Ocenění Evropské dědictví 2020 pro osadu Baba na rozcestí

Výstava bydlení Baba, 1932 (Stephan Templ, Baba: osada Svazu čs. díla Praha, Zlatý řez, 2000)

Na začátku dubna 2020 dorazila do České republiky potěšující zpráva o zařazení jedné české památky a dvou památkově chráněných souborů (v režimu zóny/ochranného pásma/kulturní památky) na prestižní seznam European Heritage Label (EHL – Ocenění Evropské dědictví). Informace prakticky zapadla pod tlakem dominující akutní krizové pandemické situace, nicméně zvláště v době „vymknuté z kloubů“ se může stát každá pozitivní novina vítaným povzbuzením.

V čem tedy tato dobrá zpráva spočívá: Zámek Kynžvart na základě nominace a přihlášky Národního památkového ústavu, který je zároveň národním garantem značky EHL pro Českou republiku, konkrétně územní památkové správy v Praze a správy SZ Kynžvart, a dále dvě vilové kolonie funkcionalistických rodinných domů – osada Baba v Praze-Dejvicích a soubor Nový dům v Brně-Žabovřeskách – v rámci společné přihlášky Česka (Praha a Brno), Polska, Rakouska a Německa v podobě projektu „Werkbund Estates in Europe“ získaly spolu s dalšími osmi evropskými pamětihodnostmi prestižní ocenění prezentované značkou Evropské dědictví (European Heritage Label). Tak o tom informuje závěrečná zpráva Evropské komise.

Prestižní značka je od roku 2015 každé dva roky udělována Evropskou unií – na základě výzvy Evropské komise a na doporučení nezávislého odborného panelu jmenovaného Evropským parlamentem –, a to přírodním, podvodním, archeologickým, průmyslovým nebo městským památkám, kulturním krajinám, památným místům, kulturním statkům i nehmotnému dědictví, významným událostem, jež se vážou k určitému místu, krátce památkám, které symbolizují a podporují sounáležitost Evropy a jejích občanů ve smyslu společné historie, hodnot, ideálů a kulturního dědictví. Označení doplňuje další evropské iniciativy jako evropské kulturní stezky, činnost Europy Nostry apod. Vedle nesporné historické, památkové, umělecké a společenské hodnoty mají nositelé značky především obsáhnout charakteristickou hodnotu evropského nadnárodního kulturního kontextu a spoluvytvářet pomyslné propojování evropského prostoru. Proto jsou vysoce hodnoceny přihlášené projekty mezinárodního přesahu právě jako Werkbund Estates in Europe. Specifický benefit pro památkovou péči vyplývá z předpokládané podpory vytváření sítí pamětihodností a sdílení poznatků, zkušeností a osvědčených postupů památkářů na evropské úrovni.

První řádné výběrové řízení pro udělení značky proběhlo v roce 2015, kdy bylo jako první z českých památek oceněno Arcidiecézní muzeum a Přemyslovský hrad v Olomouci. Od jara 2020 označení Evropské dědictví ponese 48 památek po celé Evropě.

Zařazení státního zámku Kynžvart, sídla a dějiště vrcholných diplomatických jednání rakouského kancléře, Klementa knížete Metternicha, obratného diplomata, spolutvůrce ponapoleonské Evropy, který dokázal z rakouského císařského dvora učinit centrum evropské politiky, mecenáše umění a sběratele evropského významu, je vynikajícím úspěchem a oceněním Národního památkového ústavu, jeho současné péče a vize budoucího rozvoje svěřené památky.

Osadu Baba na katastru Dejvic v Praze 6 přihlásil v kooperaci s dalšími čtyřmi městy s koloniemi moderní architektury (Stuttgart, Vratislav, Brno a Vídeň) Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy a Odbor památkové péče MHMP jako proslulý příklad podobných obytných komplexů vystavěných mezi světovými válkami v letech 1927–1932 po vzoru první takové kolonie zvané Weissenhof ve Stuttgartu. Kolonie Weissenhof byla vytvořena v roce 1927 Německým dílenským svazem – Deutscher Werkbund (sdružením architektů, stavitelů, umělců, designerů, řemeslníků a stavebních firem) – pro výstavu Bydlení a dnes je považována za první a nejdůležitější doklad nové moderní výstavby (byť měla své předchůdce, např. Werkbundem organizovanou Die Form v Berlíně v roce 1924; stejně tak v dalších letech byly uspořádány i další výstavní projekty mimo hlavních šest realizovaných kolonií).


