Zámek v Jemnici

Předchůdcem zámku byl hrad, který je poprvé zmiňován v letech 1295 v souvislosti s úřadem královského purkrabího v Jemnici. Dle některých zpráv zde měla pobývat královna Eliška Přemyslovna, k jejímuž pobytu se váže každoroční městská slavnost Barchan, která se v Jemnici koná už od poloviny 14. století. V polovině 15. století předal král Ferdinand I. panství do dědičného držení Jindřichovi Meziříčskému z Lomnice. Jindřichův syn Tas nechal starý gotický hrad přestavět na renesanční zámek. Jeho dědicové prodali jemnické panství Jindřichovi Zahrádeckému ze Zahrádek a po jeho smrti přešlo do držby Jankovských z Vlašimi. V roce 1755 získal jako dědictví jemnický zámek hrabě Maxmilián Daun, který ho nechal barokně přestavět. Dalšími majiteli v rychlém sledu byli Stadionové (1815–1826), hraběnka Trautmannsdorffová (182 –1841) a jako poslední šlechta získala Jemnici rodina Pallavicini (1841–1945). Pallaviciniové přestavěli zámek ve stylu druhého rokoka. Po válce jim byl zámek zkonfiskován a v letech 1945–1992 sloužil armádě, která jej značně zdevastovala.

Zámek byl v minulosti několik let neúspěšně nabízen k prodeji. V současnosti bylo od tohoto záměru upuštěno a ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Telči se hledají možnosti k pokračování procesu celkové obnovy a zpřístupnění objektu veřejnosti.