Sýpka v Bijadlech

Kdysi byla srdcem vesnického života, sloužila jako kostel, před pár lety se ocitla na pokraji zániku – představujeme barokní sýpku, která je součástí hospodářského dvora ležícího mezi poli za obcí Merklín na jižním Plzeňsku. Osud této jedinečné památky nezůstal lhostejný místním manželům. Památce, která dlouhá léta chátrala, stala se dokonce zdrojem historického dřeva na prodej a následně součástí exekuce, dali nový krov a střechu. Díky nim se podařilo uchovat nejen působivou siluetu krajiny, ale i cenný odkaz historie pro další generace.

Kostel v sýpce, sýpka v kostele

Že se na samotě za vsí Merklín na jižním Plzeňsku kdysi nacházelo panské hospodářství, naznačují dvě dlouhé hospodářské budovy lemující čtvercové prostranství s rybníčkem a se sýpkou v pozadí.

Jen málokdo by ale tušil, že ve středověku tu stála celá vesnice i s kostelem. Ležela na jedné z vedlejších větví významné obchodní cesty spojující Prahu s bavorským Řeznem.

O několik století dříve sloužila sýpka jako kostel. Tento svatostánek zasvěcený svatému Vavřinci je poprvé písemně doložen roku 1369. Je však pravděpodobné, že nějaký kostel tady stál už dříve, protože zmínka o farní vsi se objevuje už v roce 1115.

Osud obce i duchovního centra zpečetily husitské války. Svého posledního znovuzrození se kostel dočkal ještě v letech 1767 až 1780. Původnímu účelu ale sloužil jen krátce – jeho poslání ukončily josefínské reformy. Přešel do soukromých rukou a byl přestavěn na panskou sýpku.

Rok 1945 přinesl konfiskaci merklínského velkostatku. O třináct let později získala sýpka status kulturní památky. Ani v novodobé historii ale dřívějšímu kostelu – nyní sýpce, nebylo přáno.

Budova fungovala jako součást hospodářského zázemí jednotného zemědělského družstva. V její těsné blízkosti vzniklo hnojiště a někdejší hřbitov nahradila silážní jáma. Lidské ostatky, nalezené při výkopech, byly uloženy pod dřevěnou podlahu budovy. Mezi dvorem a obcí Merklín vyrostl areál vepřína.

V devadesátých letech 20. století připadla sýpka s hospodářským dvorem soukromému vlastníkovi. O rok později objekt zakoupil podnikatel a ten se okamžitě pustil do rozebírání a rozřezávání dřevěných konstrukcí. Ukázalo se, že jde o majitele stavební firmy obchodující s historickým materiálem, především se starým dřevem. Trámy ze sýpky byly prodány například do Švýcarska.

Zbytky obilí skončily společně s kostmi nebožtíků v pytlích, poházených uvnitř budovy. Za své jednání dostal podnikatel podmínečný trest. Sýpka začala bez střechy rychle chátrat. V roce 2009 byla převedena na bezdomovce, který neplatil daň z nemovitosti, a posléze skončila v exekuci. Ocitla se na seznamu ohrožených památek NPÚ.

Opuštěný objekt na pokraji zániku nezůstal lhostejný manželům Šalomovým z Merklína. Rozhodli se sýpku zachránit. Budovu vydražili a už v následujícím roce dokončili zpevnění koruny zdiva, do níž byly vsazeny modřínové pozednice. Takto připravenou stavbu důsledně zazimovali.

O rok později přibyl nový krov a střecha. „Krov udělali fachmani. Střecha už byla na manželovi, protože má pokrývačskou firmu,“ uvádí Jana Šalomová. „Tašky jsme pořídili z Blížejova, kde zrovna rušili cihelnu. Památkáři nám celou dobu fandili a pomáhali, když jsme žádali o dotace,“ pochvaluje si spolupráci Pavel Šalom. Obnova probíhala za podpory Havarijního programu Ministerstva kultury a Plzeňského kraje.

Velký význam záchrany sýpky spočívá i v tom, že Pavlův rodinný příběh je s tímto místem pevně spjatý – jeho matka se sem po druhé světové válce přistěhovala se svými rodiči, kteří zde spravovali zemědělský dvůr včetně sýpky.

Jana a Pavel Šalomovi se nejen postarali o to, aby památka nezanikla, ale také ji opravili a dali jí tak nový život.

Díky nim dnes o této dlouho opomíjené stavbě ví mnohem více lidí a pochopili, jak důležitá je pro místní historii. Jejich úsilí ocenili i odborníci – v soutěži Památka Plzeňského kraje získali druhé místo.

„Dokázali zachránit objekt před zánikem. Velkou roli sehrálo jejich nadšení a zodpovědný přístup,“ ocenil ředitel plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu Petr Sokol.

I přes to, že se sýpka dlouho nacházela ve špatném stavu, je velmi cenným historickým objektem. Ve zdech je pořád vidět původní gotická stavba i pozdější úpravy v klasicistním stylu, kdy byla přestavěna z kostela na panskou sýpku.

Vypráví tak příběh o tom, jak lidé na tomto místě žili a pracovali. Spolu s dvorem v pozadí tvoří tradiční obraz venkovské krajiny. Navíc místo kolem sýpky může skrývat i zajímavé archeologické nálezy, které teprve čekají na objevení.

V nedalekém bývalém zemědělském družstvu vznikla naučná stezka Bijadla. Zchátralé budovy a haly bývalého vepřína jsou částečně opraveny a dnes v nich najdete expozici věnovanou přírodě, zvěři a myslivosti.