Evropská moderní architektura v pražských Dejvicích

Funkcionalistická vilová kolonie Baba v počtu 33 realizovaných vil (jedna zůstala jen na plánu) vznikala v letech 1932–1936 jako jedna ze šesti evropských kolonií založených z iniciativy německého Werkbundu, jehož českou obdobou v případě zřizovatele nové osady moderního bydlení na Babě byl Svaz československého díla, činný od roku 1920. Stavební parcely se rozkládaly ve svahu mezi dejvickým kostelem sv. Matěje a umělou zříceninou Baba na ostruhu stejnojmenného kopce nad levým břehem Vltavy. Jejich výsledné šachovnicové uspořádání umožnilo z každé vily úžasný výhled na vltavské údolí a Pražský hrad.

Osada ohledně zúčastněných stavebníků, stavitelů a většinou začínajících, ale vynikajících architektů představovala profesní, uměleckou a společenskou špičku prvorepublikového Československa (vyjma samotné architekty byli stavebníky např. Cyril Bouda, František Munk, Václav Řezáč, Jan Košťál, Václav Poláček, Julius Glücklich, Stanislav Mojžíš-Lom, Karel Herain, Karel Balling, Ladislav Sutnar, Václav Letošník ad.). Na rozdíl od příbuzných obytných souborů moderní architektury té doby, kde hrály hlavní úlohu architektonické návrhy, se v případě pražské Baby naplno rozvinul dialog architekta a stavebníka nad konkrétním projektem, který byl tak na míru upravován pro budoucího rezidenta. Tento zhmotnělý „manifest funkcionalismu“, jenž byl výzvou k propojení nové generace architektů, designérů a průmyslu, dnes patří díky dochované urbanistické struktuře i autenticitě jednotlivých vil k nejzachovalejším ze všech podobných obytných souborů, neboť na ostatních se podepsala nelítostně jak druhá světová válka, tak nedostatek pochopení pro samotný architektonický výraz a styl kolonií. Zástavba osady Baba jako esteticky a technicky vysoce kvalitní realizace odpovídající společenským potřebám své doby zaujímá klíčové místo ve vývoji československé architektury 20. století a díky mezinárodnímu kontextu i architektury evropské. Její význam a následný vliv jako celku i jednotlivých vil z hlediska architektury a vývoje bydlení byl mnohokrát výrazně reflektován v odborné literatuře. Zde se tedy omezíme na fakta, která souvisejí s jejím současným režimem památkové ochrany.

Soubor dnes tvoří jádro památkové zóny vyhlášené v roce 1993. Dosud je však z vilové architektury na Babě individuálně prohlášenou kulturní památkou pouze Sutnarova vila čp. 1790 od roku 2000. Památkáři od počátku snah o ochranu osady vnímají naléhavou důležitost najít rovnováhu mezi dostatečným konceptem památkové péče a uchováním křehkých architektonických a uměleckých hodnot vil na jedné straně a jejich funkcí praktickou coby obytného prostoru pro jejich soukromé majitele na straně druhé. Zdůrazňují také nutnost vnímat památkovou ochranu unikátně dochované kolonie jak v detailech (např. převážné původní užití dřevěných oken, barevnost nejen fasád, ale i jednotlivých prvků), tak v širších souvislostech – včetně zahrad s dochovanými úseky původního oplocení a v rámci celé památkové zóny i v kontextu veřejného prostoru charakterizovaného specifickým povrchem komunikací, již jen minimálně dochovaným.

Již od počátku vzniku památkové zóny se ukazovalo, že tento status PZ nezaručuje vždy dostatečnou památkovou ochranu a záruku zachování dispozic a hodnotných prvků exteriéru, ale hlavně interiéru jednotlivých vil. Některé vily původní kolonie tak byly v posledních letech poznamenány necitlivými modernizacemi, což je trend, který by se mohl negativně odrazit i na vnímání kolonie jako celku. Úkolem památkářů musí být tedy nejen obhajovat a vysvětlovat památkové hodnoty vilového souboru vlastníkům i nejširší veřejnosti, ale především vytipovat jednotlivé objekty, dosud ve značné míře autenticky dochované stavby bez výraznějších novodobých rušivých zásahů, případně pozitivně hodnocené vhodné příklady obnov, které by si zasloužily individuální ochranu coby kulturní památky. K takovému reprezentativnímu výběru došlo roku 2017, viz níže.

