Jizerskohorské technické muzeum v Bílém Potoce (bývalá přádelna Karl Bienert jn.)
Dominanta obce rozprostřené v dramaticky utvářeném závěru údolí říčky Smědé – není u nás mnoho továren, jež by se pyšnily tak působivým krajinným rámcem.
Historie
Dějiny továrny se počaly odvíjet v roce 1852. Díky monumentálnímu albu z pera sekretáře liberecké Obchodní a živnostenské komory Antona Anschiringera se dozvídáme, jak přádelna vypadala kolem roku 1860, kdy ji vlastnili bratři Cordellové a spřádala se v ní bavlna. Vodnímu kolu již pomáhal parní stroj. Rozpohybovat ho si žádalo 29 mykacích a 12 spřádacích strojů s pěti tisíci vřeteny.
Po požáru roku 1874 se přádelny ujal nový vlastník Karl Bienert, který ji přebudoval na mechanickou tkalcovnu vlny. A v modernizaci pokračoval – nová kotelna s kotlem od Ringhoffera, stavba druhého kotle typu Tischbein, který slouží továrně dosud, nebo modernizace vodního díla, během níž bylo v roce 1900 nahrazeno staré vodní kolo Francisovou turbínou.
Zásadní rekonstrukce z roku 1913, vyvolaná dalším požárem, udává dnešní podobu továrny. Pro firmu Karl Bienert junior ji provedl žitavský architekt Heinrich Zieger. Do části obvodového zdiva původní stavby vetknul železobetonový čtyřpodlažní dvoutraktový skelet a ještě k ní přimknul schodišťovou věž s výtahem a sociálním zařízením v každém mezipatře, završenou vodojemem. Ten sloužil mj. protipožárním účelům – vodou napájel automatické hasicí zařízení.
Po II. světové válce a znárodnění došlo k obnovení provozu a k pořízení nových strojů anglické výroby. Továrna se stala jedním ze závodů národního podniku Fryba, později pak předního československého výrobce koberců, Bytexu Vratislavice nad Nisou. Hlavním výrobním programem ve druhé polovině 20. století se tak staly kobercové příze. Polistopadové transformační období přežila přádelna pod hlavičkou společnosti Mykana Chrastava, pro kterou mezi lety 1990–2001 spřádala poločesanou přízi.
Současnost
Kritické období pak představovala léta 2001–2002, kdy byl areál opuštěný. Poté jej zakoupil liberecký mechanik sportovních automobilů Ilja Šercl se synem Pavlem. Ti v přízemí hlavní etážové budovy a přilehlých prostorách zřídili specializovanou restaurátorskou dílnu na opravy spalovacích motorů. Postupně se soustředili na historickou vojenskou techniku, restaurovanou pro významné tuzemské i zahraniční zákazníky. Pavel Šercl inicioval prohlášení areálu kulturní památkou, ke kterému došlo roku 2011.
Postupnými kroky zde vybudoval unikátní Jizerskohorské technické muzeum s expozicemi textilní výroby, letecké a vojenské techniky. Leitmotivem je koncept posledního pracovního dne. Nedošlo k odstranění žádné z mladších, při konverzích často „vyčištěných“ vrstev. Celek tak působí mimořádně autentickým dojmem. Pavel Šercl proto po zásluze získal Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro za rok 2021 v kategorii Prezentace a popularizace.
„Všemi prostorami muzea prostupuje duch „posledního pracovního dne“, dodávající muzeu a zároveň kulturní památce uvěřitelného ducha syrové autenticity. V areálu se koná řada doprovodných a kulturních programů, jejichž význam dalece přesahuje hranice obce,“ uzavírá historické povídání Petr Freiwillig.
Existence památky byla v nedávné době ohrožena. Katastrofální povodeň v roce 2010 podemlela její základy. Na finančně náročné sanaci se kromě veřejných rozpočtů podílela celá řada soukromých dárců. Patří jim veliký dík.
O Architektovi: HEINRICH ZIEGER
- *1873 – †1943
Architekt a inženýr Heinrich Zieger se specializoval na továrny a průmyslové objekty. Ve své tvorbě bohatě využíval statických možností železobetonových a ocelových konstrukcí.
Pro jeho stavby, navržené v duchu tzv. reformní architektury, je typická důkladná práce s objemy a proporcemi, jemná plasticita fasád, střídání povrchů aj.
Realizoval řadu průmyslových staveb v Sasku, Slezsku, Rakousku, Uhrách a v Čechách.
V Libereckém kraji jsou to vedle Bienertovy přádelny především vynikající Jutové závody v nedaleké Višňové (1910–1925), přímo v Liberci pak elektrotechnická továrna Bruno Fritsch v centru města (1918), či tkalcovna a barevna Kraus a Hoffmann v Rochlici (1927–1931).
Mezníky
- 1852 stavba přádelny vigoňové příze pro Ignatze Langeho
- 1874 požár přádelny
- 1882 přestavba na mechanickou přádelnu vlny pro Karla Bienerta (projekt Josef Neisser z Frýdlantu)
- 1884 instalace plamencového parního kotle od firmy F. Ringhoffer
- 1900 nahrazení vodního kola Francisovou turbínou
- 1907 instalace druhého parního kotle typu Tischbein od firmy Breitfeld, Daněk & Co
- 1913 další požár, následně celková přestavba pro f. Karl Bienert jr. (projekt Heinrich Zieger z Žitavy)
- 1945 znárodnění, textilní výroba pokračuje celou 2. polovinu 20. století (Fryba, Bytex, Mykana)
- 1967 zrušení vodního díla
- 2001 ukončení textilní výroby
- 2002 továrnu kupují Šerclovi
- 2011 prohlášení kulturní památkou
- 2012 otevření prvních expozic Jizerskohorského technického muzea
