Staletá Praha 2019: atmosféra fin de siècle a lesk cínového zboží z novoměstské jímky

Současný stav interiéru střední části Průmyslového paláce směrem k severnímu průčelí, kde se dochoval původní portál s letopočty „1791–1891“ (foto Ondřej Němec, 2014).

Aktuální dvě čísla časopisu Staletá Praha, ročník 35, která vyšla na podzim a v zimě 2019, představují čtenářům opět širokou paletu pragensiálních témat, tentokrát snad ještě netradičnějších a zároveň provázanějších – a o nic méně zajímavějších – než v minulých letech.

Na jednu stranu je to exkurz do epochy fin de siècle, jež spojuje většinu příspěvků prvního čísla, které byť se věnují širším časovým kontextům, protínají se právě v oné době vzestupu nového architektonického tvarosloví, uměleckého jiskření a hlubokých společenských změn přelomu 19. a 20. století. V prvním čísle dostala velký prostor hned ve dvou studiích sladěného tandemu prof. Pavla Kaliny (FA ČVUT) a historika architektury Josefa Holečka výjimečná technická a umělecká památka konce 19. století – Průmyslový palác na pražském Výstavišti. Palác reprezentuje nejen ukázku možností tehdejší české aplikované vědy a techniky, originální syntézu historizující architektury a moderní ocelové konstrukce, ale ve své době byl také prostorem pro rozvinutí rozsáhlého ikonografického programu zakotveného ve státoprávní tradici českých zemí příznačnou pro dobu národního obrození a celé 19. století.

Následuje rozsáhlá biografická studie o díle žáka Beuronské umělecké školy Jaroslava Pantaleona Majora z pera soukromého badatele Josefa Klazara, Majorova krajana z Jičínska, který se již několik let obětavě věnuje důkladnému pramennému bádání a systematickému shromažďování ztracených střípků ze života tohoto neprávem zapomenutého výtvarníka. Rozsáhlý text s mnoha unikátními reprodukcemi odhaluje mnohé neznámé skutečnosti ze života umělců v církevním prostředí, během první světové války i v nových podmínkách samostatné republiky.

Výjimečný obrazový doprovod nabízí shrnutí technologického a restaurátorského průzkumu Slovanské epopeje Alfonse Muchy, v němž autor-restaurátor Tomáš Berger, v jehož odborné péči se slavný soubor několik let nacházel, prokázal jednotu Muchova pevného autorského záměru, brilantního provedení a tvůrcovy jasné vize dalšího nakládání s dílem.

Hlouběji do 20. století směřuje a na moderní architekturu cílí stať Hedviky Křížové, památkářky z pražského pracoviště, o novostavbách a dostavbách církevních budov v Praze mezi lety 1980–2000 opírající se o jedinečná svědectví žijících autorů a vyprávějící několik obdivuhodných příběhů vzniku sakrálních staveb.

Ve druhém čísle věnovaném archeologickým tématům je prezentována sumarizace výsledků terénního výzkumu archeoložky Zuzany Bláhové-Sklenářové (FF UK) o vývoji osídlení v bývalé vsi Kyje a jejím okolí od pravěku po hrobové nálezy z 18. a 1. poloviny 19. století.

Interdisciplinární výzkum širšího česko-polského kolektivu autorů Tomáše Cymbalaka, Kristýny Matějkové, Martina Musílka a Jakuba Sawického umožnil publikovat průkopnickou studii Novoměstská odpadní jímka se souborem cínového zboží – Limity výpovědi jejího obsahu k poznávání hmotné kultury a jejích uživatelů. Archeologicky vzácný soubor získaný na parcele bývalého domu čp. 69/II ve Spálené ulici byl podroben nesnadné interpretaci, která se dotýká problematiky nakládání s odpadem ve městech, určení majitelů předmětů i jejich sociálního zařazení.

Další studie od archeologa Martina Vyšohlída (Archaia Praha) a geologa Jana Zavřela informuje o metalurgických aktivitách v předlokační osadě Opatovice v prostoru Nového Města ve 12. a 13. století.

Blíže současnosti leží téma obrazově bohaté studie Václavské náměstí a zrození pražské „city“ na počátku 20. století od historika umění Richarda Biegla (FF UK), která je též objevnou a pro současné nakládání s památkovým fondem poučnou sondou do prvních debat o zachování historických budov v Praze a z nich vyplývající meziválečné promyšlené výškové regulace hlavních pražských tříd.

Souvztažnost pražských měst s jejich zázemím za hradbami připomene článek archeologa a stavebního historika Miroslava Kováře (NPÚ ÚOP v Praze) a historika Vojtěcha Vaňka o reliktech gotické architektury kostela sv. Petra a Pavla ve Zlatníkách nedaleko jižního okraje dnešní Prahy.

Předběžná zpráva znalce starých řemesel Jindřicha Figury o nálezu souboru středověkých usní z tzv. Jámy na Novém Městě v Praze slibuje budoucí důkladnou a přínosnou studii k tématu pražské každodennosti.
 

 

Bibliografická služba pokračuje místním rejstříkem Věstníku Klubu Za starou Prahu (1910–2015), a to v prvním čísle katastrů Velké Prahy a ve druhém čísle historického jádra Prahy.

Tradiční součástí čísel je zpráva o nově prohlášených kulturních památkách na území hl. m. Prahy v roce 2018 a přehled stavebněhistorických průzkumů a operativních průzkumů a dokumentací provedených NPÚ ÚOP v Praze v roce 2018. Ročník se uzavírá zprávou o dalším úspěchu hlavního města Prahy v soutěži o Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro a zisku zvláštního ocenění generální ředitelky NPÚ pro Vodárenskou věž na Letné.

 

Časopis Staletá Praha lze zakoupit v knihkupectví a informačním centru NPÚ, Na Perštýně 12, Praha 1 – Staré Město, nejlépe přes e-shop NPÚ (číslo 1, číslo 2), a v dalších pražských knihkupectvích.

Staletá Praha je multioborový odborný časopis pro národní kulturní dědictví, památkovou péči, archeologii, historický vývoj a dějiny umění v Praze, zařazený na seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik v ČR, směřující do vědecké obce i do řad kulturní veřejnosti. Přináší zejména příspěvky zaměřené na nové poznatky související s movitými i nemovitými pražskými památkami a průřezovou editaci jednotlivých časopiseckých či sborníkových titulů z pohledu evidence pragensií. Vychází dvakrát ročně v češtině s cizojazyčnými souhrny. Je vydáván NPÚ, územním odborným pracovištěm v Praze a navazuje na řadu stejnojmenných sborníků vydávaných pražským památkovým pracovištěm od roku 1965.