Po roce 1990 se však památky ujal Pavel Klimeš, nyní zástupce sdružení Hradní společnost Aichelburg, spolu se svým bratrem Miloslavem Klimešem, a zajistil první nezbytné práce na kostele. V roce 2003 občanské sdružení Aichelburg pořídilo projektovou dokumentaci, podle které proběhla první etapa záchranných prací. Později se kostel podařilo získat do vlastnictví obce Horní Maršov, jež v obnově pokračovala, z velké části díky penězům z tzv. Norských fondů. Opravy trvaly dva roky a byly dokončeny v srpnu roku 2016. Obnova kladla důraz na zachování co nejvyšší autenticity prostor a také všech stavebních etap. Restaurován byl raně barokní oltář, v průběhu záchrany kostela byly odhaleny a restaurovány fragmenty renesanční výzdoby kostela i nápisy jeho tehdejších uživatelů a prezentovány s mladší výzdobou do vyváženého celku. Kostel se po obnově otevřel veřejnosti a  nyní v něm probíhají rozmanité kulturní akce a jednou za čas komentované prohlídky. Rok po převzetí ceny nám na otázky nejen o záchraně kostela odpovídal starosta Horního Maršova Pavel Mrázek.

Jak se kostel v Horním Maršově dostal do vlastnictví obce?

Kostel přešel do vlastnictví obce na základě darovací smlouvy mezi obcí a římskokatolickou církví. Stalo se tak díky aktivitě Hradní společnosti Aichelburg. 

S jakými problémy jste se během realizace obnov museli potýkat?

Je to možná trochu přízemní, ale s financemi. Díky předchozí aktivitě hradní společnosti jsme věděli co s kostelem a jak to udělat. Zbývalo nám jen vyřešit otázku za co vše zrealizovat. Vždyť celý proces začal v roce 2003.

Jak jste spokojený s výsledkem? Čekají kostel nějaké další úpravy?

Přiznám se, že to je trochu osobní otázka. Do funkce jsem byl zvolen v roce 2008, tedy v době již běžící realizace. Dotační přísliby od Ministerstva kultury ČR byla moje úplně první zkušenost s dotacemi. U obnovy oltáře jsem pak od samého počátku, kdy jsme s restaurátory a pracovníky NPÚ posuzovali jeden každý krok a já se učil základní restaurátorskou terminologii. Takže ano, jsem spokojen. Vůbec jsem nedoufal, že se dokončení záchrany dočkám ve funkci starosty.

Další úpravy samozřejmě budou již jen dílčí. Patří mezi ně plánovaná výstava v oratoři, která by měla dokumentovat střípky z historie farnosti, kostela a proces záchrany. Zbývá nám dotvořit noční osvětlení kostela bez navyšování světelného smogu na hranici národního parku. Také je k diskuzi, jestli se pustit do kompletního restaurování kazatelny nebo ji ponechat v současném konzervovaném stavu. 

Obnova proběhla za velmi dobré spolupráce mezi vlastníkem, památkáři i realizátory prací. Jak je podle Vás vzájemná shoda při opravě památky důležitá?

Nesmírně důležitá. Tak jako u každého projektu se nesmí zapomínat na hlavní cíl každé akce. Zvláště v případě naší památky, kdy nešlo pouze o „opravu baráku“, ale o oživení celého objektu a zpřístupnění veřejnosti. Právě ve chvílích potřeby malinko slevit ze striktních požadavků památkové péče ve prospěch podání příběhu kostela se ukázala nutnost vzájemného naslouchání.

Co se v kostele děje dnes, téměř po dvou letech od jeho obnovy?

Kostel byl ze strany obce oficiálně ustanoven obřadní síní, takže zde probíhají svatby civilní i duchovní bez ohledu na církev či náboženství  zhruba dvacetkrát za rok. Dále zde pořádáme koncert u příležitosti Maršovské pouti, vánoční koncert a příležitostná koncertní vystoupení asi jednou až dvakrát ročně.

Díky spolupráci s Domem Obnovy Tradic, Ekologie a Kultury, sídlícím v přilehlém objektu zrekonstruované bývalé fary, je kostel zařazen do prohlídkového okruhu a jsou v něm pořádány akce v rámci programu DOTEKU. Přístupnost pro veřejnost je v otevíracích hodinách návštěvnického centra DOTEK – denně od 9 do 17 hodin.

Navštěvujete kostel v Horním Maršově pravidelně? Účastníte se jeho akcí?

Tak to by bylo smutné, kdybych nenavštěvoval. Samozřejmě. Důvody jsou nejen pracovní – svatby, koncerty organizované obcí a také kontrola stavu a potřeby údržby. Čas od času si vezmu klíče a jdu si jen tak sednout dovnitř, nechat na sebe dýchnout atmosféru „pozastaveného“ času a rozjímat. 

Jsou ve Vaší obci ještě nějaké památky, které potřebují opravit a jejichž obnovu do budoucna plánujete?

V současnosti probíhá obnova fasád kulturní památky – secesní budovy radnice. Také přemýšlíme jak na záchranu další kulturní památky – sochy sv. Jana Nepomuckého v blízkosti kostela a bývalé fary. Zde je problém vyřešení vlastnických vztahů s pozemkovým úřadem.

Zvýšila obnova kostela zájem návštěvníků?

Nemám k dispozici čísla. Ale jen tak odhadem – z jednotek až desítek ročně na stovky až jednotky tisíc.

Máte v okolí nějaký příklad záchrany památky, který by si podle Vašeho názoru cenu Patrimonium zasloužil?

Bylo by ode mě troufalé si hrát na odborníka, ale jeden tip na příští ročníky: Dřevěnka v Úpici.

Co byste popřál letošním účastníkům soutěže?

Děkuji všem a držím palce. Ne kvůli ceně, byť je její získání velmi hřejivé. Díky za to, že jste se do toho pustili a dotáhli do konce. Tak trochu to našim předkům a vlastně i sami sobě dlužíme.