Druhý život Směrníku
Železobetonová socha Směrník autora Václava Uruby vznikla v roce 1969 v rámci výstavby železničního nádraží v Havířově. Své místo v přednádražním prostoru zaujímala do počátku roku 2014, kdy zastupitelé města schválili odstranění sochy. V březnu 2014 byla socha demontována a převezena do Ostravy. V roce 2015 se ji podařilo restaurovat a v červnu téhož roku umístit před budovu Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě. Je tomu právě 10 let, kdy bylo dílo zachráněno před likvidací díky občanské iniciativě, a to doslova „za pět minut dvanáct“.
Historie vzniku Směrníku
Architekt Josef Hrejsemnou si k realizace uměleckého díla v předprostoru hlavního průčelí výpravní budovy vybral sochaře Václava Urubu, který ve 2. polovině 60. let tvořil betonové plastiky v brutalistickém stylu. Jedno ze svých vrcholný děl realizovali právě před havířovským nádražím.
Abstraktně-organickým tvarem železobetonové sochy Směrník autor vytvořil působivý protiklad ke skleněné fasádě hlavního průčelí nádražní haly. Současně socha svým brutalistickým utvářením, tedy především strukturou dřevěného šalování otisknutou do surového, na povrchu neupravovaného betonu, odkazovala k dalším významům. Podle názvu to byl směrník s rameny do různých stran, ale i lidská postava vítající přijíždějící a loučící se s odjíždějícími. Zároveň se ve formě sochy projevují biomorfní motivy. Beton lze také interpretovat jako expresivně pojatý surový materiál, robustností a materiálovou specifičností odpovídající dobovým aspektům existencialismu a nastupujícího strukturalismu.
Novodobá historie Směrníku
Město Havířov rozhodlo na počátku roku 2014 o odstranění sochy Směrník z předprostoru železničního nádraží. Argumentováno bylo jejím špatným stavem. Demolice měla zasáhnout také stávající železniční nádraží.
Ministerstvo kultury havířovské železniční nádraží včetně Směrníku, navržené na prohlášení za kulturní památku, opakovaně neprohlásilo kulturní památkou.
Dne 14. ledna 2014 připravil Jakub Ivánek, autor databáze Ostravské sochy, petici na záchranu Směrníku. Následně se k němu připojili členové spolku Za krásnou Ostravu. Současně jej kontaktovali členové spolku Důl architektury, usilující o záchranu havířovského nádraží, aby společně hledali způsob, jak sochu Směrník zachránit.
Ve stejném roce bylo zpracováno vyjádření k možnosti restaurování sochy od restaurátora Tomáše Skalíka. Do 15. března 2015 bylo možné město Havířov požádat o prodej sochy za 1 Kč a odvoz na vlastní náklady. Důl architektury sochu odkoupil a na vlastní náklady, respektive za peníze vybrané mezi členy a příznivci záchrany havířovského nádraží a spolku Za krásnou Ostravu, sochu převezl do Ostravy. Opět za symbolickou 1 Kč ji následně odkoupil Národní památkový ústav, který zajistil opravu a novou instalaci Směrníku.
Socha byla restaurována v první polovině roku 2015 restaurátorem Tomášem Skalíkem. Opravený Urubův Směrník byl v pátek 17. července 2015 osazen na travnatou plochu před nové sídlo Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě na ulici Odboje. Zároveň k němu byla umístěna pamětní deska vytvořená výtvarnicí Šárkou Mikeskovou.
„Příkladná občanská iniciativa Jakuba Ivánka, podpořená ze strany členů spolků Důl architektury a Za krásnou Ostravu, zásadním způsobem přispěla k záchraně a obnově sochy Směrník od sochaře Václava Uruby,“ říká historik architektury Martin Strakoš. „Tato aktivita názorně dokládá, že kulturní, umělecké a architektonické dědictví 2. poloviny 20. století představuje plnohodnotnou součást kulturní identity zdejší společnosti, což by se mělo náležitým způsobem odrazit nejen v péči o ně, ale i ve vlastní struktuře památkového fondu České republiky,“ dodává Martin Strakoš.