Zámek Ploskovice

Obec Ploskovice vznikla nejdéle ve 12. století, kdy patřila do rozsáhlého majetku Hroznaty z Peruce, jenž byl pravděpodobně bratrancem bl. Hroznaty z Teplé. Ještě ve 12. století daroval Ploskovice johanitům a ti zde postavili komendu. Ve 13. století jsou Ploskovice jmenovány v nejstarší napsané české větě. Po husitských válkách byly Ploskovice trvale v zástavě. V roce 1545 prodali je johanité šlechtickým majitelům, kteří komendu-tvrz přestavěli na renesanční zámek. V roce 1663 koupil panství sasko-lauenburský vévoda Julius Jindřich, ale již v roce 1665, zemřel. Jeho syn Julius František přestavěl renesanční zámek na barokní, ale trvale zde nepobýval.

Vévoda Julius František zemřel v roce 1689 a Ploskovice spolu s panstvím Zákupy a panstvími ve středních Čechách zdědila starší z jeho dvou dcer Anna Marie Františka Velmi brzy ovdověla a příbuznými i císařským dvorem byla přinucena k druhému sňatku, a to Giovanni Gastonem Medici, stala se tak toskánskou princeznou a po smrti svého tchána v roce 1723 toskánskou velkovévodkyní. Manžel s ní však žil jen krátce, pobýval raději v Praze a v zahraničí, a nakonec se vrátil do Toskánska. Anna Marie Františka i přes nátlak za ním odmítla odjet. Věnovala se hospodářskému rozvoji svých panství a další přikupovala. Za takto vydělané peníze nechávala jednak přestavovat své zámky, jednak podporovala církev.

Anna Marie Františka v Ploskovicích nejdříve začala s úpravami zahrady. Na severní straně vznikly tři terasy horní zahrady a uprostřed glorit, jehož iluzívně malovaná stěna, obrácená k zámku tvořila začátek severo-jižní osy areálu. V jižní části se rozkládala dolní zahrada o třech terasách, za jejíž branou pokračovala severo-jižní osa alejí.

Obě zahrady odděloval terénní zlom, na němž byl vystavěn zahradní dům, dnešní zámek, s bočními arkádami ve tvaru klepet. Na ně navazoval na západě původní zámek, na východě dům zahradníka, ale jejich rovné části tvořily západo-východní osu areálu a obě pokračovaly alejemi. Na rozdíl ode dneška měl zahradní dům jen jedno patro, na něm mansardovou střechu, a uprostřed tedy vyčníval oválný útvar s kopulí, v němž byl v patře sál, v přízemí vestibul a v suterénu sala terrena s grotami. Většina přízemí byla otevřená a navazovala na zahradu. Kočáry se vjíždělo z alejí přes arkády přímo do vestibulu. Zahrady i groty byly vybaveny fontánami a sochami.   

Autorem ploskovického zámku byl Václav Špaček. Stavba probíhala v letech 1716-1723 a již v roce 1722 přijala Anna Marie Františka Špačka za svého dvorního stavitele. Sochy pro areál dodal dvorní sochař Anny Marie Františky Ondřej Dubke a Jan Pursch.

Po smrti Anny Marie Františky v roce 1741 zdědila zámek její jediná dcera z prvního manželství Marie Anna Karolína a pak dědicové z rodu Wittelsbachů. V roce 1805 získala celý komplex panství výměnou toskánská větev Habsburků, za nichž byl zbořen starý zámek a na jeho místě postaven úřední dům ve stylu klasicismu. Podle smluv z Vídeňského kongresu přešla tato panství v roce 1847 na vládnoucího císaře Ferdinanda I./V. Dobrotivého (1793-1875).

Ferdinand I./V. byl synem císaře Františka I./II. Od narození byl nemocen, především trpěl epilepsií. Byl malého vzrůstu, měl vekou hlavu a pohyboval se trhaně. Proto si získal pověst duševně nemocného. Ale nebylo tomu tak. Vzdělal se tak, jak se očekávalo. Měl velké sociální cítění, a to podpořila i jeho manželka Marie Anna Karolína (1803-1884), sardinská princezna, manželství však zůstalo bezdětné. Před svou smrtí v roce 1835 ustanovil císař František I./II. radu, která měla v době nemoci za Ferdinanda vládnout a na Ferdinandovi si vymohl slib, že nebude ve fungování státu nic měnit a bude dbát rad kancléře Metternicha. Císař Ferdinand I. a jeho manželka byli v roce 1836 korunováni na českého krále a královnu. Jednalo se o poslední korunovací v Českém království. V době revoluce roku 1848 císař Ferdinand poskytl svým poddaným mnohé ústupky (zejména zrušení poddanství), ale nakonec musel 2. prosince 1848 odstoupit. Za své nové sídlo si zvolil Pražský hrad a na zděděných statcích si zvolil za letní sídla zámky v Zákupech a v Ploskovicích.

Zámek v Ploskovicích musel být upraven výrazněji než zámek v Zákupech, aby se sem císařův dvůr vešel. Byl zbořen dům zahradníka a místo něj postaven tzv. pavilon a zámek zvýšen o patro, architekt Jan Bělský přísně dodržel slohovou návaznost 2. patrna na zbytek zámku. Interiéry zámku vyzdobil malíř Josef Navrátil se svou dílnou. Z velké části zachoval malby v sále, ostatní pokoje vyzdobil zcela nově. Nejluxusnější malby dostaly ložnice císaře a tři pokoje císařovny. Zařízení zámku dodal Josef Veselý z Prahy. Bylo pořízeno ve stylu druhého rokoka. V roce 2024 byla interiérům vrácena podoba co nejbližší době císaře Ferdinanda. Do pokojů byl instalován původní nábytek a tam, kde se nedochoval, stylově shodný a co nejpodobnější původnímu. Byly pořízeny repliky čalounění, závěsů a tapet. Prohlídka zámku zahrnuje: 1) vestibul s dochovanými barokními malbami (antičtí bohové), v době císaře Ferdinanda opatřený prosklenými okny a dveřmi, 2) v prvním patře apartmá císaře: pokoj komorníka, pracovnu, toaletní pokoj, ložnici, herna; sál (jídelnu); apartmá císařovny: salón, ložnici, pracovnu, dva pokoje personálu, 3) v druhém patře prostory upravené ve 20. století (dočasné výstavy), 4) salu terrenu s grotami; prohlídka zahrady je volná.

Barokní zahrada byla také upravena v 19. století zahradníky Josefem a Franzem Fritsche přeměněna na přírodně krajinářský park a rozšířila se o bývalý ovocný sad na východě. Císař Ferdinanda se o ni osobně zajímal. Zahrada byla obohacena o nové stromy, keře a květiny, zejména růže.

Zámek užívala před 1. světovou válkou vnučka císaře Františka Josefa I. arcivévodkyně Alžběta provdaná Windischgrätz se svou rodinou, po zestátnění v roce 1918 několik let jako letní sídlilo tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš. Za 2. světové války se stal zámek sídlem výchovného ústavu pro mladé nacisty (Napola). Až v roce 1952 převzaly