Hrad a zámek Bečov nad Teplou

Hrad a zámek v Bečově nad Teplou patří mezi nejvýznamnější památkové objekty západočeského regionu. Přesné datum založení hradu není známo. Nejstarší zmínky o něm pocházejí z let 1341, resp. 1346, kdy náležel významnému šlechtickému rodu pánů z Rýzmburka. Za Boreše (V.) z Rýzmburka došlo ke stavbě kaplové věže a monumentálního donjonu, které jsou dodnes významným prvkem hradního panoramatu a patří společně s kruhovým bergfritem mezi nejstarší autenticky dochované stavby celého areálu. Na konci 14. století byla hradní kaple znovu upravena a získala zasvěcení Navštívení Panny Marie. V 15. století hrad vystřídal několik vlastníků a na jeho panství dopadaly četné válečné konflikty. Na konci 15. století se jeho novými majiteli stali Pluhové z Rabštejna, kteří z něj učinili svoji rezidenci a provedli na hradě stavební úpravy ve stylu saské pozdní gotiky a také renesance. V roce 1547 však bylo celé panství Kašparu Pluhovi zabaveno pro účast na protihabsburském povstání a hrad nadále většinou sloužil především hospodářským a správním potřebám panství. V dalších desetiletích se zde vystřídalo několik zástavních držitelů, včetně bečovské městské obce, až celé zboží roku 1615 převzalo do výlučného držení město Horní Slavkov. Tomu však bylo jen o několik let později zkonfiskováno, protože se měšťané v letech 1618 až 1620 účastnili stavovského povstání, a v roce 1624 jej tak znovu převzala královská komora.

Ještě téhož roku byl Bečov zastaven Gerhardovi z Questenbergu, který jej později získal dědičně. Questenbergové trávili většinu času u císařského dvora ve Vídni, nebo v hlavní rodové rezidenci v moravských Jaroměřicích nad Rokytnou. Jediným stavebním počinem v 17. století, navíc nedokončeným, byla stavba válcové bašty u první hradní brány. Teprve na počátku 18. století se na Bečov vrátil ruch spojený s pravidelnými pobyty vrchnosti. Hrabě Jan Adam z Questenbergu, proslulý mecenáš a milovník umění, si Bečov oblíbil jednak kvůli možnostem lovu v okolních lesích, jednak kvůli jeho blízkosti s lázněmi v Karlových Varech. Pro své podzimní sezónní pobyty proto nechal v místech první brány a nedokončené bašty postavit menší barokní zámek a terasové zahrady. Jeho smrtí vymřel rod Questenbergů, protože Jan Adam neměl mužského potomka a rodové statky zdědil synovec jeho manželky Dominik Ondřej z Kounic-Rietbergu.

Roku 1813 se Bečov dostal do vlastnictví valonské vévodské rodiny Beaufort-Spontin, která do Čech přišla z Rakouského Nizozemí. Zdejší zámek si zvolili za své hlavní sídlo, kterým zůstal až do roku 1945. Během této doby došlo k řadě stavebních adaptací, ať už to byly úpravy interiérů, z nichž se dodnes dochovala zejména kaple sv. Petra a knihovna, obě ve věži barokního zámku, nebo velká přestavba Pluhovských domů, které tak v exteriéru získaly svou dnešní podobu. Zámecký areál se však v širším slova smyslu rozšířil i dále do struktury města, když došlo ke stavbě rodové hrobky, zřízení nákladně koncipované botanické zahrady nebo stavbě alpské vily, dnes nazývané Komtesa nebo Komtessvilla. Zdaleka nejvýznamnější památkou, kterou Beaufort-Spontinové obohatili své zámecké sbírky, je románský relikviář svatého Maura. Poslední šlechtický majitel Bečova Heinrich Beaufort-Spontin v roce 1945 tuto vzácnou památku ukryl spolu s kolekcí archivních vín a koňaku pod podlahu středověké hradní kaple.

Poté, co byl Bečov na základě Benešových dekretů zkonfiskován, sloužily jednotlivé budovy různým institucím a podnikům. Kvůli chybějící údržbě se výrazně zhoršovala stavební kondice hradních i zámeckých objektů a došlo též ke značným ztrátám původního mobiliáře. V roce 1961 započal Památník národního písemnictví adaptaci druhého patra Pluhovských domů pro plánované umístění expozice Karáskovy galerie. K tomu však nedošlo a nedokončené úpravy jen zničily část autentických interiérů z 19. století. Mezi lety 1969 až 1975 se celý areál, v té době již ve značně neutěšeném stavu, postupně dostal pod správu památkové péče. V roce 1978 byla zahájena pozvolná obnova dolního zámku, které padly za oběť některé stavební prvky, např. propojení budovy kuchyně se zámkem. Důležitým impulsem bylo objevení relikviáře sv. Maura, k němuž došlo 5. listopadu 1985.

Skutečnou změnu však přinesla až 90. léta 20. století po pádu socialistického režimu. Jednak bylo zahájeno náročné restaurování velmi poškozeného relikviáře a došlo též k dokončení rekonstrukce dolního zámku, v němž pro vzácnou románskou památku vznikla nová expozice. V průběhu druhého a třetího desetiletí proběhly též nákladné obnovy Pluhovských domů a jádra středového hradu, který díky citlivé konzervaci zůstává cenným svědectvím pozoruhodného vývoje této hradní památky.