V prvním čísle časopisu Staletá Praha, ročník 33, najdou odborníci i široká veřejnost nejen badatelsky důležitá a zároveň přitažlivá témata, ale i celou řadu do této doby buď vůbec neuveřejněných obrazových materiálů, nebo v minulosti vydaných pouze v malém rozlišení či černobíle, jen v cizojazyčných publikacích nebo publikacích již těžko dostupných. Samotný výběr témat studií, materiálií a dalších příspěvků je ale neméně poutavý. Už z podstaty struktury časopisu je jen málokdy možné v prvním, památkářském čísle propojit příspěvky autorsky různorodé do ucelenějších tematických bloků. Nyní se ale vzácně sešly texty vážící se k příbuzným a propojeným kulturním proudům poslední čtvrtiny 19. a počátku 20. století: studie o architektuře karlínského chrámu sv. Cyrila a Metoděje, první pražské mozaikářské dílně Viktora Foerstera a o pozici Prahy ve středoevropském kontextu unikátního uměleckého stylu vytvořeného v benediktinském klášteře v německém Beuronu.

Studii kunsthistoričky Adély Klinerové, která studuje na Ústavu dějin umění FF UK a na École Pratique des Hautes Études v Paříži, zdobí poprvé zpřístupněný soubor architektonických návrhů kostela sv. Cyrila a Metoděje od začínajícího Ignáce Ullmanna, dosud uložený v archivu Římskokatolické farnosti Praha-Karlín, nyní díky laskavosti této farnosti kompletně naskenovaný ve vysokém rozlišení pro další badatelské užití. Komparace s původními návrhy renomovaného vídeňského architekta Karla Rösnera umožnila nový pohled na genezi a architektonické řešení karlínského chrámu.

Dvojice Vladislava Říhová a Zuzana Křenková z početného badatelského týmu, pracujícího na projektu Restaurování mozaik tzv. české mozaikářské školy ze skla a kamene (FCHT VŠCHT Praha), díky němuž vznikla online odborná mapa exteriérových skleněných mozaik v ČR se zaměřením na jejich výskyt a poškození, připomněly zásadním způsobem neprávem skoro zapomenutou osobnost mozaikáře Viktora Foerstera a jeho pražskou dílnu, která přibližně v letech 1903–1915 svými díly pro sakrální i profánní architekturu ohromila české země.

Viktor Foerster byl silně ovlivněn Beuronskou uměleckou školou, jež v 80. a 90. let 19. století doslova našla v Praze útočiště. V letech 2016 a 2017 se konaly v Německu, v Limburgu an der Lahn a v arciopatství sv. Martina v Beuronu, dvě výstavy beuronského umění, které opět ukázaly neobyčejnou šíři a hloubku vzájemného uměleckého působení a vztahů školy s pražskými kláštery Emauzským a sv. Gabriela. Přední znalkyně tohoto uměleckého stylu kunsthistorička Helena Čižinská získala díky své odborné pověsti od organizátorů obou výstav vynikající dokumentační materiál.

Stabilním tématem, které patří do Staleté Prahy, jsou výstupy z grantu Průzkumy moderní architektury. Tentokrát autoři Kateřina Houšková, Anna Schránilová a Matyáš Kracík zavedli čtenáře na místa, která jsou spojena s méně veselými stránkami života – do Nemocnice Na Bulovce a Nemocnice Na Homolce. Nicméně i tato místa mohou být prodchnuta oslavou života díky citlivému přístupu architektů i díky umístění vynikajících uměleckých děl, kolem nichž po přečtení článku už nemohou pacienti a personál chodit bez povšimnutí.

Vpravdě přelomovou se může stát studie historika architektury Petra Uličného o královském Vyšehradu v době Karla IV. a Václava IV., jehož zaniklá tvář se otiskla do několika unikátních ikonografických pramenů z počátku 17. století. Soubor málo známých, ojediněle publikovaných nebo dosud vůbec nezveřejněných vedut Vyšehradu od takových jmen rudolfinské Prahy jako Paulus van Vianen, Pieter Stevens, Aegidius Sadeler a Roelandt Savery a plán architekta Giovanniho Pieroniho z 1. třetiny 17. století ukazují hrad ve zcela nových konturách. Obrazová dokumentace pochází mimo jiné z univerzitní knihovny v Boloni, Muzea krásných umění v Budapešti, vídeňské Albertiny nebo Pierpont Morgan Library & Museum v New Yorku.

V čísle nezapadne ani drobnější materiálie archeoložky Veroniky Staňkové o nálezech raně novověkých reliéfních kachlů s alegorickou výzdobou z Nového Města pražského. Jejich ikonografický rozbor je velmi cenným příspěvkem k tématu sice velmi atraktivnímu, ale o to náročnějšímu, protože „číst obrazy“, které nám naši předci zanechali bez jasného klíče, mnohdy předčí luštění rébusů.

