Unikátně dochovaný dům recesistického spolku Schlaraffia v Chebu se možná stane kulturní památkou

Unikátně dochovaným domem recesistického spolku Schlaraffia se může pochlubit město Cheb. Na rozdíl od zdevastovaného zámečku Schlaraffie v Jablonci nad Nisou, který se snaží jeho majitel přesunout na jiné místo, se spolkový dům v Chebu – pravděpodobně jako jediný v ČR – může pochlubit i původním vnitřním vybavením. Loketští památkáři nyní usilují o prohlášení domu kulturní památkou.

Ve spolkovém domě ve Vrbenského ulici v Chebu se kromě řady zdobných prvků typických pro spolek Schlaraffia v exteriéru i interiéru budovy dochovalo i původní vnitřní vybavení z doby, kdy dům vybudoval a užíval právě recesistický spolek. Dům byl navržen a postaven v roce 1913 jedním z nejvýznamnějších chebských stavitelů Franzem Krausem, jež krátce předtím dokončil v Chebu například secesní Kreuzingerovu knihovnu. „Jde o jeden z mála dochovaných domů spolku Schlaraffia v České republice a možná vůbec jediný s takto dochovaným původním vnitřním vybavením,“ uvedl Tomáš Kárník z loketského pracoviště NPÚ. Dodal, že žádný dům spolku Schlaraffia, jež na našem území působil do začátku 2. světové války, dosud není evidován v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky.

Pánský spolek Schlaraffia založila v roce 1859 skupina herců Německého divadla v Praze. Spolek se řídil heslem „In arte voluptas“ – radost z umění – a pěstoval tak přátelství, umění a humor s cílem odpoutat se od každodenního života.  Na spolkových setkáních byly například zakázány diskuze o politice, náboženství a financích. Idea spolku se rychle šířila do německojazyčných oblastí Čech a Moravy a dále do zahraničí. Chebský spolek pod názvem Schlaraffia Egra byl založen 21. prosince 1902 a fungoval až do roku 1938. Měl až pět desítek členů.

Spolek si potrpěl na středověkou symboliku, své domy nazýval hrady, spolkové sály pak sály rytířskými a spolková setkání dokonale parodovala středověké rytířské hostiny. Tato záliba se odráží i ve „středověkém“ rázu spolkového domu v Chebu – historizující styl budovy z vnějšku odkazuje ke gotické architektuře včetně cimbuří na atice domu, vnitřní výzdoba i vybavení je v neorománském stylu. Smysl pro humor a recesi osvědčil spolek při výběru hlavního spolkového symbolu, jímž se stal výr velký (Bubo bubo), naše největší sova. Její výtvarné ztvárnění je v chebském spolkovém domě všudypřítomné. Objevuje se i v erbu chebské Schlaraffie, v němž spolek dotáhl svou zálibu v recesi k dokonalosti. Ve svém erbu totiž parafrázuje znak města Chebu, v němž orlici nahradil – rozkřídlený výr Bubo bubo. Zájemci ho mohou vidět na vrcholu atiky chebského domu spolku Schlaraffia.

Dům je dnes sídlem Náboženské obce Církve československé husitské.