Dnes již nehrozí, že by funkcionalistické stavby a kolonie obecně jako v době svého vzniku čelily – snad jako každý nový progresivní styl – odmítání ze strany širší veřejnosti a byly následně ničeny, a to zvláště nacistickým režimem během 2. světové války, nebo dehonestovány (za komunismu). Jejich hodnotu prokázal čas a nesmazatelný otisk v dalším vývoji architektury. Ve výsledku si i mnozí současní obyvatelé těchto domů uvědomili, že autentické dochování bez hrubých nadbytečných zásahů a při adekvátní péči zvyšuje faktickou cenu jejich nemovitostí, protože je činí unikátními. Pochopili, že významné dědictví znamená nejen výsady, ale i zodpovědné správcovství.

Teprve až v roce 2013 však byla vytvořena komunikační síť těchto vilových čtvrtí za účelem podpořit výměnu příkladů dobré praxe a konzultovat jejich ochranu. Nyní bylo pět kolonií – Weissenhof ve Stuttgartu (1927), Nový dům v Brně-Žabovřeskách (1928), WuWA ve Vratislavi (1929), Baba v Praze (1932) a Wiener Werkbundsiedlung​ ve Vídni (1932) – spojeno pod označením Evropské dědictví jako projev architektonického a společenského hnutí s hlubokými evropskými kořeny prorůstajícími v další fázi z jedné země do zemí okolních (pozn. k oceněným koloniím fakticky patří ještě šestá osada Neubühl ve švýcarském Curychu, který však není součástí EU).


Cesta osady Baba za prestižním označením EHL

V roce 2015 se uskutečnilo setkání pražských památkářů a zástupců Magistrátu hl. m. Prahy a radnice Prahy 6 se základním úkolem: najít způsob, jak zamezit další degradaci památkových hodnot památkové zóny Baba. Impulsem k záměru nastavit památkový režim na Babě jinak než doposud byla řada problematických, sporných, ba památkově neakceptovatelných stavebních akcí na několika objektech. Většina problémů se v průběhu let týkala záměrů a návrhů různých přístaveb, nástaveb a úprav původně špatně tepelně izolovaných fasád. Někdy se jednalo o návrhy racionální a oprávněné, další však byly naddimenzované a v rozporu s režimem památkové péče lokality.

V letech 2014 a 2015 došlo v kolonii ke dvěma radikálním přestavbám (tzv. Čeňkova vila čp. 1793 a vila v ulici Na Babě čp. 1826, jež byla již v minulosti hrubě změněna; v roce 2017 pak prošlo necitlivou rekonstrukcí i čp. 1828), které se staly podnětem ke spuštění debaty o posílení památkové ochrany místa.

Radnice m. č. Praha 6 v roce 2016 podala na Ministerstvo kultury podnět k prohlášení 32 vil v kolonii Baba (tedy prakticky všech zatím individuálně nechráněných vil) za kulturní památky. NPÚ, ÚOP v Praze na základě tohoto podnětu, četných konzultací a zvážení faktické proveditelnosti a šancí takového návrhu doporučil po projednání v Regionální komisi užší výběr 11 areálů vil k prohlášení za kulturní památku. Památkáři pražského pracoviště a pražská Regionální komise složená převážně z nezávislých odborníků se jednomyslně shodli na potřebě posílit status památkové ochrany v lokalitě PZ Baba formou prohlášení vytipovaných individuálně chráněných kulturních památek (v úvahu by přicházelo i vyhlášení rezervace, ovšem fakticky by její vznik byl velmi nepravděpodobný). Navrhovaný výběr, argumentačně pevně podložený, zohlednil jak vlastní architektonické kvality staveb, tak i zastoupení významných architektů a stavebníků, míru dochování autentických konstrukcí a prvků či příkladné citlivé rekonstrukce a nové úpravy objektů.

Odbor EDIS zpracoval návrhy na prohlášení vybraných 11 vil a doručil je na Ministerstvo kultury 10. května 2017. Zatím nebylo ministerstvem zahájeno žádné řízení v této věci.

