Zárodek dnešního domu postavil už v 17. století židovský zpěvák Lebl. V polovině 19. století byl dům rozšířen a získal klasicistní kabát. Podobu jeho průčelí pak ovlivnily i úpravy z 30. let 20. století, které přinesly nová okna, dveře, výlohu a pojednání vnějších omítek přízemí.

Nevelký interiér skrývá řadu prvků, které jsou pro zástavbu židovské čtvrti typické a zároveň v každé situaci originální: strmé kamenné schodiště, klenby, dřevěné trámové stropy, nástropní štuková zrcadla, vestavěné skříně nebo pestrou směsici oken a dveří. Opomenout nelze ani prostory bývalé černé kuchyně. Zárubeň jejích dveří nese jednu z mála místních židovských mezuz, což jsou schránky obsahující pergamen s vybranými pasážemi Tóry.

Obnově fasády předcházelo zodpovědné projednání majitele objektu s pracovníky památkové péče, které vytyčilo za cíl opravit průčelí s respektem k doložené kombinaci stylů, jak ji historie přinesla. Truhlářské výrobky prošly důkladnou repasí a přesklením. Silně zavlhlé a zasolené zdivo bylo sanováno a novodobé cementové omítky v přízemí odstraněny až na podklad. Maximální péči dostaly autentické klasicistní omítky s nadokenními štukovými lasturami v patře. S nejvyšší opatrností byly zbaveny nesoudržných vrstev a nevhodných doplňků, zpevněny a doplněny do původního tvaru.

„Rekonstrukce spodní poloviny fasády vychází ze starých fotografií a kombinuje plochy stříkané a hlazené omítky odpovídající době vzniku výlohy a oken. Zásluhu na historicky přesvědčivém výsledku má provedení prací zkušeným štukatérem, užití odpovídajících vápenných materiálů a v neposlední řadě důslednost a nasazení samotného stavebníka“, konstatuje Jan Bazala z telčského pracoviště NPÚ, který nad obnovou domu vykonával památkový dohled.

Postupující obnova dává naději, že se objekt zařadí do společnosti domů, které díky uvědomělým majitelům získaly statut kulturní památky, veřejnou finanční podporu a dočkaly se záchrany inspirující i ostatní.