ÚOP v Josefově

územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu


Památkové rezervace

Památkové rezervace jsou nejcennější uceleně dochovaná území s řadou kulturních památek, která u nás můžeme najít. Mají nenarušenou urbanistickou strukturu a většinu jejich zástavby tvoří kulturní památky. Velká pozornost je věnována i péči a kultivaci dalších součástí těchto sídel, jako jsou veřejná prostranství a jejich zeleň, historické parky a zahrady, drobná architektura, umělecká díla nebo městský mobiliář.

Vesnická památková rezervace Křinice

Údolní lánová vesnice táhlého půdorysu má středověký původ. Čtyřstranné dvorce se zděnými domy a hospodářskými objekty z 18. a 19. století, typické pro oblast Broumovska, doplňují starší dřevěné stavby.

Venkovská zástavba v Křinicích, stejně tak jako v ostatních vsích na Broumovsku, byla až do počátku 19. století především dřevěná, roubená v kombinaci s kamennými hospodářskými částmi či samostatnými stavbami. Zachycena je v unikátním souboru kreslených map Hesseliova urbáře. Sporadicky se zachovala dodnes. Významnější většinu zabírají patrové stavby. Domy se vyznačovaly celkovou strohostí, měly velmi strmé sedlové střechy s jednoduše bedněnými štíty tzv. slezského typu – štíty jsou v hlavní ploše ze svisle kladených prken a ve vrcholu, odděleném vyřezávanou obloučkovou lištou, ve skladbě na koso do stromečku nebo do klasu. Takové štíty lze dodnes vidět např. u doposud roubených staveb čp. 38 a 147 nebo u zděných čp. 74, 99, 142 a 152. Typologicky lze starší architekturu přiřadit k širší oblasti východosudetského domu zahrnující rozsáhlé území od východních Krkonoš, přes Orlické hory, Kladsko, Kralicko až po Jeseníky.

Starší dřevěné stavby byly v době kolem poloviny 19. století masivně přezdívány pod vlivem stále se zpřísňujících protipožárních nařízení (úplný zákaz dřevěných staveb byl vydán v roce 1816) a dále pod vlivem klasicistních přestaveb měšťanských domů v Broumově sužovaném častými požáry. Tvarosloví staveb čerpalo z klasicistního a empírového slohu. Jednotlivé objekty větších usedlostí se oproti dřevěné zástavbě začaly více formovat do čtyřstranných uzavřených usedlostí tzv. dvorců. Hlavní a štítově orientovanou stavbou je vždy obytné stavení hospodáře. Kolmo k ní při uličním průčelí je situován výměnek. Paralelně s obydlím hospodáře a kolmo na něj v zadní části dvora jsou umístěny hospodářské stavby, stodoly nebo kolny. Mezi uličními budovami bývá i vjezdová brána.

Hlavní obytná stavba má smíšenou komorochlévní dispozici s dvoutraktově řešenou světnicí. Vstupní síň je pojata reprezentativně, za ní následuje třetí hospodářská část domu s maštalí pro koně, komorami a kravským chlévem. Světnice mívají zdobně provedený trámový záklopový strop s okosenými náběhy na trámech i na záklopových deskách, síně jsou zaklenuty soustavou plackových kleneb s pasy a kamennými sloupy s toskánskými hlavicemi a schodištěm do podkroví umístěným naproti vstupu. Na straně ke světnici se nacházelo otevřené topeniště s dymníkem, ze kterého se přikládalo do kachlových kamen ve světnici a chlebové pece situované směrem k podélné straně domu. Hospodářská část je pojednána jako trojtrakt se středovou chodbou vedoucí do velkého kravského chléva orientovaného na celou šířku domu. Po stranách středové chodby jsou komory a maštal pro koně. Interiéry hospodářské části jsou klenuté plackovými klenbami. V podkroví se často při štítových průčelí nachází podkrovní světnička. V Křinicích se můžeme setkat i s podkrovní křížovou světničkou někdy vystupující z podélné strany domu (např. čp. 18, 38, 101, 152 nebo u bývalé kovárny čp. 161 vynesenou na litinových sloupech). Vnější průčelí domů, zejména ta štítová, mají velmi zdobně vyvedené fasády se slepými arkádami, pilastry, římsami, lizénami a bosážemi. Specifickým znakem je časté užití kamenických pískovcových prvků. Místní ložiska kvalitního jemnozrnného pískovce poskytovaly ideální podmínky pro využití tohoto materiálu. Zajímavostí jsou sedátkové portály zapuštěné do hlubokých nik vstupních rizalitů nebo kamenné psí boudy umístěné při dvorních průčelích. Psí boudy mají kamenicky provedena průčelí napodobující štítová průčelí domů (např. čp. 15, 91, 97, 106, 117, 140, 195 nebo 237).

