Úspěšné hospitalizace: Ohlédnutí za kurzy Letní školy památkové edukace v Hospitalu Kuks

Granátové jablko se stalo symbolem Kuksu

V inspirativním prostředí Hospitalu Kuks se v termínech 22. – 24. července a 22. – 24. srpna 2016 uskutečnily dvě Letní školy památkové edukace. Zatímco první setkání bylo přednostně určeno pracovníkům Národního památkového ústavu a galerijním a muzejním pedagogům, podruhé se na Kuks vypravili zejména pedagogové základních a středních škol.

Pro účastníky byly připraveny exkurze, přednášky a tvůrčí dílny, které se zaměřovaly na rozmanité metody interpretace kulturního dědictví. V závislosti na profesi tak mohli účastníci rozvíjet své kompetence pro školní i mimoškolní výchovu a vzdělávání. Pořadatelem a garantem kurzu byl Národní památkový ústav, metodické centrum pro vzdělávání v Telči a Pedagogická fakulta Karlovy univerzity v Praze. Vynikající zázemí poskytl zrekonstruovaný areál Hospitalu Kuks.

Pro Kuks v jeho obnovené kráse se stalo symbolem granátové jablko. Jak uvedla v úvodní přednášce věnované principům a metodám památkové edukace Hana Havlůjová (Pedagogická fakulta UK), významy, jež s sebou tento symbol nese již od antických dob, jsou v mnohém inspirativní i pro soudobé pedagogické úvahy. Pro děti i dospělé se může stát také poznávání památek výzvou, aby okusili dosud neznámé plody poznání, rozšířili či prohloubili stávající znalosti a dovednosti, překonávali své dosavadní možnosti. Učení může spočívat i v tom, že se památky stanou místem, kde dokážeme objevit nejen historické paralely, ale především své vlastní příběhy.

Tvořivým interpretacím předcházelo pochopitelně i na Kuksu adekvátní historické a uměnovědné poučení. K tomu přispěla prohlídka areálu v rámci klasické prohlídky s průvodcem a v případě druhého kurzu především přednáška předního znalce barokních dějin, prof. Víta Vlnase (Pedagogická fakulta UK). Ani s odborníkem na slovo vzatým bychom však neměli podléhat dojmu, že tématu dostatečně rozumíme, když o něm slyšíme, jakkoli barvitě, pouze vyprávět. Jak upozornil již Henri Bergson, známe a chápeme jen to, co jsme schopni do určité míry sami znovu objevit. V tomto smyslu předznamenala tvůrčí programy druhého dne setkání večerní aktivita. Dojem, který vytvářelo příležitostné barokní osvětlení, si účastníci zkusili rekonstruovat za pomoci lampionů při nasvícení hlavní osy bylinkové zahrady.

Ráno se pak do orosené zahrady účastníci vrátili a zkoušeli vnímat její atmosféru i plody všemi svými smysly. Následovaly dva půldenní bloky tvůrčích dílen. Účastníci měli možnost si vybrat mezi hudební, dramatickou a výtvarnou tvorbou. Dopoledne volili podle svého zájmu a uměleckých forem, které jsou jim nejbližší, odpoledne pak z téže nabídky vybírali formy méně známé, jejichž zvládnutí pro mnohé představovalo skutečnou výzvu. Lektory dílen byli pracovníci NPÚ, metodického centra pro vzdělávání v Telči, a přizvaní odborníci.

V rámci hudební dílny byly představeny mimo jiné možnosti využití některých prvků muzikoterapie při interpretaci kulturního dědictví. Účastníci procházeli hlavní osou kukského areálu, v níž je symbolicky vyjádřená krajina života a životní pouť člověka. Za pomoci hudebních nástrojů i svého hlasu ztvárňovali břeh života s budovami lázní a břeh smrti s areálem hospitalu. Dramatické dílny byly inspirovány smyslovým poznáváním Kuksu a rovněž Hanckeho oslavnou básní na Kuks. Všechny dílny, nejvíce však výtvarná, se inspirovaly sochařským dílem Matyáše Bernarda Brauna. Formou tzv. negativní kresby a koláží byly například obohaceny fotografie soch o nové atributy. Došlo tak k jejich významové aktualizaci pro člověka 21. století.

K propojení výsledků a reflexi tvůrčího snažení účastníků letních škol došlo v rámci večerních prezentací ve formě hudebního a divadelního vystoupení a vernisáže výtvarných děl. Obě setkání však byla obohacena rovněž o umělecká vystoupení profesionálních umělců. V červenci sehrál v kukské zahradě divadelní soubor Geisslers Hofcomedianten skvělé představení Láska ke třem pomerančům (Carlo Gozzi, 1761). Srpnové setkání zpestřil recitál barokní hudby připravený speciálně pro Kuks v podání souboru Plaisirs de Musique. Vstoupení se uskutečnilo v lapidáriu, kde jsou uloženy originály Braunových soch.

K vrcholům programu patřila také návštěva Braunova Betléma. V prvním případě se cesta na toto místo uskutečnila v noci a sochařská díla byla osvětlena za pomoci lampionů a svítilen. Srpnové, dopolední putování obohatil zasvěceným výkladem prof. Vít Vlnas.

Závěr setkání patřil v obou případech zamyšlení, které zkušenosti získané na letních školách by chtěli účastníci dále rozvíjet nebo uplatnit v rámci svých profesí. Ukázalo se, že mnohými bylo tvůrčí poznávání památky vnímáno jako riskantní cesta do neznáma. Je však potěšitelné, že se na ni s odvahou vydali jak pracovníci paměťových, tak vzdělávacích institucí, a zvládnutí svých prvotních obav popisovali všichni jako pozitivní a velmi obohacující. Nezbývá proto než doufat, že se podaří vyjít vstříc jejich doporučení, aby obdobně vydařené akce pokračovaly i v dalších letech.