Národní památkový ústav již počtvrté ocenil významné počiny v péči o naše památkové dědictví

Cenou Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro byly dnes na slavnostním ceremoniálu v renesančním zámku v Bučovicích odměněny ty nejlepší počiny v oblasti památkové péče uskutečněné v minulém roce. Porota vybírala z celkem dvaceti čtyř uchazečů ve čtyřech kategoriích, oceněna byla též osobnost památkové péče a svého favorita zvolila v on-line hlasování i veřejnost. Cenu s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe uděluje NPÚ od roku 2014.

„Cenou Patrimonium pro futuro chceme nejen vyzdvihnout, co se v oblasti památkové péče podařilo, ale především poděkovat těm, kteří se o to přičinili. Strávený čas, vynaložené úsilí i vložené finanční prostředky ze strany vlastníků, tvůrců či investorů si společenskou prestiž a uznání zaslouží,“ uvedla generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

Ocenění symbolizované stříbrnou plaketou získala Společnost pro obnovu památek Úštěcka za stavební obnovu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech u Úštěku, město Odry za objev roubené konstrukce a malovaného stropu v hřbitovní kapli sv. Rodiny v Odrách, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy za záchranu a zpřístupnění rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí v Praze a obec Horní Maršov a Hradní společnost Aichelburg za záchranu a obnovu hřbitovního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Horním Maršově. Kromě toho byla též udělena tři zvláštní ocenění generální ředitelky NPÚ. Za obnovu domu čp. 29 v Palackého ulici v Telči si je odváží vlastník a investor Pavel Jerie, za záchranu a obnovu usedlosti čp. 12 v Kučerově její vlastníci Irena a Jan Dvořákovi a za celkovou obnovu výtopny v železniční stanici Kořenov vlastník a investor Železniční společnost Tanvald, o. p. s. a projektant Ivan Lejčar. Plaketou pro osobnost památkové péče byl za dlouhodobé aktivity ve prospěch kulturního dědictví v českých zemích, jeho úspěšnou propagaci a výraznou podporu oceněn Ian Kennaway. Vítězem on-line hlasování veřejnosti Památky děkují se s 762 hlasy z celkem 4027 hlasujících stala záchrana a zpřístupnění rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí v Praze a plaketa z českého skla tak putuje na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy.

„Úcta k vlastnímu kulturnímu dědictví a k památkovým hodnotám u nás není zatím samozřejmostí a právě popularizací příkladů dobré praxe chceme nejen široké veřejnosti, ale i vlastníkům památek ukázat, že tato úcta a následná péče má smysl a že se celé společnosti dlouhodobě vyplácí. Chci proto velmi poděkovat všem oceněným i nominovaným za jejich záslužnou činnost, která přesahuje hranici jedné generace a přesně tak odráží název ocenění, jehož český překlad znamená Dědictví pro budoucnost,“ uzavřela generální ředitelka NPÚ.

Vyhlášením cen se uzavřelo půlroční hodnocení akcí a projektů realizovaných nebo dokončených v roce 2016. V květnu letošního roku nominovali odborníci NPÚ garantující památkovou péči v jednotlivých regionech za každý kraj maximálně dva dobré příklady památkové obnovy, záchrany, prezentace nebo nálezu – celkem se sešlo 24 nominací, z toho 9 památkových obnov, 6 zachráněných památek, 5 archeologických objevů či nálezů a 4 prezentační počiny. Komise hodnotitelů sestavená z členů vědecké rady NPÚ, českého komitétu ICOMOS a dalších spolupracujících institucí pak na společném zasedání nominace vyhodnotila a navrhla generální ředitelce vítěze v jednotlivých kategoriích. Cena, udělovaná letos 3. října na zámku Bučovice, má podobu diplomu a pamětní plakety, vítězný počin zvolený hlasující veřejností získává diplom a plaketu z českého skla. Výherci jednotlivých kategorií obdrží kromě medaile roční předplatné odborného časopisu Zprávy památkové péče a roční rodinnou vstupenku na objekty ve správě Národního památkového ústavu.

