Dálkově řízené helikoptéry se proháněly všemi směry interiéru poutního kostela svaté Anny ve Staré Vodě, aby přinesly památkářům potřebné informace k jejich další práci.
Stará Voda, německy Altwasser, byla jako poutní místo nejznámější obcí Libavska již koncem 16. století. Jméno obce je odvozeno od názvu potoka, který bývalou vsí protéká. V listinných pramenech je první zmínka o kostelíku nebo kapli svaté Anny ve Staré Vodě k roku 1529, kdy byla komendou farního kostela v Libavé. Drobná stavba nestačila pozdějším nárokům a spolu s vybudováním piaristické koleje v jejím sousedství vznikla v letech 1681–1689 nová svatyně podle projektu císařského architekta Giovanni Pietra Tencally. Na výzdobě kostela se podíleli místní i zahraniční umělci. V roce 1709 provedl štukovou výzdobu kostela Antonio Ricci. V letech 1765–1767 byla provedena fresková výmalba presbytáře od Jana Kleina, klenbu lodi pak vymaloval Carlo Passano. Obě boční kaple vymaloval v roce 1797 malíř Jiří Fröml z Fulneka. Po devastaci objektu v padesátých až osmdesátých letech probíhá náročná rekonstrukce, k níž je třeba vždy předem vypracovat stavební, či restaurátorský záměr. Ke zjištění aktuálního stavu je zapotřebí obvykle postavit lešení, aby se dala detailně prozkoumat míra poškození i v obtížně dostupných místech, což bývá finančně i časově velmi náročné. Alternativně lze použít i novější metody průzkumu, které přináší okamžitý výsledek a nižší náklady, například – použitím dálkově řízených helikoptér.
Ve spolupráci s technickovýzkumným týmem pro multi-robotické systémy z Katedry kybernetiky Českého vysokého učení technického v Praze proběhla experimentální vizuální dokumentace architektonických detailů poutního kostela ve Staré Vodě za pomocí zmíněných dronů. Podařilo se tak v krátkém čase získat velké množství dat podrobné dokumentace. Poskytnutá data zprostředkují jasnou představu o stavu nástropní i nástěnných maleb včetně štukové výzdoby, a poslouží jako podklady pro rozvahu o tom, které části výzdoby je nutné sanovat nejdříve. Mají pomoci vlastníku této památky i památkářům ke stanovení věcného i časového rámce pro harmonogram záchrany ještě dochovaných hodnot.
Nejedná se o první spolupráci Národního památkového ústavu s technickovýzkumným týmem specialistů z ČVUT v Praze. Drony ještě nejsou zdaleka samozřejmou pomůckou památkářů, ale už dnes mohou poskytnout data, která bychom ve srovnatelné kvalitě získávali jen těžko. Cílem spolupráce je vyvíjet techniku a formulovat metodiku k ní, tak aby byl využitý maximální potenciál, který bezpilotní helikoptéry nabízejí. Již nyní se data neomezují na atraktivní a jinak nedostupné záběry, ale přináší i měřické výstupy. Létáním ve formacích lze také měnit světelné podmínky snímaného materiálu. Každá další spolupráce přináší nejen důležitá data, ale nápady pro další možná využití a další zdokonalování strojů.