Seznam vil navržených roku 2017 na prohlášení za kulturní památku:

  • Paličkova vila, arch. Mart Stam 1931–1932, Na Babě 1779/9
  • Herainova vila, arch. Ladislav Žák 1931–1932, Na Babě 1782/3
  • Glücklichova vila, arch. Josef Gočár 1934, Na Babě 1798/2, Jarní 3
  • Poláčkova vila, arch. Jan Emil Koula 1932, Na Babě 1803/12
  • Janákova vila, arch. Pavel Janák 1931–1932, Nad Paťankou 1785/16
  • Kytlicova vila, arch. Josef Gočár 1932–1933, Nad Paťankou 1788/22
  • Ballingova vila, arch. Hana Kučerová-Záveská 1931–1933, Na Babě 1781/5
  • Bělehrádkova vila, arch. František Kerhart 1935–1936, Nad Paťankou 1789/24
  • Dovolilova vila, arch. Pavel Janák 1932, Na Ostrohu 1797/43
  • Sukova vila, arch. Hana Kučerová-Záveská 1932, Na Ostrohu 1794/49, Na Babě 10
  • Zadákova vila, arch. František Zelenka 1934, Na Ostrohu 1792/53, Průhledová 8
     

Jak již bylo zmíněno, roku 2013 došlo k propojení lokalit, kde se nacházejí příbuzné funkcionalistické kolonie iniciované Werkbundem, a to především skrze vzájemnou výměnu informací, zkušeností a poznatků týkajících se funkce, péče a ochrany těchto obytných souborů. V roce 2016 se ve Vratislavi uskutečnila výstava Werkbundu, jež prohloubila nadnárodní spolupráci dotčených lokalit. Podat nominaci na udělení značky Evropské dědictví se přímo nabízelo. Nadnárodní přihlášku podávalo za všechna města Německo, respektive Stuttgart, odkud skupina Werkbund původně pocházela; za ČR projekt osady Baba administroval Magistrát hl. m. Prahy a projekt kolonie Nový dům Magistrát města Brna. Hlavním iniciátorem a koordinátorem za Prahu byl Odbor památkové péče MHMP, respektive oddělení Kancelář památky světového dědictví. Generální ředitelství NPÚ projekt doporučilo.

Hlavní město Praha v projektu deklarovalo záměr kvalitně rekonstruovat a revitalizovat veřejná prostranství s ohledem na jejich původní vzhled v době výstavby obytného souboru Baba, podporovat, zachovávat a rozvíjet historické hodnoty místa v intencích udržitelné památkové ochrany, usilovat o zkvalitnění obytného prostředí pro místní obyvatele a vytvořit adekvátní zázemí včetně technické infrastruktury.


Co čeká Babu jako nositele prestižní značky

Evropská unie laureáty ocenění podporuje prostřednictvím programu Kreativní Evropa vypisováním projektových výzev určených přímo pro účastníky evropských kulturních sítí. EHL není výkonným orgánem – nenahrazuje žádné národní ani lokální orgány, nezasahuje do jejich pravomocí ani do pravomocí správce památky nebo pamětihodnosti. V případě potřeby poskytuje zkušenosti a znalosti v oblasti správy a propagace evropského kulturního dědictví.

Zástupci Magistrátu hl. m. Prahy neočekávají zásadní změny pro život obyvatel v dané lokalitě ani zvýšenou koncentraci turistů, než byla zaznamenána dosud. Ocenění znamená především prestiž, dobrou vizitku při žádostech o granty na péči o kulturní statek, nicméně z hlediska aplikovaného výkonu památkové péče se pro osadu Baba nic zásadního nemění. Značka umožňuje památce více se zviditelnit v celoevropském měřítku, památka se prostřednictvím garanta projektu může účastnit činností sítí pamětihodností, kterým již bylo označení uděleno, v oblasti vzdělávání, poradenství apod. Veškerá tato činnost má napomoci ochraně dané pamětihodnosti a jejímu zachování pro budoucí generace. Ohledně prezentace památky se v případě Baby s ohledem na její rezidenční funkci počítá spíše s přiměřeným zájmem poučené odborné veřejnosti a studentů architektury a historických a kunsthistorických oborů.