Obytné stavby výměnků jsou velmi podobné hlavním obytným stavbám, jen jsou oproti nim menší. Někdy nad obytnou částí výměnku bývá v patře sýpka nebo v zadní části klenutý průjezd do dvora.

Stodoly bývají mohutné zděné se slepými arkádami, jež sloužily k mlácení obilí a ukládání slámy (při čp. 136). Starší vrstva stodol je pilířové konstrukce s kamennými pilíři s výplněmi z vodorovně kladených fošen. Štíty jsou opět slezského typu (např. stodola při čp. 106 s unikátně dochovaným dřevěným trámovým mlatem). Kolny jsou tradičně do dvora otevřené s charakteristickými dřevěnými sloupy s pásky nebo sloupy kamennými. Největším statkem v obci je usedlost čp. 1, navíc celistvě dochovaná a v dominantní poloze na dolním konci Křinic. 

Kulturními památkami většinou s citlivě obnovenými fasádami jsou čp. 43 a 44, 91, 106 a 107, 116 a 117, 140, 152 s neobvyklou štítovou orientací obytného domu směrem do polí z konce 18. století, čp. 159, 194 a 195.

Původní krytinou byl slaměný došek, na přelomu 19. a 20. století nahrazovaný pálenými drážkovými taškami falcovkami nebo eternitovými šablonami. Poslední stavbou s doškovou střechou v Křinicích byla kolna u statku čp. 43, 44, která se však před několika lety zřítila. Fasády bývaly nejdříve světlé, bílé až okrové, později se začaly barvit sytými barvami v odstínech žluté, šedozelené, modré nebo červené.

Mladší vrstvu architektury představují víceméně typizované a nádražní architekturou ovlivněné stavby. Často se jedná o patrové domy z přelomu 19. a 20. století s nízkými sedlovými střechami a s polopatry s prosvětlením obdélnými okny orientovanými na šířku (např. čp. 89, 167, 240 nebo 250). Z dalších velmi hodnotných lze uvést např. čp. 6, 18, 77 a 78, 83 a 84, 97, 133 a 134, 159, 212 nebo 237. Z důvodu změny užívání staveb způsobené kolektivizací zemědělství a změnou způsobu života na venkově bylo mnoho staveb lidové architektury ve druhé polovině 20. století znehodnoceno nebo téměř zničeno.

Velmi zajímavou stavbou je bývalá patrová benediktinská hájovna čp. 249 s eklektickou fasádou vystavěná na horním konci Křinic při silnici k restauraci Amerika. Stavba pochází z roku 1889. Uliční průčelí je zvýrazněno dvěma mírně předsazenými nárožními rizality.

Na horním konci Křinic za osadou Amerika na začátku schodiště na Hvězdu byla v roce 1709 postavena broumovským radním Ignácem Zinkem kaple Panny Marie Sněžné. Na zděné kapli kruhového půdorysu byla obnovena šindelová střecha i s drobnou věžičkou. Asi 1,5 kilometru severozápadně od Horních Křinic na okraji lesa začíná křížová cesta, kterou nechal ve druhé polovině 19. století postavit křinický sedlák Josef Volke. Tvoří ji čtrnáct pískovcových kapliček a vede až na úpatí Stěn ke kapli sv. Huberta z roku 1802. Obě kaple byly často využívány k příležitostným modlitbám. Zřejmý vliv na tom měla absence kostela. Zvonění pak nahrazovala zvonička ve střeše stavby čp. 167.

Na Broumovsku se nacházelo několik kamenolomů s kvalitním stavebním a sochařským pískovcem. Bohatě jsou tedy v Křinicích a okolních polích zastoupeny i sochařské památky.  Z nejhodnotnějších lze uvést soubor plastik Křížová skupina z roku 1874 se sochami sv. Jana a sv. Barbory a plastikou Ukřižování, sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1813 nebo plastiku Korunování Panny Marie. Z mladších pak památník obětem první světové války z roku 1924 dle návrhu trutnovského sochaře Emila Schwantnera.