Následuje příspěvek, který splácí obrovský dluh široké veřejnosti, která si poprvé může detailně prohlédnout tzv. Picí roh Václava IV., neskutečný skvost z pražské dvorské dílny zhotovený na přelomu 14. a 13. století, o němž sice věděli odborníci či maximálně návštěvníci kunstkomory Rezidenčního zámku v Drážďanech, tzv. Grünes Gewölbe, ale možná nikdo další. Jedná se o předmět, který se dosud nepodařilo do českých zemí vrátit v rámci žádné výstavy, a můžeme toho jen želet. Na špičce tohoto ceremoniálního rohu totiž sedí mikroarchitektura, která je možná nejstarším zachovalým zobrazením skoro už legendární zaniklé novoměstské gotické kaple Božího Těla a Krve. Neméně pozoruhodný je fakt, že příspěvek napsal spisovatel Petr Stančík, který už patnáct let studuje a shromažďuje vše, co se kaple Božího Těla a Krve týká, a osobně doufá, že jednou bude na Karlově náměstí nějakým způsobem přiznáno, že zde stála jedna z nejvýznamnějších pražských svatyní.

Zcela mimořádnou třešničkou na dortu tohoto čísla je svědectví pamětníka, nestora památkové péče a čestného prezidenta ICOMOS Josefa Štulce k výročí 25. let zapsání Prahy na Seznam světového dědictví UNESCO. Je to vyprávění o pro Čechy neobyčejně napínavém zasedání Výboru světového dědictví v Santa Fé v prosinci 1992 a svědectví o ohromujícím mementu, které dodnes tato zkušenost skýtá všem, kteří pečují o naše kulturní dědictví.

V neposlední řadě Staletá Praha připomíná památku předčasně zesnulé kolegyně Ing. Zdeňky Mladé, vynikající odbornice na zahradní architekturu. Na 3. stránce obálky pak přináší recenzi na právem nesmírně úspěšnou publikaci Jana Žižky Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách.

Časopis Staletá Praha je multioborový recenzovaný časopis zaměřený na kulturní dědictví a historický vývoj v Praze, zařazený na seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik v ČR, směřující do vědecké obce i do řad kulturní veřejnosti. Uveřejňuje nové poznatky z pohledu různých historických disciplín související s movitými i nemovitými pražskými památkami. Vychází dvakrát ročně v češtině s cizojazyčnými souhrny. Je vydáván NPÚ, územním odborným pracovištěm v Praze a navazuje na řadu stejnojmenných sborníků, vydávaných pražským památkovým ústavem od roku 1965.

Obsah Staleté Prahy 1/2017:

STUDIE

• Adéla Klinerová: Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně. Od prvotní myšlenky k architektonické realizaci. Studium archivních materiálů a dobového tisku spolu s rozborem zachovaných architektonických návrhů Ignáce Ullmanna a Karla Rösnera umožnilo nový pohled na genezi a architektonické řešení karlínského chrámu.
• Vladislava Říhová, Zuzana Křenková: Pražská mozaikářská dílna Viktora Foerstera. Přehled monumentálních zakázek. Pohled na několik desítek mozaikových realizací pro architekturu, sepulkrální památky i na restaurátorské aktivity pražského mozaikáře Viktora Foerstera se skládá až v poslední době díky podrobnému terénnímu průzkumu a archivním rešerším.
• Helena Čižinská: Praha v kontextu Beuronské umělecké školy. K výstavám beuronského umění v Německu. Dvě výstavy beuronského umění v Německu, v Limburgu an der Lahn, kde byla prezentována díla z porýnského kláštera benediktinek St. Hildegard, a v arciopatství sv. Martina v Beuronu, kde se diváci mohli seznámit s tvorbou P. Willibrorda Verkadeho, byly příležitostí k objasnění vzájemného uměleckého působení a vztahů s pražskými kláštery Emauzským a sv. Gabriela.
• Kateřina Houšková, Anna Schránilová, Matyáš Kracík: Nemocnice Na Bulovce a Na Homolce. Přínos 80. let 20. století k architektuře pražských nemocničních areálů. Sonda do specifické problematiky zdravotnické architektury na pozadí komplexního vývoje československých zdravotnických zařízení po roce 1918 představuje trojici nemocničních objektů v dosud neznámé rovině – s důrazem na architektonické a výtvarné řešení, konzultované autory studie s původními tvůrci, architekty i výtvarníky.​​​​​​​​​​​​​​
• Petr Uličný: Vyšehrad v době Karla IV. a Václava IV. Neznámá tvář královského hradu v ikonografii z počátku 17. století. Soubor málo známých nebo dosud nepublikovaných vedut Vyšehradu a plán Giovanniho Pieroniho z první třetiny 17. století ukazují tento královský hrad ve zcela novém světle.

MATERIÁLIE

• Veronika Staňková: Novověké kachle s alegorickou výzdobou z Nového Města pražského. Nálezy reliéfních kachlů z archeologického výzkumu v Petrské ulici čp. 1132 a ve Vodičkově čp. 710. 

SDĚLENÍ

• Petr Stančík:Možný odraz architektonického řešení novoměstské kaple Božího Těla a Krve na Picím rohu Václava IV.

AKTUALITY

• Čtvrt století zapsání Prahy na Seznam světového dědictví UNESCO
• In memoriam Ing. Zdeňky Mladé (14. 10. 1962 – 24. 4. 2017)
• Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách (recenze