Unikátní výstava představí sto nejzajímavějších prvorepublikových staveb
Výstavou Architektura ve službách první republiky v Praze vrcholí série regionálních výstav Národního památkového ústavu, probíhající v rámci oslav stého výročí vzniku Československa. Návštěvníkům nabídne stovku nejzajímavějších staveb z meziválečného období v deseti různých typech architektury. „Prvorepubliková architektura patří mezi zlatou éru československého stavitelství, zejména pak funkcionalistické stavby ze 30. let dosahovaly světové úrovně. Cyklus výstav Architektura ve službách první republiky chce připomenout toto slavné období, v němž architektura hrála významnou roli při utváření národní identity nově vzniklého státu,“ uvedla generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.
Když se řekne vila Tugendhat, vybaví si obraz památky UNESCO asi každý. A leckdo si vzpomene i na jméno architekta Miese van der Rohe. Ale co když se řekne Strossova vila v Liberci? Víme, kde hledat vilu Háskovu? A vzpomněl by si někdo na jméno architekta vily Movily v Nespekách. I to jsou přitom stavby představující to nejlepší, co u nás v architektuře po roce 1918 vzniklo. Období mezi lety 1918 a 1938 patří v naší kultuře mezi ta, na která jsme právem pyšní. Velkou zásluhu na tom má právě architektura, zejména funkcionalistické experimenty, ve kterých Československo bez problémů drželo krok se světem.
Když se řekne funkcionalismus, představíme si něco na způsob bílé kostky s pásovými okny. Jenže architektonický svět mladého Československa byl mnohem bohatší – už jenom tím, co všechno bylo třeba stavět. Nevznikaly totiž jen vily, nová republika potřebovala také továrny a elektrárny (elektrárna ESSO v Kolíně či vodní elektrárna v Třeštině), nádraží, silnice a mosty (unikátní Libeňský od Pavla Janáka chce Praha nechat zbourat), kanceláře a obchodní domy (ten G. Linkeho v Jablonci nad Nisou tvoří málo známý expresionistický skvost), školy a vládní budovy, ale také kostely (bezpočet po celých Čechách) nebo dokonce krematoria (geniální v Nymburku, pardubické pak zná každý, kdo viděl Spalovače mrtvol).
Rozmanitost zadání ještě zvyšovalo bohatství možných přístupů. Svůj oficiální styl hledal Československý stát a výstavbě veřejných budov skutečně nějakou dobu udával tón národní sloh, který kombinoval modernu, kubismus a folklorní odkazy (jak ukazuje nejlépe legionářská banka v Praze na Poříčí). Jinak ale stavěla soukromá bohatá klientela zajímající se o nejnovější avantgardní trendy, která začala oceňovat funkcionalismus, jinak konzervativnější stavebníci, dávající přednost osvědčenějším postupům minulosti. Odlišně se také stavělo v místech tradičně českých a místech se silnou německou menšinou, která před funkcionalismem dávala přednost stylům navazujícím na starší modernu. Pokud se projdete baťovským avantgardním Zlínem, lázeňskými Poděbrady, nebo kdysi německým Jabloncem nad Nisou, uvidíte tři pozoruhodné, ale úplně jiné architektonické světy – a to přestože všechna města procházela zásadní proměnou zhruba ve stejné době.