Chráněno od 25. 7. 1995 nařízením vlády č. 127/1995 Sb. ze dne 24. 5. 1995 o prohlášení území ucelených částí vybraných měst a obcí s dochovanými soubory lidové architektury za památkové rezervace.

Vesnická památková rezervace Vesec

Vesnice s nepravidelnou trojúhelnou návsí má středověký původ. Roubené patrové domy a hospodářské objekty z 18.–19. století se vyznačují typickými sdruženými okny, pavlačemi a bedněnými štíty.

Chráněno od 25. 7. 1995 nařízením vlády č. 127/1995 Sb. ze dne 24.5.1995 o prohlášení území ucelených částí vybraných měst a obcí s dochovanými soubory lidové architektury za památkové rezervace.

památková rezervace obce Kuks s přilehlým komplexem bývalého hospitálu a souboru plastik v Betlémě

Vrcholně barokní urbanistický a architektonický celek zámku s lázněmi a zástavbou obce na levém břehu Labe a areál hospitálu se zahradou a dvorem na pravém břehu nechal vybudovat hrabě František Antonín Špork.

Chráněno od 1. 6. 1971 výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 6.585/71-II/2 o prohlášení obce Kuksu s přilehlým komplexem bývalého hospitálu a souborem plastik v Betlémě za památkovou rezervaci a výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 16.417/87-VI/1 ze dne 21. 12. 1987 o prohlášení ... obce Kuks s přilehlým komplexem bývalého hospitálu a souborem plastik v Betlémě ... za památkové rezervace.

Městská památková rezervace Josefov

Bastionovou pevnost nad soutokem Labe a Úpy nechal podle francouzských opevňovacích zásad vystavět Josef II. Opevnění doplňuje klasicistní měšťanská zástavba.

Chráněno od 23. 3. 1971 výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 4.903/71-II/2 o prohlášení historického jádra města Josefova (dnešní Jaroměř II) za památkovou rezervaci a výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 16.417/87-VI/1 ze dne 21. 12. 1987 o prohlášení historických jader měst ... Josefova ... za památkové rezervace.

Městská památková rezervace Nové Město nad Metují

Pozdní městské založení z roku 1501 na místě pravěkého hradiště jednoduchým opevněním nahradila po požáru roku 1526 jednotná výstavba předních částí domů s atikovými štíty.

Chráněno od 1. 1. 1970 výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 15.106/69-II/2 ze dne 3. 12. 1969 o prohlášení historického jádra Nového Města nad Metují za památkovou rezervaci.

Městská památková rezervace Jičín

Městská památková rezervace Jičín se rozkládá na ploše 12 hektarů, jedná se především o centrum města s Valdštejnovým náměstím, Valdickou branou, kostelem sv. Jakuba Většího, zámkem, náměstím Svobody s kostelem sv. Ignáce a jezuitským klášterem a blízkými ulicemi. Do městské památkové rezervace spadá rovněž Libosad s Valdštejnskou lodžií, čestným dvorem a grottou, který se nachází v Sedličkách. Na území památkové rezervace se nachází 74 kulturních památek.

