NPÚ tímto vyjádřením uvádí na pravou míru zavádějící údaje, publikované tento týden MF Dnes a ČT Východní Čechy, o stavebních reliktech vojenského lazaretu z první světové války v pardubické městské části Dukla.  Médii popisovaný a fotografovaný dřevěný přízemní objekt na betonové podezdívce s nízkou sedlovou střechou a novodobými výplněmi, situovaný u sportovní haly na Dukle, je v médiích mylně identifikován jako relikt dřevěné zástavby vojenské karantény. Dotčený objekt byl ovšem postaven jako novostavba cca mezi lety 1951 a 1954 spolu s několika obdobnými přízemními domky jako zázemí pro sportovní areál sídliště Dukla, budovaného v  50. letech. Objekty byly společně symetricky situovány ze dvou stran běžeckého oválu a venkovního hřiště, dodneška se z tohoto zázemí dochoval jen předmětný domek.

Tato fakta dokládá orientační stavebně historická analýza provedená na místě a také archívní prameny vizuální povahy – mapové plány města Pardubic a letecká měřičská fotodokumentace území, pořizovaná od 30. let jako velmi přesný popis zastavěného území pro vojenské a katastrální účely. Plně vypovídající jsou snímky z let 1951 a 1954, na nichž lze sledovat postupnou stavební proměnu nezastavěných parcel v ulici V Ráji. Zatímco letecké fotografie ve 30. let zobrazovaly dotčenou parcelu v ústí příčné Kašparovy ulice jako prázdnou, od roku 1947, po druhé světové válce, lze sledovat postupné scelování okolních parcel do zemědělských lánů, ohraničených na východě ulicí V Ráji (snímek de facto dokumentuje tzv. druhou etapu pozemkové reformy, která měla za cíl provést příděly půdy). Využívání parcel jako polností utnula komunistická pozemková reforma v 50. letech. Snímky z roku 1954 již zaznamenávají novostavby dřevěných domků sportovního zázemí.

Mapový plán města Pardubice ze 40. let z období Protektorátu (ze sbírek Národního technického muzea) zachycuje skutečné, nikoli domnělé pozůstatky zástavby karantény z počátku století: stály v místech dnešního sídliště Dukla (tyto domky sloužily dle dochovaných fotografií ze sbírek Východočeského muzea a dle odborné literatury až do roku 1947 jako nouzová obytná kolonie pro chudé obyvatele, od roku 1947 byly demolovány). Tato mapa zároveň zakresluje parcelu a její okolí při ústí Kašparovy ulice a také plochy v levé části ulice V Ráji jako nezastavěné. Zde byly objekty karantény zlikvidovány dříve, dle literatury již ve 20. letech.

Novodobý původ objektu jednoznačně potvrdila i orientační stavebně historická analýza provedená ohledáním objektu na místě. Betonové základy, na nichž objekt stojí, nebyly v druhém desetiletí 20. století u dřevostaveb používány, jde o prvek moderní stavební kultury. Fotografie (ze sbírek VČM) z doby výstavby válečného lazaretu ukazují stavbu dřevěných konstrukcí zasazených naopak přímo do terénu. Ani způsob opracování dřevěných prvků nenese technologické či stylové znaky stavebnictví druhého desetiletí 20. století. Šířka použitých obkladových prken, členění oken, profilace okenních rámů, kompoziční osazení příček na okenním křídle, to vše dokládá novodobý původ z poloviny 20. století. Okna a dveře mají bakelitové kličky bez znaků druhotného osazování a bez náznaků možného staršího kování. Tyto umělé hmoty nebyly v době první světové války známy. O původu v polovině století vypovídá i „klasicizující“ rozvrh (v souladu se stylem sorely) dveřních ostění s velmi zjednodušenou pravoúhlou profilací a mohutné široké dveřní kovové závěsy, odlišné od subtilních vysokých úzkých závěsů z období secese. Obkladová prkna na objektu i v jeho interiéru jsou velmi úzká, vnitřní obklady jsou „palubkové“, zatímco fotodokumentace vzhledu většiny objektů karantény (sbírky VČM a fotografie publikované v roce 1917 v brožuře Josefa Paroulka Barákové město c. a k. válečné nemocnice v Pardubicích) dokládá na řadě snímků jak obývaných dřevěných domků tak i nejběžnějších „pracovních baráků“ či baráků pro řemeslné dílny použití velmi širokých prken pro obklad vnějšího pláště budovy, navíc s krycími lištami v místě spojů prken. Publikované fotografie původního vzhledu budov také ukazují, že výplňové prvky jako okna a dveře měly kvalitní truhlářské provedení s tehdy běžnými znaky geometrizující secese s typickým měřítkem jednotlivých částí a v typické výškové kompozici s převahou členění oken do tvaru latinského kříže.

Lze shrnout, že stavební a konstrukční prvky původních historických budov karantény, identifikovatelné na fotografiích, jsou stylově, kompozičně i měřítkově odlišné od prvků dřevěného objektu v ulici V Ráji, který naopak nese znaky typické pro stavební kulturu 50. let. I tato zběžná analýza potvrzuje, že nyní dochovaný objekt není „barákem“ z původní karantény, a to ani ve formě případného přenesení stavby či znovupoužití jejich konstrukčních částí.

Doprovodné info pro veřejnost:

Letecké měřičské snímky byly donedávna veřejně nepřístupné, a proto s nimi stavební historici, urbanisté či historici architektury nepracovali. Nyní jsou postupně zveřejňovány na webovém archívu Zeměměřičského ústavu: https://ags.cuzk.cz/archiv/

Publikace Barákové město c. a k. válečné nemocnice v Pardubicích i Barakenstadt des k. u. k. Kriegesspitals in Pardubitz jsou v plném rozsahu zveřejněny na stránkách projektu Kramerius Národní knihovny:

http://kramerius.medvik.cz/search/i.jsp?pid=uuid:MED00171159-d6184c7a-3fc7-48a1-a7d8-421e7b653d11

http://dk.uzei.cz/nlk/view/uuid:MED00163765?page=uuid:96b8bcf0-6a64-11e3-ab2b-d485646517a0

Mapa Pardubic ze 40. let ze sbírek NTM: http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/35872

Fotografie z doby výstavby karantény ze sbírek VČM zveřejnil Pardubický deník v roce 2015:

https://pardubicky.denik.cz/galerie/g-vystavba-karantena-1915-pce.html?photo=3&back=2551863870-2019-45

Z přehledu přístupných pramenů bohužel vyplývá, že novináři v této věci nevěnovali čas práci s dostupnými informacemi a archiváliemi, ale slepě přebrali nepodložená neodborná tvrzení.