Zámeček Portz

Zámeček Porz (psáno též Portz) na Tichém ostrově u Mikulova, nazývaný též lovecký zámek či Lusthaus, patří k méně známým objektům především proto, že se nachází na území bývalého přísně střeženého hraničního pásma, v bezprostřední blízkosti státní hranice s Rakouskem, mezi obcemi Mikulov, Sedlec a Drasenhofen.

Okolní Nový rybník, původně o rozsahu 167 jiter (97 ha) byl založen počátkem 15. století na chov kaprů, postupně vznikla v jeho blízkosti rybárna a mlýn, který je v současné době využíván jako ubytovací zařízení.

Lusthaus byl vybudován na nejvyšším bodě Tichého ostrova a přístup k objektu byl možný pouze přes cihelný obloukový most. Krátký úsek příjezdové cesty od bývalé císařské silnice do Vídně (odbočka u sochy sv. Jana Nepomuckého v silničním úseku Mikulov – Sedlec) směrem k zámečku vedl přímo po historické hranici s Rakouskem. Objekt, zasazený do vyvýšeného bastionu, měl evokovat opevněný letohrádek typologicky vycházející z italských předloh fortifikační architektury, tzv. palazzo in fortezza. Není vyloučeno, že se na jeho návrhu podílel některý z  projektantů značně ovlivněný italskou architekturou. Stavba pochází pravděpodobně z dvacátých let 17. století, tedy z období působení kardinála Dietrichsteina, který Mikulov pojal jako své reprezentační sídlo.

Zámeček tvoří dvoupodlažní nepodsklepená budova obdélného půdorysu s venkovním symetricky řešeným dvouramenným balustrovým schodištěm na východní straně. Přízemí bylo využíváno jako zázemí pro kuchyni, v patře se nachází velký plochostropý sál později předělený na dvě místnosti. Z patra jsou přístupné obě terasy, taktéž původně ohraničené dnes již nedochovaným balustrovým zábradlím.

Nedaleké sklepení, nacházející se blíže hospodářského traktu, má charakter labyrintu. Dvě za sebou řazené místnosti u vstupu evokují pouze klasický sklepní prostor, avšak za nimi se nachází vstupní otvor do úzkých křivolakých chodeb místy vzájemně propojených pomocí síní. Na stavbu byl použit cihelný i kamenný materiál, ve stropní části zaklenutý.

Představu o celkové podobě ostrova si lze vytvořit na základě dochované části malby s kartografickým zobrazením mikulovského panství z roku 1672 od Clemense Beuttlera z Ebelberga.

Zřejmě k nejstarším známým písemným zmínkám patří záznam z 8. června roku 1672, kdy kníže Dietrichstein zaslal mikulovskému hejtmanovi instrukce, které bylo nutné vykonat v rámci opatření pro předem ohlášenou návštěvu císaře Leopolda I. na mikulovském zámku:
Můstek na Insel ať je vysypán drobným štěrkem z lomu. Na Inslu je nutné opravit ohradní zeď kolem parčíku loveckého zámečku, vysadit zde špalír z křovin. V parčíku (Lustgarden) nahoře, kudy se jde k Themelově zahrádce, opatřit branku latěmi, aby zvěř nemohla do okrasné zahrady. Mělo by zde být 20-30 zajíců, protože císař tu bude lovit.
Kníže zmínil též dodnes dochovanou podzemní chodbu, která má být upravena.

Další nalezený záznam pochází až z roku 1744, kdy je letohrádek připomínán jako nezřízený a pustý, což dokládá i pozdější zápis o stavu hospodářského traktu pořízený krátce po roce 1784:
Celá budova je nadimenzovaná velmi úsporně, což dosvědčuje především malá tloušťka zdiva a slabé profily dřevěných konstrukcí, vůbec se nebral ohled na trvanlivost. Zastřešení i zdivo budovy je už ve špatném stavu, na mnoha místech jsou trhliny a okna jsou povětšinou rozpadlá. Pokud by se mělo dát všechno do pořádku, muselo by se počítat i se znovuvyzděním podstatných částí nosného zdiva. Dvě třetiny z celkové délky budovy jsou rozčleněny do malých místností na někdejší chlívky pro drůbež a odchov skopců. Zbývající třetina sloužila jako stáj, k uskladnění slámy, příbytky pro čeládku a pod.; vše je ve špatném stavu. Po roce 1784 byl chov skopců zrušen a kvůli odlehlosti nebyly budovy nijak využívány, a tak se postupně se rozpadaly. Jenom horní část toho prostředního traktu sloužila jako byt šafáře,  teď tam však bydlí panský dráb a kvůli tomu se musí celá ta nemovitost udržovat, aby nebyla zcela bez dozoru.
K potřebným úpravám zřejmě nedošlo, neboť v roce 1784 zasáhl Mikulov ničivý požár, který údajně zachvátil 350 domů. Bylo nutné řešit situaci ve městě, které bylo postiženo nejen živelnou katastrofou, ale hlavně značným odlivem obyvatel.

