Synagoga v Budyni nad Ohří
Pokud bychom hledali příběh památky těžce zkoušené událostmi 20. století, památky, jež sice nezanikla, ale zcela ztratila svou původní podobu, byl by to příběh synagogy v Budyni nad Ohří. Fádní dům v Ostrovní ulici budyňští obyvatelé asi míjeli po dlouhá léta zcela bez povšimnutí.
Historie této modlitebny se začala psát v první polovině 18. století, kdy zde vznikla dřevěná synagoga. Ta však v roce 1783 shořela při velkém požáru, který město zachvátil. Židovská obec tedy nechala vystavět v letech 1786–1787 synagogu novou, v rokokovém stylu s určitými odkazy na klasicismus.
Nedostatek finančních prostředků však tehdy vedl k tomu, že interiér synagogy nebyl v zásadě proveden, chyběly omítky i klenba. Teprve v letech 1825–1826 došlo k zaklenutí interiéru na vnitřní polopilíře, patrně krátce po dokončení kleneb a omítek došlo také k jednoduché výmalbě interiéru.
Katastrofální důsledky pro synagogu měla druhá světová válka, kdy byla pochopitelně židovským obyvatelstvem opuštěna. Nepodlehla sice jako řada dalších synagog hnědému běsnění, roku 1943 přešla do soukromého vlastnictví, ovšem není známo, jak byla využívána. Po skončení války přešla pod národní správu, a protože budyňská židovská obec již nebyla obnovena, přešla pod správu Židovské náboženské obce v Lounech.
Již během války a v průběhu druhé poloviny minulého století došlo postupně k odbourání ženské galerie, zničení schránky na Tóru a zazdění bočních oken. V padesátých letech sloužila jako skladiště pro Český svaz chovatelů, později i jako obytný dům. Před rokem 1979 vzalo zasvé rokokové průčelí a až na několik drobných detailů byla zcela setřena původní podoba průčelí stavby. Ke špatnému stavu přispělo i vybudování dřevěného patra, což vedlo k závažnému narušení statiky a hrozilo zřícení stavby.
V takto zoufalém stavu synagogu získalo Město Budyně nad Ohří, které se rozhodlo pro její záchranu. V roce 2009 byla prohlášena za kulturní památku, celková obnova pak proběhla v letech 2022–2023, financovaná byla z EHP Norský fondů za přispění MK ČR a Města Budyně nad Ohří.
Jednalo se o komplexní stavební obnovu, včetně restaurátorských prací, zhotovení nového áronu a pořízení nového vybavení – lustry, lampy, lavice. Součástí bylo i vybudování alespoň minimálního zázemí pro návštěvníky a bezprostřední úprava okolí. Stavební, restaurátorské, výtvarné a umělecko-řemeslné práce byly provedeny ve vysoké kvalitě konzervativním způsobem s maximální snahou o historickou důvěryhodnost, a to i v případech, kdy došlo ke zhotovení zcela nových prvků, k čemuž byla použitá dochovaná fotografická dokumentace.
Záměrem obnovy synagogy bylo vybudování další zpřístupněné kulturní památky na území města, která nyní slouží jako kulturní centrum pro pořádání výstav, přednášek či koncertů. Její znovuuvedení do života není jen obnovou historické budovy s dochovanou výmalbou, ale jedná se o počin s významným kulturním a společenským přesahem.
Synagog není na území našeho státu dochováno mnoho, po roce 1945 zaniklo více než 300 židovských památek (synagog, hřbitovů či márnic). Povědomost o historii židovského obyvatelstva je tak v české společnosti stále poměrně nevelká, případně je spojena s negativními konotacemi – ghetto v Terezíně. Obnovu a zpřístupnění židovské synagogy veřejnosti je tak nutné chápat v širším měřítku, a to i proto, že při její obnově spojily síly současní obyvatelé města.
Fotogalerie a video