Medailonky oceněných počinů:

V kategorii obnova památky, restaurování (hodnotící příkladné a zdařilé restaurování kulturní památky či její části, výtvarného díla, uměleckořemeslného díla apod.) získala ocenění Společnost pro obnovu památek Úštěcka zastoupená předsedou sdružení Tomášem Hlaváčkem a koordinátorkou Kamilou Hlaváčkovou za stavební obnovu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech u Úštěku. Pozdně barokní kostel stojí v sousedství konventu servitů, později přestavěného na zámek. V 90. letech 20. století se tento areál stal předmětem zástavních bankovních machinací a gigantická rozloha areálu odrazovala potenciální investory. V roce 2011 získal kostel soukromý majitel, který zahájil jeho celkovou revitalizaci, a to za významného přispění občanského sdružení Společnost pro obnovu památek Úštěcka, jež kostel v lednu 2014 převzalo a pomáhá jej spravovat. V rámci obnovy proběhlo statické zajištění objektu, oprava fasád a střešních konstrukcí, interiér byl kompletně vymalován, byly obnoveny podlahy a restaurován dochovaný mobiliář. Po zdařilé obnově mohl být kostel 24. září 2016 po více než dvaceti letech zpřístupněn veřejnosti.

Cenu v kategorii objev, nález roku (hodnotící významný nález, objev do té doby neznámého objektu či předmětu, archeologický objev, autorské určení díla apod.) letos získalo město Odry zastoupené starostou Ing. Liborem Helisem za objev roubené konstrukce a malovaného stropu v hřbitovní kapli sv. Rodiny v Odrách. Barokní hřbitovní kaple sv. Rodiny pochází z roku 1719. Při průzkumu, provedeném v roce 2015 v souvislosti s celkovou obnovou stavby, se na boční straně a v závěru kaple vyjevila roubená konstrukce z jedlového dřeva opatřená hliněnou omítkou s vápenným nátěrem, jejíž stáří podle dendrochronologie odpovídá době vzniku stavby. V interiéru byl objeven raně barokní dřevěný deskový malovaný strop s vyobrazením Korunování Panny Marie a Svaté Trojice a dekorativními vegetabilními motivy. Klihová malba z 18. století o velikosti 1500 x 890 cm na prkenném zakrytí trámové stropní konstrukce představuje ojedinělý nález. Dále byla objevena dřevěná poprseň kůru malovaná formou mramorování a fragmenty nástěnných maleb v lodi kaple. V návaznosti na tyto objevy nechalo město Odry projekt rekonstrukce kaple přepracovat. Umožnilo tak citlivou obnovu všech nalezených prvků, včetně restaurování malovaného stropu a obnovy a sanace roubené konstrukce v exteriéru stavby, na niž se po vyschnutí prvků z jedlového dřeva nanese hliněná omítka s vápenným nátěrem podle původního stavu. Zdařilá obnova kaple s výslednou prezentací objevených konstrukcí umožnila prostor nově využívat k pořádání výstav, koncertů a dalších kulturních akcí.

V kategorii prezentace hodnot (v níž jsou hodnoceny výstavy, nové instalace, publikace, mediální odborná prezentace apod.) byla oceněna Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy zastoupená prof. RNDr. Janem Kratochvílem, CSc. za záchranu a zpřístupnění rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí v Praze. Raně středověká rotunda byla objevena v roce 2004 při záchranném archeologickém výzkumu v souvislosti s rekonstrukcí budovy Matematicko-fyzikální fakulty. V návaznosti na mimořádný objev vznikl projekt rekonstrukce a zpřístupnění rotundy. Akci významně podpořily příspěvky z fondů EHP a z tzv. Norských fondů, zbývající částku fakulta získala veřejnou sbírkou. Již v průběhu realizace byl projekt představen odborné i laické veřejnosti a během exkurzí si rotundu a průběh prací prohlédla řada studentů a vědeckých pracovníků. Záchrana a zpřístupnění památky zahrnovaly restaurátorské a stavební práce, ale i mimořádně širokou spolupráci s odborníky z dalších profesí. Výsledná expozice návštěvníky seznamuje s unikátním torzem rotundy i s provedenými pracemi. Její součástí je uměle vytvořený řez historickými terény mezi svatováclavským obdobím a dobou vzniku rotundy na konci 11. století, holografická projekce či interaktivní prezentace, vznikla i počítačová simulace výstavby objektu, použité stavební technologie a podoby rotundy. Na webu projektu je dostupná virtuální 3D prohlídka.

