Celoživotní zájem Zdeňka Měřínského o archeologii začal již za středoškolských studií, po ukončení vysoké školy pak rozvíjel své odborné zaměření v několika institucích. Práce v Archeologickém ústavu v Brně mu přinesla nejen možnost vědeckého růstu, ale rovněž praktickou zkušenost s vedením archeologických výzkumů, zejména těch záchranných. Jeho vědeckou erudici dokazuje řada odborných i populárně-vědeckých publikací, zaměřených na slovanskou a středověkou archeologii.

Opomenout nelze jeho činnost pedagogickou, při níž se naplno projevil jeho největší a vzácný dar – schopnost poutavě předávat celoživotní znalosti a zkušenosti druhým. Coby vysokoškolský pedagog byl schopen nejen výborně přednášet teorii, ale několik generací posluchačů archeologie zasvětil i do základů praktické stránky oboru při mnoholetém výzkumu hradu Rokštejn, kde uplatnil svou bohatou terénní praxi. Jako vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně využil vstřícného přístupu ministerstva školství a zasloužil se o personální růst a rozšíření vědecko-pedagogického zaměření tohoto pracoviště s důrazem na posílení mezioborové spolupráce, což se brzy projevilo zvýšením prestiže u odborné veřejnosti a úspěchy jeho posluchačů a absolventů. Ne vždy obvyklou velkorysost projevoval prof. Měřínský i ke studentům a mladším kolegům, které nesobecky zapojoval do práce v terénu i do vědeckého vyhodnocování získaných poznatků.

Národní památkový ústav bude vzpomínat na jeho nezištnou pomoc, kterou poskytl vždy, když bylo třeba vystoupit s argumentací ve prospěch zachování hodnot, a to nejen archeologických. Viditelné to bylo např. ve snaze obhájit světový rozměr areálu slovanského hradiště v Mikulčicích pro jeho kandidaturu (spolu se slovenskými Kopčany) do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Profesor Měřínský si navíc uměl život naplno užít nejen po stránce pracovní, ale i lidské. Kromě jiného byl od mládí velký gurmán a odvážný experimentátor, který již v 70. letech minulého století zkoušel na výzkumné základně v Dolních Věstonicích francouzské kulinářské recepty – včetně salátu ze šneků.  Se svým elegantním vzhledem, velmi originálními bonmoty a někdy jemnou a jindy větší ironií byl nepřehlédnutelnou osobností široké archeologické obce a ozdobou každé společenské akce. Každý, kdo se s ním někdy setkal, si z tohoto setkání něco pro sebe odnesl. To je dar, který výrazné osobnosti ze sebe poskytují nám ostatním, kterých je většina.

Na konci místo mnoha slov stačí, abychom na pana profesora každý za sebe vzpomněli a v duchu se chvíli v myšlenkách zastavili.