Osud renesančního kostela Nanebevzetí Panny Marie dokládá obtížnou situaci mnoha sakrálních staveb v bývalých Sudetech, které po roce 1945 ztratily v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva a následnými společenskými změnami využití. Řadě z nich dodnes hrozí zánik. V případě Horního Maršova se však památku podařilo zachránit a najít pro ni nové kvalitní využití.

Hřbitovní kostel byl postaven asi v letech 1603–1608 italským stavitelem Carlo Valmadim. Interiér byl později barokizován a doplněn bohatě zdobeným rozvilinovým hlavním oltářem.

Nová historie kostela se začala psát až po roce 2000. Záchraně kostela v Horním Maršově předcházela snaha nadšenců, kteří pod vedením bratrů RNDr. Pavla Klimeše a Ing. Miroslava Klimeše postupně obnovovali poškozené, zničené či zaniklé křížky, kapličky a další sakrální či světské památky, historické cesty a další díla. Rovněž byly postupně vytvářeny informační tabule, ze kterých se návštěvníci dozvídali zajímavé informace o způsobu života, přírodě, historii i památkách východních Krkonoš. Všechna tato práce, kterou si všichni její účastníci postupně zdokonalovali své schopnosti a vytvářeli stále širší síť spolupracovníků a příznivců, vyvrcholila právě svým mistrovským dílem – záchranou hřbitovního kostela. Významným prvkem v záchraně kostela bylo i velmi úzké spojení mezi iniciátory záchrany a vedením obce Horní Maršov, která kostel převzala do svého vlastnictví, a dalšími zainteresovanými jednotlivci či institucemi. Patriotům Krkonoš se tak podařilo napravit škody vzniklé v průběhu 20. století a vdechnout jednomu z vykořeněných míst bývalých Sudet nový smysluplný život. V průběhu záchrany kostela byly odhaleny a restaurovány fragmenty renesanční výzdoby kostela i nápisy (grafitti) jeho tehdejších uživatelů a prezentovány s mladší výzdobou do vyváženého celku. Návštěvník tak dostává nenásilnou formou možnost představit si, jak tento jedinečný kostel vnímali jeho návštěvníci v různých historických dobách a čím tehdy žili.

Hradní společnost Aichelburg úzce spolupracuje se Střediskem ekologické výchovy a etiky Rýchory SEVER, kterému se podařilo získat do svého vlastnictví sousední faru. Toto středisko je nevládní neziskovou organizací zaměřenou na výchovu k trvale udržitelnému způsobu života. Průsečíkem těchto aktivit se stal projekt DOTEK – Dům obnovy, tradic, ekologie a kultury. Dotek v tomto pojetí představuje dotek horské krajiny, dotek lidí, kteří těmito místy prošli a žili zde, dotek krásy, klidu a pohody života, dotek míru a lásky. Celkovou ideou je vytvořit místo pomáhající znovu obnovovat vztah lidí ke krajině a přírodě a pomoci k zachování kulturního dědictví a tradičních hodnot, které byly v minulosti násilně přetrhány. Společným úsilím nadšenců z řad amatérů i profesionálů se podařilo spojit ekologické i kulturní souvislosti ve smysluplný celek, který vychází z velmi zajímavého a inspirativního genia loci tohoto místa, jejíž centrální částí je tento vzácný renesanční kostel.

Důležitá nebyla jen vlastní záchrana kostela, ale právě sounáležitost všech, kteří se na vlastních pracích jakkoli podíleli. Právě tato záchrana dokazuje smysl a význam občanské společnosti a možnosti, které se při jejím dobrém fungování nabízejí.

Své favority letos bude moci opět podpořit i veřejnost v internetové anketě. Na základě výsledků hlasování bude při slavnostním vyhlášení a předávání Cen NPÚ Patrimonium pro futuro udělena i cena veřejnosti Památky děkují. Obě nominace za Královéhradecký kraj i jejich „soupeře“ z ostatních krajů najdete na stránkách NPÚ.