V kategorii záchrana památky (posuzující záchranu kulturního dědictví například nezištnou iniciativou, koupí, mobilizací dobrovolníků apod.) byla oceněna obec Horní Maršov zastoupená starostou Ing. Pavlem Mrázkem a občanské sdružení Hradní společnost Aichelburg zastoupené RNDr. Pavlem Klimešem za záchranu a obnovu hřbitovního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Horním Maršově. Osud tohoto renesančního kostela dokládá obtížnou situaci mnoha sakrálních staveb, které po roce 1945 ztratily v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva a následnými společenskými změnami využití. V případě Horního Maršova se však památku podařilo zachránit. První nezbytné práce zajistili již po roce 1990 bratři Pavel a Miloslav Klimešovi. V roce 2003 občanské sdružení Aichelburg pořídilo projektovou dokumentaci, podle níž proběhla první etapa záchranných prací. Později se kostel podařilo získat do vlastnictví obce Horní Maršov, jež v obnově pokračovala. Obnova s velkým podílem restaurátorských postupů proběhla za výborné spolupráce mezi vlastníkem, památkáři a realizátory prací.  Kladla důraz na zachování co nejvyšší autenticity prostor a také všech stavebních etap. Návštěvníkům se tak představuje atmosféra několika staletí historie východních Krkonoš i život původních obyvatel, jejichž vzkazy byly odkryty v interiéru kostela. Areál se po desetiletích úpadku stal vyhledávaným místem, v kostele probíhají rozmanité kulturní akce a při významných událostech komentované prohlídky.

Osobností památkové péče se stal Ian Kennaway, a to za dlouhodobé, více než 25 let trvající aktivity ve prospěch kulturního dědictví v českých zemích, jeho úspěšnou propagaci a výraznou podporu. Kennaway se narodil v anglickém Bathu a po vysokoškolských studiích začal v roce 1966 pracovat pro britskou nevládní organizaci The National Trust, uznávanou metodickou autoritu v oblasti kulturního dědictví. Jeho více než třicetileté působení zde vyvrcholilo v roce 1992, kdy se stal ředitelem odboru pro práci v regionech v ústřední správě organizace. V roce 1998 odešel Ian Kennaway do penze, ve své intenzivní činnosti na podporu kulturního dědictví však neustal. Jeho počáteční kontakty s českými památkáři se uskutečnily bezprostředně po sametové revoluci, v prosinci 1989, a vyústily v pozvání českých památkářů na mezinárodní konferenci v Yorku, která byla jejich první příležitostí pro sdílení zkušeností z péče o historická šlechtická sídla a jejich sbírky; následovaly další stáže českých odborníků v Británii. Vrchol aktivit Iana Kennawaye ve vztahu k České republice představuje vznik charitativní organizace The Friends of Czech Heritage, kterou založil spolu s historičkou umění Barbarou Peacock v roce 2007 a stal se jejím prvním předsedou. Otevřely se tím další cesty k systematické pomoci českým památkám. Ta měla podobu nejen shánění finančních prostředků, ale také například pořádání prázdninových pracovních pobytů britských dobrovolníků, kteří od roku 2010 přijíždějí do Česka, aby se týden věnovali obnově vybraných památek – cíleně drobnějších, často ohrožených. Za významnou celoživotní podporu českého kulturního dědictví získal Ian Kennaway v červenci 2017 od ministra kultury ČR ocenění Artis Bohemiae Amicis.

Zvláštní ocenění generální ředitelky NPÚ za obnovu domu čp. 29 v Palackého ulici v Telči si odváží vlastník a investor Pavel Jerie. Dům nechal vystavět v polovině 16. století Honz Nex, krejčí Zachariáše z Hradce. V letech 2014–2016 prošel objekt, jehož stav byl již téměř havarijní, celkovou obnovou. Proběhla rehabilitace interiérů, konzervace a doplnění historických omítek a rekonstrukce dochované pokojové výmalby místností v patře z 19. a počátku 20. století. Zásadní objev představuje nález renesančních záklopových trámových stropů ve dvou místnostech, gotického okna a sedlového portálu. V místnostech byly provedeny přesné malířské přepisy vybrané výzdoby; restaurování a prezentování nálezů se omezilo na kvalitní vybrané části. Proběhl i restaurátorský průzkum a obnova nalezených trámových stropů. Významně se proměnila hlavní renesanční fasáda s malovanou rustikou, polychromovanými kamennými prvky a vstupními dveřmi a vraty provedenými podle dochované ikonografie a dobových předloh. Dvorní fasády byly obnoveny ve vápenné technologii a doplněny dřevěnou otevřenou pavlačí, jejíž původní konstrukce se nedochovala. Objektu se tak podařilo navrátit důstojný vzhled i ztracenou historickou atmosféru a vrstevnatost.