Památkáři a zástupci hl. m. Prahy a radnice Prahy 6 přesto doufají v perspektivní pokračování diskuse o adekvátní ochraně památkových hodnot a rozvoji osady Baba, jimž se značkou Evropské dědictví dostalo vysokého uznání. Již zmíněné negativní jevy v památkové zóně, především radikální přestavby a nesprávně provedené rekonstrukce, jsou varovným signálem, že o tento skvost evropské architektury můžeme postupem času přijít. Zároveň je třeba respektovat a umožnit kvalitní bydlení rezidentům – nakonec to byl i původní záměr tvůrců a stavitelů Baby: poskytnout technicky a esteticky kvalitní bydlení zcela odpovídající nárokům tehdejší doby. Hledání stability a souladu těchto oprávněných zájmů bude jistě nelehkou, ale o to naléhavější výzvou pro obec, památkáře, zainteresované orgány včetně Ministerstva kultury i vlastníky nemovitostí.
 

Akutním úkolem je zamezit nepovoleným zásahům, zbytečným chybám a devastacím a zároveň zvýšit povědomí o komplexních problémech a potřebách odpovídající péče o tak cennou lokalitu.

Jelikož režim památkové zóny je obecně nastaven tak, že ochrana objektů je uplatňována především v exteriérové části, urbanistické struktuře, střešní krajině a veřejných prostranstvích, schází v osadě Baba možnost efektněji chránit i interiéry vil, tj. především historická domovní schodiště, dobové uměleckořemeslné prvky a celkově dispoziční řešení domů. Jelikož je na území PZ naštěstí stále několik poměrně dobře zachovaných objektů, bylo by záhodno v maximální možné míře ochránit i jejich dispoziční řešení a interiér.

Poměrně velký problém představuje výstavba nových objektů v prostředí památkové zóny (např. čp. 1977, radikální přestavba čp. 2473, pocházejícího z konce 80. let). Nejnovější novostavba vyrostla mezi ulicemi Na Ostrohu a Nad Paťankou. Na této parcele dříve stával dům vystavěný až v 60. letech, jenž svými rozměry i výškou zásadně narušil dosavadní charakter zástavby. Nově vznikající objekt sice získal roku 2016 povolení orgánů památkové péče, avšak je také poměrně předimenzovaný a pohledově výrazně dominuje a přebijí okolní stavby. Obecně v případě novostaveb v PZ Baba by mělo být dbáno především na to, aby nové objekty ani svými rozměry, ani svou výškou původní okolní stavby v PZ nenarušovaly. 

Další naléhavou potřebou v zóně je rehabilitace povrchů uličních komunikací, chodníků a vozovek. V případě chodníků bylo zjištěno, že jejich historická podoba byla v dané lokalitě specifická: střed povrchu chodníku byl vyskládán z rozměrných obdélníkových betonových dlaždic a krajní pásy byly vysypány patrně mlatem nebo štěrkem. Chodníky byly pravděpodobně odděleny od vozovky klasickými žulovými obrubníky. Takovéto řešení patrně nemá v Praze analogii, obdobné řešení chodníků se praktikovalo ve 20. a 30. letech v Německu, především v Berlíně. V každém případě je toto řešení chodníků poměrně unikátní a patří k charakteristickým prvkům dané lokality. Jediný obdobně řešený úsek chodníku se dnes nachází před objektem čp. 1779 (jen místo mlatu je užito drobné kostkové dlažby). Povrchy chodníků by tedy měly být, alespoň v případě ulic Na Ostrohu, Na Babě a Nad Paťankou, při budoucích rekonstrukcích řešeny tímto způsobem. 

Označení Evropské dědictví se může stát impulsem, příležitostí vydat se v péči o tuto cennou lokalitu z momentální křižovatky novým směrem, příznivějším pro kulturní hodnoty i historický odkaz kolonie.

PZ Baba je renomovanou pražskou lokalitou, symbolem vysoké technické, designerské a urbanistické vyspělosti první republiky, jež držela krok s progresivními, avantgardními směry evropské i světové architektury. Do každé z vil byl vtisknut um, zápal, inspirace i pevný záměr projektantů i stavebníků-investorů, kteří představovali společenskou, vědeckou a uměleckou elitu prvorepublikového Československa. Pokud se chceme hlásit k odkazu první republiky a evropským kořenům, musíme vložit stejný um, zápal a pevný záměr i do diskuse o patřičné péči a uchování nezpochybnitelných hodnot osady Baba, aby zůstala i pro budoucnost stejnou inspirací, jakou byla pro československou i evropskou architekturu 20. století.