Město Jičín a současně s ním i jeho jádro, které je dnes památkovou rezervací prošlo od svého založení pravděpodobně na počátku 14. století živelným vývojem spojeným především se jmény Viléma Trčky z Lípy, kdy byla po velkých požárech zahájena zděná pozdně gotická přestavba města a budování zděných hradeb a Smiřických ze Smiřic, kdy byl přestavěn zámek. Nejvýraznější proměna města v první třetině 17. století byla spojena s Albrechtem z Valdštejna, který trvale získal Jičín už v r. 1623 a učinil z něj hlavní město Frýdlantského vévodství. Za jeho působení prodělalo město velkolepou přeměnu z provinčního protestantského města na katolické rezidenční město a stalo se také střediskem severoitalského manýrismu ve střední Evropě. Město se začalo měnit, některé stávající domy byly bourány, aby na jejich místě mohly vzniknout nové budovy, např. kostel sv. Jakuba Většího, jezuitský areál, zámecká zahrada, jízdárna a míčovna. V letech 1624–1632 bylo zbořeno více než 100 domů, což zahrnovalo část Pražského předměstí, Valdické předměstí a některé starší zemědělské usedlosti v prostoru budovaného Nového Města. Nová výstavba (především Nového Města a centrálního náměstí) byla ovlivněna urbanistickou koncepcí Niccola Sebregondiho, který rozdělil město na pravoúhlé, provozně diferenciované bloky a před r. 1633 provedl úpravu náměstí, kde výstavbu a přestavbu domů usměrnil na stejnou výšku a sjednotil rytmus arkád podloubí. Řídil také regulaci jižní strany náměstí Svobody, kde vznikla výškově a půdorysně vyrovnaná řada štítových domů s otevřeným podloubím, které byly po požáru v r. 1835 přestavěny a podloubí byla zazděna a znovu částečně obnovena ve 2. pol. 80 let 20. stol. Překotný architektonický a urbanistický vývoj města byl zastaven Valdštejnovou smrtí. Město od té doby prodělalo několik více či méně ničivých požárů, které se spolu s třicetiletou válkou a další stavební aktivitou podepsaly na podobě města.  Tvář daná valdštejnskou přestavbou města byla dále částečně pozměňována v období po r. 1770, kdy zde působil F. A. Heger, který upravil zámek, dostavěl věž kostela sv. Ignáce a upravil několik měšťanských domů. Další proměny velké části domů byly prováděny v období klasicismu/empíru, kdy zde působil J. Opolzer, který se podílel na úpravě několika z nich, jednalo jak o vnitřní tak také vnější úpravy.  

Vývoj po polovině 19. století pokračoval jen zvolna a byl ovlivněn regulačními plány Bedřicha Peka, dle kterého byla realizovaná okružní třída na místě postupně likvidovaných hradeb lemovaná veřejnými budovami v historizujícím stylu a kolem r. 1928 regulačním plánem Vladimíra Zákrejse, který však historické jádro města příliš neovlivnil. V roce 1935 byl Čeňkem Musilem vypracován další regulační plán, který počítal s okružní třídou, která vymezovala historické jádro města. Tento regulační plán výrazně ovlivnil vzhled Jičína např. výstavbou čtvrti Čeřovka, regulací řeky Cidliny, areálem nemocnice atd. Co se týče historického jádra, je Čeněk Musil autorem fasád domu čp. 73 a 74 na Valdštejnově náměstí, kterým ve 30 letech 20. stol. vdechl geometrizující charakter.

Dnešní podoba Městské památkové rezervace Jičín v sobě zrcadlí výše ve stručnosti nastíněný architektonický a urbanistický vývoj daný proměnami doby, historickými událostmi, požáry a stavební činností zaštiťovanou vysoce postavenými osobnostmi. Všechny tyto aspekty formovaly podobu a vývoj města a jeho budov a to nejen v samém jádru města a v ulicích okolo náměstí, ale i v dalších novějších čtvrtích. Budovy situované kolem náměstí mají mnohovrstevnatý vývoj a bohatou historii reprezentovanou jejich jednotlivými stavebními etapami, hmotnou i nehmotnou historií, urbanistickým kontextem a jejich výsledným vzhledem. Nezaměnitelný ráz vtiskla historickému jádru města Jičína především stavební aktivita realizovaná za Albrechta z Valdštejna, která se do vzhledu města nesmazatelně zapsala. Toto všechno spolu s historií města a jeho vývojem činí Městskou památkovou rezervaci unikátním souborem architektury a je jedním z důvodů proč je dnes památkově chráněna. Jedná se o velmi kvalitní a celistvě dochovaný urbanistický celek, který se vyznačuje vysokou mírou kulturně historických hodnot a stupně jejich dochování až do dnešních dní.


Chráněno od 12. 4. 1967 výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 1.476/67 - K II/2 o zřízení památkové rezervace, historického jádro města Jičín a skupinu architekur loggie a čestného dvora v Jičíně Libosadě a výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 16.417/87-VI/1 ze dne 21. 12. 1987 o prohlášení historických jader měst ... Jičína ... za památkové rezervace.

Městská památková rezervace Hradec Králové

Jedno z nejstarších českých měst bylo založeno na počátku 13. století na starším hradišti.

Chráněno od 8. 2. 1962 výnosem Ministerstva školství a kultury čj. 4.162/62-V/2 ze dne 8. 2. 1962 o zřízení městské památkové rezervace v Hradci Králové a výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 16.417/87-VI/1 ze dne 21. 12. 1987 o prohlášení historických jader měst ... Hradce Králové ... za památkové rezervace.