Ingrid Augstenová (1940) byla rodačkou z Lučan nad Nisou, pocházela ze sudetoněmecké rodiny. Po studiích na stavební průmyslovce v Hradci Králové začala pracovat ve Stavoprojektu, nejprve v ústecké a posléze liberecké pobočce. Do Ústí nad Labem se vrátila v roce 1966 a začala pracovat jako stavební technik v tehdejším Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody. Postupně pracovala i v oddělení architektů, dozorovala dostavbu přesunutého gotického kostela v Mostě, obnovu hradu Grabštejn, práce na hradu Bezděz či předání kláštera v Oseku. Na starosti měla také agendu rušení památkové ochrany. Jejím stěžejním zájmem byla ovšem lidová architektura, tomuto tématu se věnovala také jako členka Saského spolku pro lidové stavitelství. Po odchodu do penze v roce 1996 působila na ÚOP v Ústí nad Labem ještě dalších deset let. Za tu dobu se stala mentorkou především nové nastupující generace, měla zásadní podíl na formování památkářského cítění řady našich stávajících kolegů. Je příkladem památkáře, který gró své práce odváděl v terénu bez vyšších ambicí v teoretické či publikační rovině. Památkářův „každodenní chléb“ vnímala jako základ. Srdcařka, kterou vystihuje věta „Pro památky bych udělala vše“.