ÚOP v Josefově

územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu


Hlasujte v online anketě PAMÁTKY DĚKUJÍ!

Tyršův most v Jaroměři, detail zábradlí a dlažby | © NPÚ, ÚOP v Josefově, Jiří Balský 2019

Do 13. září může veřejnost hlasovat pro své favority v anketě, která je součástí Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe, jejímž cílem je vyzdvihnout zásluhy o záchranu kulturních památek, významné objevy a nálezy, příklady kvalitních oprav či restaurování a úspěšné prezentace kulturního dědictví.

Josefovské pracoviště Národního památkového ústavu posílá za Královéhradecký kraj do celostátního kola šestého ročníku dvě nominace – v kategorii obnova památky, restaurování město Jaroměř zastoupené starostou Josefem Horáčkem za obnovu silničního mostu Dr. Miroslava Tyrše, v kategorii záchrana památky město Úpice, zastoupené starostou Petrem Hronem a bývalými starosty Ing. Iljanou Beránkovou, Ing. Jaroslavem Hůlkem, Radimem Fryčkou za záchranu a obnovu národní kulturní památky Dřevěnka.

Hlasovat můžete až do 13. září. Cena veřejnosti Památky děkují! v podobě křišťálové plakety bude předána vítězi s největším počtem hlasů na slavnostním vyhlášení 2. října na zámku Lemberk.

Obloukový silniční železobetonový most v Jaroměři, který nahradil předchozí ocelový příhradový z roku 1884, byl do provozu uveden symbolicky v den výročí vzniku samostatné Československé republiky 28. října 1932. Do počátku 80. let byl hlavním mostem, který převáděl přes řeku Labe veškerou tranzitní i místní dopravu. Nyní slouží především dopravě místní a je výraznou vstupní branou do historického jádra města Jaroměře. Tvarosloví elegantních osvětlovacích pylonů a mostního zábradlí dokládá výtvarný vkus přelomu 20. a 30. let 20. století. Názorně ukazuje dobově oblíbenou povrchovou úpravu staveb tvořenou teraccovými cementovými omítkami, imitujícími kamenicky opracovaný povrch.

Město Jaroměř provedlo během roku 2018 kompletní obnovu mostu. Bylo napraveno silné poškození nosné konstrukce, mostní těleso bylo opatřeno kvalitními izolacemi a byly obnoveny i veškeré původní povrchy včetně dláždění vozovky a chodníků dle dostupných dokumentů z doby výstavby mostu.

Na rozdíl od řady jiných železobetonových mostů z doby 1. třetiny 20. století byl most Dr. Miroslava Tyrše obnoven a udržen v plnohodnotném provozu. V rámci obnovy byly dle dobových vzorů nově provedeny tzv. kamenné omítky a navrácena kamenná dlažba. Most je tak uživatelům opět prezentován v dobovém provedení.

 

Roubená stavba čp. 92 v Úpici, nazývaná Dřevěnka, byla na počátku 21. století ve zcela havarijním stavu, a zdálo se, že její zkáza je neodvratná. Po 9 letech náročné komplexní obnovy byl dřevěný městský dům z nehraněných kuláčů, symbol města Úpice při příležitosti národního zahájení Dnů lidové architektury v roce 2018 otevřen.

Dům je jedním z nejstarších a největších českých maloměstských dřevěných domů, dochovaný navíc v relativní úplnosti a autentičnosti z doby výstavby na začátku 17. století. Objekt je mimořádně zajímavý a důležitý svým blízkým vztahem k lidové architektuře, resp. skupině našich nejstarších vesnických domů z 16.–17. století. Díky poslednímu průzkumu a rozborem písemných pramenů můžeme lépe propojit jeho stavební dějiny s konkrétními lidmi, kteří objekt vlastnili a obývali. Podrobným dendrochronologickým průzkumem bylo zjištěno, že dřevo použité na stavbu Dřevěnky bylo káceno v zimním období let 1604–1610.

Budova byla využívána jako hospoda 250 let až do začátku 90. let 20. století. Dům po celá desetiletí chátral, ačkoliv majitel, soukromě hospodařící rolník Jindřich Kuťák, který v patře i s rodinou bydlel, neúnavně upozorňoval instituce na jeho špatný technický stav a na škody způsobené provozem Restaurací a jídelen. Nakonec v roce 2007 Dřevěnku převzalo město Úpice, přestože se našla velká řada odpůrců takového kroku kvůli očekávané vysoké finanční náročnosti záchranných prací.

Při postupné záchraně byly nejdříve v letech 2009–2012 obnoveny roubené konstrukce vnějšího pláště a povalové a trámové stropy, přičemž bylo důsledně dbáno na zachování veškerého autentického materiálu, který nebyl zcela degradován. Dodržen byl i způsob opracování prvků v různých vývojových obdobích. Firma TES-78 mistra Martina Zemana ze Žacléře ručně dřevo opracovala klasickým tesařským způsobem historicky používanými nástroji. V dalších letech byla střecha opatřena novou krytinou z dřevěného štípaného šindele. Vnější i vnitřní stěny byly původně opatřeny vápennými nátěry, ty však byly obnoveny pouze v interiérech. V 70. letech byly totiž podle tehdejšího vkusu vápenné nátěry odstraněny a trámy byly opatřeny nátěrem motorového oleje, spáry byly natřeny bíle. Vzhledem ke snaze o zachování maxima autentických prvků při současné obnově však nebylo možné vápenné nátěry na mastný povrch vnějšího dřeva nanést. Záchranné práce důsledně respektovaly i mladší stavební zásahy. Obnova Dřevěnky byla připravena jako záchrana poslední podoby památky se staletou historií – svědectví kontinuálního vývoje památky od středověku až do 20. století.

V Dřevěnce vznikla živá zážitková expozice skanzenového typu, která návštěvníky vtáhne do života na malém městě ve 2. polovině 19. a 1. polovině 20. století. Umožňuje jim ponořit se do způsobu života, kterému jsme se nenávratně vzdálili, stejně jako najít prostor pro setkávání u řemeslného či zájmového tvoření, na přednáškách a besedách i při dalších příležitostech. Expozice v prvním patře zavede zájemce do bytu původních majitelů. Malá sednička za jedinečným dýmníkem připomene život místních tkalců. Za zhlédnutí stojí i půda nebo sklep s částečně zachovaným původním pivovodem, přístupným návštěvníkům formou dobrodružné cesty do podzemí.