I když současný stav Hrnčířova mlýna čp. 94 v Českém Meziříčí může svádět nezasvěceného návštěvníka k závěru, že by obec neměl hyzdit a měl by být raději zbourán, jednalo by se o tragický omyl. V regionu Královéhradeckého kraje není mnoho vodních mlýnů, které se v úplnosti dochovaly uprostřed obce. V případě Českého Meziříčí se tak jedná o příležitost, která by měla být využita ve prospěch záchrany zajímavé části našeho kulturního dědictví a dále pro lepší poznávání naší regionální historie, technického umu našich předků a podporu turistického ruchu.
Jsme přesvědčeni, že bývalý Hrnčířův mlýn splňuje všechny předpoklady pro to, aby ho ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku, uvedl ředitel josefovského pracoviště. Téměř kompletní dochovanost technologického vybavení uměleckého složení z konce 19. a počátku 20. století vyráběného již průmyslově, které umožňovalo důkladnější přípravu zrna před mletím a lepší třídění meliva je hlavním důvodem podání návrhu na prohlášení mlýna v Českém Meziříčí za kulturní památku. Starší typ technologie, tzv. české složení, které zde bylo nepochybně osazeno dříve, dokládá mlýnská hranice se zdobnou profilací. Mlýn s klasicistním vstupním pískovcovým portálem a bedněnou pavlačí se sluncovým motivem z přelomu 19. a 20. století má také vysokou urbanistickou a architektonickou hodnotu. Je významným dokladem technologického vývoje mlynářství i stavebně-historického vývoje obce, v níž dosud není jiná kulturní památka než barokní kostel sv. Kateřiny.
O záchranu mlýna usiluje Společnost ochránců památek ve východních Čechách. Současný majitel mlýna, akciová společnost Tereos TTD, nemá v plánu do jeho obnovy investovat finanční prostředky, proto navrhnul předání objektu do majetku Společnosti. Veškerá dosavadní jednání o převzetí mlýna byla velice vstřícná a korektní, vyzdvihl Rudolf Khol, předseda Společnosti. K budoucímu využití dodal, že po rekonstrukci a zakonzervování, případně zprovoznění vybavení je v plánu vznik interaktivní expozice věnované zdejšímu mlýnu a jeho mlynářům, mlynářství a příbuzným řemeslům, např. sekernictví, včetně ukázek potravinářské výroby navazující na zpracování obilnin. Vedle toho by v prostorách objektu vznikla expozice věnovaná obci České Meziříčí a především významnému rodáku a pozdějšímu 23. královéhradeckému biskupovi Mons. ThLic. Karlu Otčenáškovi. V případě zájmu firmy Tereos TTD by zde mohla rovněž vzniknout i menší expozice věnovaná místnímu cukrovaru a výrobě cukru.
Spolek by rovněž chtěl v mlýnu vytvořit zázemí pro kulturně-společenské akce, které by využíval pro pořádání přednášek, vzdělávacích workshopů, menších koncertů atd. nejen pro starší, ale i pro děti a mohl by tak doplnit vzdělávací program pro místní základní a mateřskou školu. Takové navrácení života do objektu, který již není využíván ke svému původnímu účelu, velmi podporujeme, dodal Jiří Balský.
Mlýn v Meziříčí je poprvé připomínán k roku 1598 v urbáři opočenského panství. Je uváděn jako panský, nájemcem byl mlynář Pavel Šnorař. V roce 1740, když si mlýn najímal František Matyáš, byl obnoven. Po zrušení poddanství koupil v roce 1848 mlýn za 8 000 zlatých František Šefelín. Roku 1862 od Františka Šefelína mlýn koupil Jan Hrnčíř ze Lhoty u Nahořan za 22 000 zlatých. Rodina Hrnčířova vlastnila mlýn ještě v 50. letech minulého století, kdy se přestalo mlít.
Za Hrnčířů došlo ke zlomovému momentu v technologickém vývoji mlýna. V roce 1872 bylo osazeno umělecké neboli amerikánské složení, které nahradilo starší, méně dokonalé složení obyčejné, zvané též české. Roku 1893 byla pořízena mlecí válcová stolice a o deset let později byla místo vodních kol na spodní vodu instalována vodní Francisova turbína o výkonu 24 koňských sil. Roku 1906 bylo pořízeno dynamo na osvětlení mlýna a okolních domů.
Ačkoli není stavebně-technický stav budovy nejlepší, vnitřní vybavení mlýna se dochovalo téměř kompletně a v dobrém stavu. V přízemí mlýnice se nachází transmise (podkolí) s litinovým věncem s dřevěnými palci. Transmise zajišťovala přenos hnací síly ke strojům. Je zde také zachována mlýnská hranice, která dle zdobné profilace nepochybně náležela ještě ke staršímu českému složení. V dalších podlažích mlýnice jsou z technologie uměleckého složení dále zachovány mlecí válcové stolice v litinových skříních, jahelka, rovinný vysévač, hranolový vysévač, koukolník, čtyřrámečková reforma archaického typu, vzduchový filtr a horní transmise (podstřeší). Přenos zrna a meliva zajišťovaly kapsové výtahy.
V interiéru obytné části se dochovaly zajímavé a na tehdejší dobu pokrokové prvky z 1. poloviny 20. století – koupelna s historickými bateriemi, splachovací záchod s plechovou nádrží, skříňový mrazák apod.
Přízemí vyzděné z opukového lomového zdiva bude pravděpodobně pocházet z poloviny 18. století, kdy probíhaly stavební úpravy mlýna. Této době odpovídá i provedení valené klenby s pětibokými výsečemi v obytné části mlýna. Nelze však úplně vyloučit variantu, že mlýn nebyl obnoven kompletně, ale že z předchozí stavby mohla nějaká část objektu zůstat zachována.
Mlýn byl patrně již od poloviny 18. století koncipován jako patrový, neboť dle písemných pramenů měl tři mlýnská kola, z nichž jedno sahalo až do patra. Další stavební změny proběhly určitě v souvislosti se změnou mlýnské technologie z českého složení na umělecké v 70. letech 19. století, např. osazení sedlového bedněného vikýře. Dochovaná technologie pochází z konce 19. a počátku 20. století. Konstrukce střechy s vaznicovým krovem odpovídá přelomu 19. a 20. století. Kolmo k podélnému průčelí mlýna přiléhá menší přístavek z počátku 20. století pro Francisovu turbínu vyzděný z cihel, pod nímž protékal mlýnský náhon a který nahradil krytou lednici dřevěné konstrukce s vantroky.