Zvláštní ocenění generální ředitelky NPÚ bylo uděleno za záchranu a obnovu usedlosti čp. 12 v Kučerově vlastníkům Ireně a Janu Dvořákovým. Usedlost reprezentuje hliněný dům hanáckého typu, postavený převážně z nepálených cihel. Cenný areál postupně chátral, až se jej rozhodli koupit současní vlastníci, kteří se od roku 2012 intenzivně věnují jeho obnově. Při opravě obytného křídla vyvolala velkou diskusi otázka zachování trámového stropu světnice – po vzájemné dohodě mezi vlastníky a památkáři byly poškozené části vyměněny za repliky v materiálu, profilech a pokud možno i technologii. Podařilo se také zjistit a obnovit barevnost a povrchovou úpravu dřevěných prvků (dveří, oken, stropů) z doby, kdy zde žili němečtí obyvatelé. Interiéry postupně zaplňuje mobiliář typický pro místní německé prostředí v závěru 19. století a 1. polovině 20. století. V roce 2016 skončila obnova hospodářského traktu, provedená s důrazem na využití tradičních postupů a technologií. V současnosti vlastníci tradičním způsobem obnovují výzdobu vnitřních hliněných omítek, kterou tvoří plastický prstový dekor oblouků vtlačovaných do vlhké hliněné omítky. Manželé Dvořákovi se věnují také prezentaci usedlosti, která je od roku 2014 národní kulturní památkou. Irena Dvořáková aktivně spolupracuje s potomky rodiny Butschkových, kteří v usedlosti žili až do odsunu v roce 1947, a s ostatními pamětníky z obcí vyškovského německého jazykového ostrova. Majitelé památky se také podílejí na organizování společenských akcí v obci a ve spolupráci se Svazkem obcí Větrník organizují semináře a edukační programy pro děti i dospělé.

Zvláštní ocenění generální ředitelky NPÚ za celkovou obnovu výtopny v železniční stanici Kořenov získal vlastník a investor Železniční společnost Tanvald, o. p. s. zastoupená jejím ředitelem Ing. Petrem Prokešem a projektant Ing. arch. Ivan Lejčar. Kořenovská výtopna z roku 1903 tvořila součást technického zázemí ozubnicové železniční tratě z Tanvaldu do Kořenova a dále do Hirschbergu v Dolním Slezsku (dnes Jelenia Góra). Svému účelu sloužila do roku 1987, kdy se pod tíhou sněhu zřítila střecha. Nevyužívaný objekt od té doby chátral. Celková obnova výtopny proběhla mezi srpnem 2015 a červencem 2016 podle návrhu Ivana Lejčara, který vycházel z původních plánů a výkresů. V rámci projektu s názvem Zubačka – unikátní živé kulturní dědictví Jizerských hor a Krkonoš se podařilo získat finanční podporu z grantu poskytnutého Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem. Obnova proběhla s respektem k historické hodnotě a původnímu účelu stavby, byť za použití konstrukčních metod soudobého stavitelství, a z pohledu památkové péče jde jednoznačně o pozitivní krok, který zanikající objekt fakticky zachránil. Díky provedeným úpravám stavba zároveň nalezne nové uplatnění – bude sloužit pro remizování historických kolejových vozidel Železniční společnosti Tanvald, dosud odstavených v nevyhovujících podmínkách pod širým nebem. Čtyři z těchto vozidel, dvě motorové ozubnicové lokomotivy a dva motorové vozy, jsou přitom kulturními památkami. Dojde tak k opětovnému provázání funkce objektu s jedinou ozubnicovou tratí v České republice.

Medailonky všech nominovaných najdete zde.

Fotografie ke stažení

Související kontakty

Nepodléhá CC

Mgr. Jan Cieslar

  • pracovník vztahů k veřejnosti
  • 257 010 206, 724 511 225
  • Valdštejnské náměstí 162/3, Praha