Válečný hrob pruských vojáků v Břevnovském klášteře – druhé dějství
V červenci 2025 dokončili archeologové pražského pracoviště Národního památkového ústavu druhou etapu záchranného archeologického výzkumu pohřebiště pruských vojáků v Břevnově na volném pozemku za klášterní sýpkou, kde by měla být v brzké době vybudována výtopna pro celý areál arciopatství. Již zjišťovací sondy v roce 2023 v místě a jeho nejbližším okolí jednoznačně potvrdily oprávněnost statutu válečného hrobu a pomístního názvu Prajzovka, kde měli být podle tradovaných zpráv pohřbeni pruští vojáci padlí roku 1757 před Prahou v tzv. sedmileté válce.
V místě navrhované stavby výtopny byl proto naplánován záchranný archeologický výzkum ve dvou etapách, jehož účelem byla dokumentace terénní situace na ploše téměř 1000 m², vyzvednutí ostatků, jejich evidence a prozatímní uložení v sýpce do doby, než bude připraveno jejich důstojné umístění na jiném klášterním pozemku (tzv. přepohřbení).
Výsledný počet pohřbených: 1289
První etapa výzkumu proběhla od léta do podzimu 2024 v jižní části prostoru za sýpkou. Archeologové NPÚ ve spolupráci s antropology odkryli a vyzvedli 1055 kosterních ostatků z deseti liniových hrobů, počet v českém, ale i v evropském měřítku zcela nebývalý, včetně zbytků látek, knoflíků nebo přezek z uniforem, různé ráže projektilů a zbytků kartáčových střel. Během druhé etapy v severní části pozemku od dubna do července 2025 bylo objeveno dalších 234 jedinců, z nichž většina byla opět pohřbena v liniovém hrobě, avšak vedle toho byly odkryty čtyři společné hroby a několik samostatných, zřejmě starších pohřbů. Výsledkem obou etap tak je vyzvednutí kosterních pozůstatků celkem 1289 jedinců, z nichž pouze jedny patřily ženě.
Kdo byl na zkoumané ploše pohřben? Podle písemných pramenů sloužilo místo k uložení ostatků ve dvou válkách 18. století, během nichž byly budovy kláštera využívány pruským vojskem jako polní nemocnice. Starší pohřby (cca ke čtyřem desítkám jedinců) pocházejí nejspíše z doby obsazení Prahy pruskými vojsky v září 1744, mladší (drtivá většina) pak ze sedmileté války, kdy Prusové v roce 1757 zvítězili v krvavé bitvě u Štěrbohol a poté téměř dva měsíce Prahu obléhali.
Mince, knoflíky, kulky a středověká ohradní zeď
Toto datování potvrzují i nálezy mincí, z nichž nejmladší byly vyraženy v roce 1757. Nález více než stovky mincí (pouze z první etapy, z druhé nebyl nález žádný) byl ostatně jedním z velkých překvapení výzkumu. Některé byly zašity v uniformách, v nichž byli zemřelí pohřbeni, a proto unikly pozornosti (včetně jednoho zlatého dukátu). Pohřbení byli vojáky, není proto zvláštní, že nejčastějšími nálezy byly kovové a kostěné součásti uniforem, především více než tisícovka knoflíků. Mezi dalšími vyzvednutými předměty najdeme zavírací nože, fragmenty peněženky a především nepočetné devocionálie, které patří obvykle ke katolické hrobové výpravě (růžence, svaté obrázky) a dokládají, že v armádě protestantského Pruska sloužili i katolíci. Jelikož všichni pohřbení zemřeli v bitvě či na následky zranění, eventuálně s nimi spojených nemocí, bylo objeveno i více než 200 střel různých ráží z rakouských zbraní, což nám ve spojení s jejich identifikovanými ničivými následky na kosterních ostatcích může mnoho prozradit o tehdejším vojenském životě, válčení a lékařství.
Vedle samotného pohřebiště byl během druhé etapy výzkumu učiněn další, neméně významný objev, a to kamenná konstrukce středověké ohradní zdi kláštera, již některé starší hroby narušovaly. Co se týče prověření, že se v okolní ploše již žádné další hroby nenacházejí, byly provedeny doplňkové sondy, které nic nového neodhalily.
Na prahu třetího dějství: zpracování začíná
Zpracování nálezů z výzkumu i analýzy ostatků jsou ovšem teprve v počátcích, přičemž podrobné antropologické zpracování celého souboru bude následovat až po dokončení základního popisu a evidence. Nicméně už dnes je zřejmé, že tento naprosto ojedinělý soubor vzbudil již nyní nebývalý zájem historiků vojenství, medicíny a příbuzných přírodovědných oborů (nejen z České republiky). Předpokládáme, že se do celkového zpracování mimořádného břevnovského nálezu v brzké době zapojí i odborníci z jiných institucí, z univerzitních pracovišť i archivů.
Matouš Semerád, Michal Tryml