Dle dochovaných plánů pocházejících pravděpodobně z první třetiny 19. století lze usuzovat, že neutěšený stav zámečku, hospodářských objektů a snad i přilehlých pozemků měl být po delší době řešen pomocí celkových úprav ostrova. Z obou plánů lze vyčíst záměr odbourání části devastovaného hospodářského křídla, přičemž zachována měla být pouze správcovská budova jako obydlí pro drába. Obě varianty řeší změnu okolí na anglický park, přičemž výkres č. 4 počítá dokonce s odstraněním či zasypáním bastionu z jižní a západní strany. Vzhledem k tomu, že se hospodářské budovy dochovaly v  torzální podobě dodnes, je jisté, že k plánovaným úpravám opět nedošlo. Tedy rozhodně ne v navrženém rozsahu. Další doložený a zřejmě opět nerealizovaný pokus o rekonstrukci zámečku pochází z roku 1831 dle projektu architekta Antona Jöndla. O několik let později, když zahradník Jakub Stubenberger v roce 1844 zámeček přejímal, je v inventáři záznam, že budova je již zpustlá.

Zánik původní podoby ostrova zapříčinila výstavba železniční tratě Břeclav – Znojmo, zprovozněné v roce 1872. Nově vytvořený násep přeťal příjezdovou komunikaci od nedalekého mostu a zcela tak změnil celkovou dispozici spočívající v rozdělení plochy rybníka na dvě části a ve změně ostrova na poloostrov. Tímto zásahem ztratili Dietrichsteinové o zámeček zájem a dále sloužil už jen jako byt pro zaměstnance velkostatku a jako zázemí při občasných lovech v blízké oboře. Poslední výrazná úprava byla provedena v první polovině 19. století a další drobné úpravy interiéru byly zřejmě realizovány ještě na přelomu 19. a 20. století, kdy byl zaslepen vstup do 1. patra dveřmi nad dvouramenným schodištěm a přístup byl umožněn přes nově vybudované schodiště v severní terase, jehož pozůstatky jsou ve zdivu dosud patrné. 

Z důvodu odlehlosti objektu a umístění v hraničním pásmu byl po 40 let nepřístupným, ale zhoubná devastace pokračovala i po otevření hraničního pásma, neboť se stal útočištěm vandalů. Podobu nejen zámečku, ale i celého areálu z doby, kdy byl nepřístupný, nám přibližuje letecký snímek pořízený v roce 1953. Stále patrná je alej vedoucí na jih od zámku, sadařsky provedená výsadba stromů jižně od železniční trati i původní příjezdové komunikace k objektu využívané ostrahou hraničního pásma.

Z archivních materiálů a průzkumů objektu samotného lze učinit závěr, že zámeček se po velmi dlouhou dobu potýkal s absencí potřebné údržby a jeho využití bylo po roce 1784 spíše provizorní. Avšak dlouhodobé nevyužití zámečku v letech 1945-1989 se podstatným způsobem dále podepsalo na technickém stavu této unikátní památky, a proto byl po zpřístupnění hraničního pásma znovuobjeven ve zcela zuboženém stavu. Propadlá střecha, chybějící okenní a dveřní výplně a hustý porost náletových dřevin urychlovaly jeho celkovou devastaci. Po roce 2000 byl objekt prodán soukromému majiteli, který se rozhodl zámeček opravit a následně jej využívat pro soukromé a komerční účely. Provedeny byly jen nutné stavební práce spočívající v opravě střechy a odstranění statických poruch, avšak celkový záměr obnovy zůstal nedokončen.

Letohrádek je v současné době ve stabilizovaném stavu. Z nedalekého hospodářského křídla, skládajícího se z přízemních budov, jsou dosud dobře čitelné pozůstatky patrové správcovské budovy a místy torzálně dochované zdivo z budov přízemních vyčnívající nad terén. Sklepní labyrint, nacházející se mezi zámečkem a hospodářským křídlem, má na několika místech zával. Obloukový most je zčásti zarostlý a zčásti poškozený vandalským rozebíráním na stavební materiál. Na pojezdné ploše se v současné době nachází posed.

Další fáze celkové obnovy ze strany nových, již druhých majitelů se zaměřuje především na dokončení započaté rekonstrukce zámečku včetně bastionu. Vzhledem k budoucímu využití objektu pro reprezentační účely spojené s ochutnávkou a prodejem vín bude využito i sklepení. V neposlední řadě dojde  k obnově hospodářského křídla a mostu. Přilehlé pozemky jsou postupně zbavovány náletových dřevin a dochází k vysazování vinné révy.  

Autor textu: Mgr. Tomáš Sedláček

Letohrádek je v současné době ve stabilizovaném stavu. Z nedalekého hospodářského křídla, skládajícího se z přízemních budov, jsou dosud dobře čitelné pozůstatky patrové správcovské budovy a místy torzálně dochované zdivo z budov přízemních vyčnívající nad terén. Sklepní labyrint, nacházející se mezi zámečkem a hospodářským křídlem, má na několika místech zával. Obloukový most je zčásti zarostlý a zčásti poškozený vandalským rozebíráním na stavební materiál. Na pojezdné ploše se v současné době nachází posed.

Další fáze celkové obnovy ze strany nových, již druhých majitelů se zaměřuje především na dokončení započaté rekonstrukce zámečku včetně bastionu. Vzhledem k budoucímu využití objektu pro reprezentační účely spojené s ochutnávkou a prodejem vín bude využito i sklepení. V neposlední řadě dojde  k obnově hospodářského křídla a mostu. Přilehlé pozemky jsou postupně zbavovány náletových dřevin a dochází k vysazování vinné révy.  

Autor textu: Mgr. Tomáš Sedláček

Cena Patrimonium pro futuro

Cena Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro zhodnocuje a vyzdvihuje, co se v oblasti památkové péče podařilo, a oceňuje ty, kteří se o úspěšné dílo přičinili.