Populární stavba v dolní části Nerudovy ulice na Královské cestě je přísně symetricky komponována – stavitel, jímž byl asi Jan Blažej Santini-Aichl (1677–1723), se vyrovnával se svažitým terénem i staršími, do stavby zahrnutými objekty. Palác totiž vznikl na místě čtyř měšťanských domů středověkého původu, renesančně přestavěných. K roku 1668 byly všechny domy spojeny v majetku hraběcího rodu Morzinů, kteří přikoupili i zahradu. K přestavbě z let 1713–1714, jež vtiskla objektu jeho dnešní vzhled, došlo za hraběte Václava Humberta hraběte z Morzinu (1675-1737). Bohužel se nám k ní nedochovaly žádné archivní prameny a plány.

Pozoruhodná a v Praze jedinečná je zejména kompozice parteru a jeho středních tří os, včetně akcentu balkonu v patře. Kompozice je založena na efektu dvou bočních vjezdů (z nichž pravý byl zřejmě od počátku falešný), mezi nimiž se vypíná balkon středního okna v 1. patře, nesený v přízemí dvojicí postav mouřenínů, připomínkou znaku stavebníka – mouřeníni odkazují na původ erbovního znamení i jména rodu Morzinů (něm. Mohr – Maur, Zinn – cimbuří). Doplňují je busty Dne (vlevo) a Noci umístěné na podstavcích vetknutých do supraport bočních os nad portály ve vrcholech rozeklaných segmentových frontonů. Tyto alegorie znamenají, že mouřeníni chrání vstup do paláce dnem i nocí, tj. po všechen čas. Sochařská výzdoba datuje dokončení průčelí – na klenáku mezi sochami je nápis Hos mauros AO 1714 fecit Brokoff. Sochařskou výzdobu tedy dodal ateliér Jana Brokofa (1652-1718), ale velkou část zakázky vypracoval nepochybně Ferdinand Maxmilián Brokof (1688-1731), od něhož pocházejí rovněž busty Den a Noc. Střední balkon vybíhá ve složité křivce a je opatřen původním kovovým zábradlím, upevněným do kamenných pilířků. Nad ním je umístěn znak stavebníka v podobě kartuše završené hraběcí korunkou. Fasáda vrcholí atikou, mezi pilířky je doplněna úseky balustrády s alegorickými ženskými sochami tehdy známých světadílů (Evropa, Afrika, Amerika a Asie), spojení se středem zajišťuje plná zděná nízká atiková zídka, střed vyplňuje nástavba s trojúhelným štítem a vázami.

Fasáda si dle potvrzujících sondáží zachovala historickou monochromní okrovou barevnost a byla obnovena za použití barev na vápenné bázi. Na kamenných prvcích však stopy po polychromii nalezeny nebyly. Restaurátorům se podařilo úspěšně konsolidovat zejména staticky ohrožené alegorie světadílů na atice. Náročný proces čištění a konzervace je nejvíce patrný na soklové partii se sochami mouřenínů pod ústředním balkonem. 

Práce na opravě fasády prováděla firma IS Hanka a restaurátory vedl zkušený restaurátor, akademický sochař Vojtěch Adamec. Obnova po celou dobu probíhala ve spolupráci a shodě s Velvyslanectvím Rumunska i památkové péče. Bedlivě ji zvláště v části parteru sledovali i okolojdoucí obyvatelé Prahy i turisté. Restaurování samotných figur a celé kompozice pod balkonem proběhlo v kombinaci klasických metod i moderních prostředků a laserového čištění, avšak vždy vycházelo z tradičních kamenosochařských postupů a zručnosti provádějících restaurátorů – výsledek si můžete prohlédnout na místě sami.

Petra Hoftichová

• Reportáž pořadu Z metropole o obnově uliční fasády a sochařské výzdoby Morzinského paláce, vysíláno 15. 11. 2025