Celková obnova výtopny proběhla mezi srpnem 2015 a červencem 2016 podle návrhu Ivana Lejčara z architektonického ateliéru Alej. Na projekt se podařilo získat finanční podporu z grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Ivan Lejčar vycházel z původních plánů a výkresů, obnova tak byla provedena s respektem k historické hodnotě stavby a jejímu původnímu účelu, i když za použití konstrukčních metod soudobého stavitelství. V roce 2016 byla obnova úspěšně dokončena. Objekt nyní slouží pro historická kolejová vozidla Železniční společnosti Tanvald, která byla dříve odstavena v nevyhovujících podmínkách pod širým nebem. Rok po převzetí ceny nám rozhovor poskytl Ivan Lejčar.

Jak jste se k obnově výtopny v železniční stanici Kořenov dostal?

Asi za to může moje specializace dopravního urbanisty se zaměřením na veřejnou dopravu, zejména kolejovou. V  libereckém  regionu jsem se podílel na zpracování několika koncepčních studií  týkajících se rozvoje tramvajové a železniční dopravy a některých souvisejících menších dopravních staveb. Proto byl náš tým jedním z těch, které Železniční společnost Tanvald pro projekt obnovy výtopny oslovila. A vyšlo nám to.

Váš ateliér se zaměřuje především na urbanismus a dopravní systémy. Byla práce na obnově výtopny něčím neobvyklým?

V ateliéru spolupracuji často s architektem Petrem Lédlem, který je klasickým architektem. Spolu jsme našli  v regionu statika ing. Tomáše Štejfu,  jehož profese byla při rekonstrukci klíčová. Ruinu těsně před zánikem jsme nikdy nerekonstruovali, to bylo na naší práci neobvyklé.

S jakými problémy jste se během rekonstrukce museli potýkat?

Hlavně s časem. Dotační program nedovoluje posun termínu dokončení. Musel být zvolen jiný postup stavby, místo od podlahy se stavělo od krovu a střechy. Krov byl dodán podle harmonogramu, ostatní stavba měla skluz. Naštěstí stavební firma Brex s.r.o. to zvládla. Přálo nám i počasí, v době rekonstrukce byla nezvykle mírná zima.

Bylo těžké rozhodnout, kde postupovat podle dochovaných plánů a snažit se dosáhnout původní podoby stavby a kde naopak sáhnout po vlastním řešení?

Nebylo. Od počátku bylo jasné, že nelze realizovat repliku původního ocelového krovu. Podle současných norem by byl zhruba dvakrát robustnější. Na návrh statika jsme šli do novotvaru dřevěného krovu. Naopak okna a zejména vrata jsou replikami realizovanými podle původních plánů. Vše bylo od počátku konzultováno s územním pracovištěm NPÚ v Liberci.

Jak jste spokojený s výsledkem? Budou se na výtopně dít nějaké další úpravy?

S výsledkem jsem spokojen. Podle mého se další úpravy v samotné výtopně dělat nebudou. V těsné blízkosti výtopny je však původní vodárna a základy po bývalých dílnách…

Zaznamenali jste po rekonstrukci nějaké ohlasy veřejnosti?

Ano a překvapivě kladné.

Byl jste se od dokončení obnovy výtopny v roce 2016 v Kořenově podívat?

Ano, několikrát do roka. Jsem ve stálém kontaktu s lidmi kolem Železniční společnosti Tanvald.

Na čem pracujete nyní? Jaký typ zakázky Vám vyhovuje nejvíce?

Na koncepčních studiích nových železničních zastávek pro některé Městské části Prahy. Jako starší člověk podepřený důchodem si vybírám zakázky, které mne baví, a to jsou koncepční dopravně-urbanistické úlohy mající šanci na realizaci.

Máte ve svém okolí nějaký příklad záchrany památky, který by si podle Vašeho názoru cenu Patrimonium zasloužil?

Únětický pivovar, Šlechtova restaurace ve Stromovce, ze vzdálenějších Dolní Vítkovice v Ostravě.

Co byste popřál letošním účastníkům soutěže?

Aby měli radost už ze samotné nominace.