Dvanácté leporelo se v první části stručně věnuje historii rozhlasové stanice a dále jejímu dnešnímu sídlu, pozdně funkcionalistické budově na náměstí Míru v Plzni. Jeho autorem je Pavel Domanický. Historie plzeňského rozhlasu se začala psát 5. května 1945, kdy Plzeňané obsadili německý vysílač protiletecké ochrany a zahájili první vysílání. V roce 1946 vypracovala skupina Karla Tausenaua návrh nové budovy na Benešově náměstí (dnes náměstí Míru), jež byla jako první v Československu určena výhradně pro rozhlasové účely. Stavba byla –kromě poslední, dosud nerealizované etapy zahrnující koncertní sál – dokončena v roce 1956. Charakteristická je pro ni horizontalita a keramický obklad béžové barvy. Přísný funkcionalismus je uvnitř budovy změkčen uplatněním křivek v půdorysu některých stěn, schodišťových stupňů, koutů místností, pultů nebo dokonce bazénku organického tvaru v odpočívárně pro umělce.  V budově byly uplatněny technické novinky, jako například sálavé vytápění Crittal ve sloupech a stropech, posuvná okna, instalační šachty a kanály přístupné z chodeb, jednotný čas, světelný vyhledávací systém pro zaměstnance. Nejzajímavější jsou tzv. plovoucí studia – jejich nosná konstrukce je oddělena od konstrukce budovy. Budova byla v roce 2002 prohlášena kulturní památkou; v jedné její části se nachází rozhlasové muzeum.

• Neprodejné. Dostupné volně ke stažení.