Právě před 30 lety – 14. prosince 1992 – byla Pražská památková rezervace (PPR) zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jako „Historické centrum Prahy“ (Historic Centre of Prague). Stalo se tak na jednání Výboru světového dědictví v Santa Fé v Novém Mexiku, USA. Na tento prestižní seznam se dostanou pouze památky, které vykazují tzv. výjimečnou světovou hodnotu (Outstanding universal value). Historické centrum Prahy bylo zapsáno díky svému jedinečnému panoramatu, bohatství historické architektury i dochovanému urbanismu (viz více v článku Josefa Štulce ve Staleté Praze 2017/1). Česká republika se jako signatář Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví zavázala historické centrum Prahy chránit. Výročí zápisu je tak dobrou příležitostí pro malé ohlédnutí za způsobem naplňováním tohoto závazku.

Historické jádro Prahy vstoupilo do 90. let 20. století silně poznamenané předchozím čtyřicetiletým obdobím komunismu. Podstatné hodnoty města, jeho architektury i urbanismu sice nezanikly, nacházely se však ve stavu, který již vážně začínal ohrožovat jejich samotnou existenci. Základním úkolem nového období a let následujících po zápisu se tak stala záchrana stavebního fondu a spolu s tím i jeho výjimečné světové hodnoty. To se skutečně v podstatě podařilo. Historické jádro bylo uchráněno větších demolic a jeho struktura zůstala z valné většiny zachována. Relativně vysoká úroveň obnov pomohla udržet značnou autenticitu jak jednotlivých staveb, tak i celých částí města. 
Nová doba přinesla městu kromě řady možností a příležitostí i závažná rizika a hrozby. Zásadním a trvalým úkolem se tak pro všechny odpovědné činitele stalo vyvažování a usměrňování velkého množství často protikladných soukromých a veřejných zájmů. Na výsledku této snahy pak do značné míry záleží zachování výjimečné světové hodnoty historického centra Prahy. Právě toto se v  uplynulých třech dekádách ne vždy v potřebné míře dařilo a daří. 

Historické centrum Prahy je ohroženo řadou jevů. Mezi nejvýznamnější patří narušení pohledových horizontů výškovými stavbami. Dále jmenujme navyšování hladiny zástavby předimenzovanými objekty a nástavbami, zastavování vnitrobloků a celkové zahušťování zástavby města. V neposlední řadě sledujeme i citelné narušení střešní krajiny. Příkladem uvedených jevů mohou být výškové stavby na Žižkově a na pankrácké pláni a výrazné novostavby zejména na Novém Městě (např. objekty Quadria a tzv. DRN). Z poslední doby lze zmínit například dostavbu hotelu Evropa nebo Květinový dům (The Flow Building) na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice. V okolí Masarykova nádraží a ulice Na Poříčí byla pak v důsledku nové výstavby objektů Florentina a Masaryk Centre 1 porušena přímo urbanistická struktura města.
Jedním z nejsledovanějších rizikových faktorů je dopravní zatížení. Intenzita dopravy se po své kulminaci na přelomu tisíciletí vrátila na stejné hodnoty ze začátku 90. let. Nepřistoupilo se však za celou dobu k žádnému pokusu o regulaci individuální automobilové dopravy v samotném centru města. V roce 2010 doporučila reaktivní monitorovací mise UNESCO snížit početní požadavky na parkovací stání ve stavebních předpisech. To se sice později skutečně stalo, přesto však za uplynulých 30 let zde přibylo v centru několik tisíc nových parkovacích stání.
Zatímco intenzita automobilové dopravy převážně stagnuje nebo se i mírně zlepšuje, sociální a demografická struktura obyvatelstva vykazuje setrvale negativní trend, který byl jen krátkodobě zastaven v covidových letech 2020 a 2021. Pokračuje úbytek stálých obyvatel centra provázený tlakem na jeho přeměnu. Za poslední tři dekády vzrostl zásadním způsobem podíl obchodních a administrativních ploch. Nejzávažnější je ovšem setrvalý trend v budování dalších hotelů a ubytoven, který se v posledních deseti letech ještě zrychlil spolu s rozvojem pronajímání bytů ke krátkodobému ubytování přes internetové platformy. V současnosti se nachází již téměř 50 % všech ubytovacích kapacit Prahy na území statku světového dědictví. 
Negativní dopady související s nadměrným turismem zůstávají pro historické jádro zásadní hrozbou i nadále. Pokles počtu turistů kvůli covidové pandemii byl pouze dočasný a dle aktuálních dat ČSÚ se začíná pomalu vracet na úroveň před jejím vypuknutím. Přetížení nejatraktivnějších lokalit masovým turismem vede postupně ke ztrátě identity těchto míst. Turistické odvětví se tak paradoxně soustředí na exploataci nejcennějších částí historického centra Prahy, na jejichž geniu loci je ovšem samo bytostně závislé.

