O nás

Územní odborné pracoviště v Olomouci je krajským pracovištěm Národního památkového ústavu s územní působností na území Olomouckého kraje. 

HISTORIE:

Podle zákona o národních výborech zřídila rada ONV svým rozhodnutím ze dne 14. 2. 1964 samostatné Středisko památkové péče a ochrany přírody (později nazvané Okresní středisko státní památkové péče a ochrany přírody Olomouci), aby měla nástroj na uplatňování svého vlivu v oblasti památkové péče. Okresní středisko navázalo na činnost bývalého odboru památkové péče a ochrany přírody při Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci. V roce 1969 byla při Středisku zřízena stavebně restaurátorská huť, přijat architekt památkář a posléze první historik umění. V roce 1974 vzniklo archeologické oddělení a později ustaveno i oddělení evidence a dokumentace. Záminkou k ukončení činnosti Střediska se stal nový zákon o kulturních památkách č. 20/1987 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 1988 a jenž komplexní odborná pracoviště památkové péče ve správě ONV nepřipouštěl. Dne 9. září 1988 rada ONV přijala usnesení, hovořící o zániku Okresního střediska jeho sloučením s Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě. Vynucené sloučení s krajským střediskem památkové péče však nemělo dlouhého trvání. Východiskem snah o relativní samostatnost se stal 17. listopad 1989, který vedl ke konstituování Občanského fóra pracovníků olomouckého pracoviště a k aktivitám, jež směřovaly ke vzniku samostatného Památkového ústavu v Olomouci dne 1. ledna 1991 s působností pro okresy Olomouc, Přerov a Šumperk. Veškerá odborná činnost nově konstituovaného Památkového ústavu v Olomouci záležela v naplňování jeho Statutu vydaného zřizovatelem 27. února 1991. V souladu s očekávaným vývojem výrobní sféry byla zrušena stavebně restaurátorská huť Památkového ústavu, jakož i investorské oddělení. Zřízeno bylo naopak oddělení propagace a prezentace památek, oddělení právní, úsek správy památkových objektů, který spravoval Soubor lidové architektury Příkazy. Významným organizačním a odborným doplněním činnosti ústavu bylo zřízení oddělení stavebně-historických průzkumů. Odloučená okresní pracoviště byla zřízena v Šumperku a Přerově. Jako poradní orgán ředitele při řešení náročných otázek památkové péče byla z předních odborníků zřízená Vědecká rada Památkového ústavu v Olomouci. Důležitou organizační změnou byl v roce 1996 vznik nového okresu Jeseník a posílení odloučeného šumperského pracoviště o odborného pracovníka, kompetentního pro okres Jeseník. Na základě rozhodnutí zřizovatele MK ČR vstoupila naše organizace do prvního roku nového tisíciletí s novým názvem “Státní památkový ústav v Olomouci”. Přineslo to s sebou i změnu organizačního řádu a drobné změny ve struktuře ústavu, směřující ke zkvalitnění odborné činnosti. Na základě usnesení vlády č. 464/2001 Sb. začal od 1.1. 2002 Státní památkový ústav v Olomouci vykonávat právo hospodaření ke Státním zámkům Janský Vrch a Velké Losiny. V následujícím roce 2003 se rozšířila oblast působnosti ústavu i na okres Prostějov. Zároveň od začátku ledna 2003 dochází ke splynutí všech památkových ústavů v Národní památkový ústav. Současně došlo k zániku okresních úřadů a přenesení výkonné pravomoci na pověřené obce. Z důvodu sjednocování organizační struktury v rámci NPÚ byla k 10. 6. 2003 schválena změna organizačního řádu NPÚ ú.o.p. v Olomouci. Touto změnou byly vytvořeny podmínky pro nový Organizační řád platný od 1. 1. 2004. Změnou organizačního řádu byly sloučeny stávající oddělení konzervace a obnovy nemovitých kulturních památek, odddělení specialistů a útvar evidence, dokumentace a informatiky do útvaru památkové péče a byl nově vytvořen útvar provozu instalovaných objektů. Od 1. 1. 2004 se přiřadil k objektům ve správě NPÚ ú.o.p. v Olomouci i státní hrad Bouzov a Šternberk.