Záchrana jihovýchodního torza hradu Brandýs nad Orlicí

Hrad Brandýs nad Orlicí byl vybudován v poslední čtvrtině 13. století. V roce 1421 ho dobylo a pobořilo husitské vojsko. Když roku 1505 přešel přes Kostky z Postupic do rukou Pernštejnů, byl znovu pobořen; po zpětné koupi jej sice nechal Bohuš Kostka z Postupic opravit, ale od první poloviny 17. století byl hrad opět pustý a chátral.

Jako nejohroženější partie stavby se jevila jihovýchodní část hradního jádra. Torzo konstrukce, které je často v literatuře interpretováno jako věž, ačkoli zřejmě šlo o stavbu mladšího renesančního paláce, bylo ve velice špatném stavu, staticky bylo výrazně narušené a podle statického posudku renomované firmy nebylo možné uchránit konstrukci před zkázou. Přesto vlastník v úzké spolupráci s pracovníkem památkové péče a projektantem předem odepsanou část hradu, která tvoří výraznou dominantu památky, zachránil.

Nominaci hradu v Brandýse nad Orlicí je tedy třeba vnímat nejen jako uznání vysoké kvality provedení záchranných prací, ale také jako vyjádření úcty městu Brandýs nad Orlicí, které se do nelehkého úkolu pustilo přes odpor velké části místních obyvatel, a Sdružení pro záchranu hradu Brandýs nad Orlicí za mnoholeté úsilí o záchranu této památky. Jeho členové akci nastartovali, zajistili odborné studie a o nezbytnosti záchrany přesvědčili i některé do té doby nesouhlasící zastupitele.
 

Na zajištění stavebně konzervačních prací získalo město část financí díky dotaci z havarijního programu Ministerstva kultury České republiky. Práce spočívaly ve statickém a stavebním zajištění jihovýchodního jádra, jež hrozilo bezprostředním zřícením, a zahrnovaly také fotogrammetrické zaměření, které zachytilo členitý objekt do nejmenších detailů. Posléze byla prostudována dobová ikonografie hradu a jako jediné možné řešení zabezpečení objektu se ukázalo jeho navrácení do stavu z počátku 20. století, kdy ještě šlo o stabilní a poměrně masivní konstrukci. Při realizaci obnovy byl kladen velký důraz na způsob zdění, byl použit vizuálně shodný kámen, který se na stavbě přitesával, a malta, jejíž složení napodobuje složení té historické, včetně příměsi dřevěného uhlí a drcených cihel. Struktura a hrubost omítek byla zvolena podle dochovaných fragmentů a jejich rozsah byl proveden podle ikonografie ze 40. let minulého století. Torzo zdiva včetně původní materie tak bylo staticky zajištěno a zachráněno pro další generace. Stavebně konzervační práce byly provedeny na vysoké úrovni – jak po projekční, tak po řemeslné stránce.

Cena Patrimonium pro futuro

Cena Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro zhodnocuje a vyzdvihuje, co se v oblasti památkové péče podařilo, a oceňuje ty, kteří se o úspěšné dílo přičinili.