Od roku 2007 čelila Česká republika pravidelně apelům Výboru světového dědictví k přijetí opatření týkajících se jak konkrétních projektů, tak i výzvám ke zlepšení samotného systému ochrany. Z důvodu obav o zachování statku světového dědictví navštívily Prahu tři společné mise Centra světového dědictví a ICOMOS. Hned dvě z nich (první v roce 2008 a třetí v roce 2019) zkoumaly negativní dopady výstavby výškových budov na pohledovém horizontu pankrácké pláně. Po schválení V-Tower převyšující výšku 100 metrů Praha slíbila již nerozšiřovat oblast výškové výstavby na Pankráci mimo území tzv. pentagonu (plocha mezi ulicemi Hvězdova, Na Pankráci, Na Strži, Milevská, Pujmanové), což však později nebylo dodrženo. Druhá mise v roce 2010 se pak nejvíce zajímala o tehdy probíhající výstavbu tunelového komplexu Blanka. Poslední reaktivní mise v březnu 2019 měla již rovnou zjistit, zda historické centrum Prahy není vystaveno hrozbám natolik, že by to vyžadovalo jeho zápis na Seznam světového dědictví v ohrožení.

Od roku 2019 dosáhla Praha v ochraně statku UNESCO řady pokroků. Na požadavek, aby byl zastaven projekt tří výškových budov na Pankráci – Rezidence Kavčí Hory, sice již česká strana nemohla reagovat, protože investor už měl v ruce vydané platné rozhodnutí, druhá fáze projektu však byla alespoň výškově redukována. 
V roce 2019 byl vedením města konečně po letech příprav schválen Management plán, který má mít každá památka světového dědictví. Jedná se o strategický dokument, který je podkladem pro kvalitní péči a přiměřený rozvoj mezinárodně chráněné památky. Ochranu historického centra Prahy pojímá celostně. Kvalitu života zde považuje za důležitou pro udržení stálých obyvatel, což je zásadní i pro zachování samotné hmotné podstaty statku. 
Dlouhodobě připravovaný Metropolitní plán přinesl pro historické jádro Prahy řadu problematických a sporných návrhů. K nejvýraznějším patří památkovou péčí připomínkovaný systém výškové regulace pomocí čtvercové sítě, která nerespektuje půdorys městských čtvrtí a domovních bloků. Monitorovací mise v roce 2019 jej doporučila výrazně přepracovat. Následně pak skutečně došlo k úpravám výškové regulace, a to jak na území světové památky, tak v ochranném pásmu. V roce 2021 pak započaly práce na územní studii Pražské památkové rezervace, jež má stanovit základní principy při pořizování detailních regulačních plánů a studií pro menší oblasti historického centra Prahy. 
Vytvoření podrobných regulačních plánů představuje velkou příležitost pro uchování světové hodnoty centra Prahy. Určení jasných pravidel poskytne mantinely investorům a transparentně odpoví i široké veřejnosti na otázky, jak chce městská reprezentace postupovat v rozvoji centra Prahy.  V roce 2022 byly dokončeny územní studie pro Rohanský ostrov a Nákladové nádraží Žižkov. Výšková zástavba byla redukována tak, aby nezasahovala do pohledových horizontů historického centra Prahy.

Nejnaléhavějším úkolem následujícího období bude nastavit prostorovou regulaci na uvolněných drážních pozemcích, které jádro statku světového dědictví přímo obepínají. Jedná se o bezprostředně navazující plochy u nádraží Dejvice v sousedství stanice metra Hradčanská, u hlavního nádraží a konečně také kolem Masarykova nádraží a autobusového nádraží na Florenci. Všech těchto pozemků se v současnosti týká projednávání změny územního plánu za účelem zvýšení jejich kapacit. Hlavním úkolem bude zajistit, aby budoucí zástavba navazovala na výškovou hladinu a urbanistickou strukturu historického centra. Jen o několik bloků dál od hranic rezervace se pak mj. nacházejí pozemky nádraží Bubny a Smíchov, na něž se též upírá pozornost developerů.

Na stabilizovaném území historického centra Prahy pak bude důležité nejen nadále chránit jeho výjimečnou světovou hodnotu, ale také posílit počet stálých obyvatel a udržet jejich pestrou sociální skladbu, stejně jako usměrnit a regulovat tlak na nárůst ubytovacích kapacit a turistické infrastruktury a místo nich dát výrazně větší prostor podpoře kulturních a vzdělávacích funkcí a veřejné vybavenosti.
 

Robert Gája, Jan Holeček