředí po ukončení 1. světové války, jež začala jako válka Rakouska-Uherska a skončila vznikem samostatného Československa, prostředí roztříštěném politicky, společensky i lidsky byla oslava válečných hrdinů nesmírně složitá. Na jedny, muže, kteří narukovali do německé a rakousko-uherské armády, ať již Češi či Němci bylo „lépe“ zapomenout. Druhé - muže v legiích, bylo vhodné oslavovat, jako jediné oficiální vítěze. Od samých počátků se zde a nejen zde projevila možnost využít téma jako politikum. Paradoxně po druhé světové válce došlo k druhé vlně obrazoborectví, kdy byly „vymazávány“ také pomníky legionářů.
Pro každou skupinu byla vytvořena originální díla reflektující místo a mentalitu obyvatel, což se často stalo pro mnoho pomníků osudným. Německé pomníky nebo spíše torza, která se na severní Moravě a ve Slezsku dochovala, byly většinou koncipovány jako vzpomínka na padlé bojovníky. Ikonografie těchto pomníků byla dána touto odvěkou filozofií – vojenské insignie, jako např. „tlapatý kříž“ nebo muži ve zbroji. Typické bylo použití helmy vzor 16, jejíž obdoba byla používána později také německou armádou ve 2. světové válce a pro řadu nezasvěcených byla spojována s nacistickou Třetí říší, což vedlo k jejich hromadnému ničení po roce 1945.
V centrální části Moravy se jednalo o více méně dvě roviny - důraz na založení republiky, činnost legií a osobnost T. G. Masaryka a méně oficiální rovinu truchlící vdovy, pomníky ve tvaru Božích muk a obecně bájných reků a tradici lidového umění. Tato smířlivá a nemilitantní rovina pomníků, podporovaná i oficiálními soutěžemi, měla zřejmě své opodstatnění právě v určité rozpačitosti, kterou přinesl vývoj války a snaha „zapomenout na účast“ v rakouské armádě.