Komplexní obnova jídelny Libušín po rozsáhlém požáru

Jídelnu Libušín, která je součástí areálu národní kulturní památky Pustevny, fatálně poškodil v březnu 2014 požár. Za průběžných průzkumů torza a doplňujících nálezů z dobových fotografií se podařilo roubenou stavbu obnovit jedinečným způsobem, který nemá v Evropě obdobu, do stavu z 20. let minulého století.

  • Jídelna Libušín po obnově získala zpět svou barevnost a výraz z přelomu 19. a 20. století

    Jídelna Libušín po obnově získala zpět svou barevnost a výraz z přelomu 19. a 20. století

Jídelna Libušín byla postavena v letech 1897–1899 a je mistrovským dílem mladého architekta Dušana Samo Jurkoviče. Ten se inspiroval tradiční roubenou architekturou Valašska a začlenil do ní osobité a originální detaily obohacené secesní barevností. Výmalbu objektu realizoval akademický malíř Karel Štapfer podle návrhů Mikoláše Alše.

Obnova po požáru trvala téměř šest let a probíhala formou vědecké rekonstrukce jako věrná řemeslná kopie za pomoci tradičních tesařských postupů a za použití stejného materiálu – masivního jedlového dřeva. Libušín byl obnoven ke stavu z roku 1925, interiér jídelny Libušín je kopií Jurkovičova díla z roku 1899 a malířská výzdoba byla restaurována dle původních návrhů Mikoláše Alše.

Stav před obnovou Jídelna Libušín po obnově

Jídelna Libušín získala zpět svou barevnost a výraz z přelomu 19. a 20. století, současná generace ji v této podobě může ocenit až nyní. Vedle obnovy historického roubeného objektu včetně dřevěných obkladů bylo nutné v rámci obnovy umístit nové technologie, nezbytné s ohledem na současnou legislativu – zejména hasicí a bezpečnostní systémy. Z potřeby zabránit znehodnocení interiéru vodou byla zvolena technologie hašení plynem s využitím dusící fólie. Současně bylo nutné začlenit tyto nové technologie v objektu tak, aby neznehodnotily a esteticky nenarušily architekturu.

Rozsah a materiálové provedení obnovy si vyžádaly nadstandardní přístup všech zúčastněných subjektů včetně architektonického ateliéru Masák & Partner, permanentní koordinaci navazujících profesí a ochotu řešit aktuální změny, které byly výsledkem průběžně neustále doplňovaného průzkumu torza. Ve fázi realizace interiéru i barevného řešení exteriéru spočívá zásadní vliv nominovaného Luďka Dvořáka, který v průběhu realizace několikrát detailně upravoval definitivní rozvrh barevnosti všech dřevěných prvků interiéru i exteriéru. Je skutečností, že naprosto přesnou kopii původní stavby nelze dnes s ohledem na aktuální přísné požární, bezpečnostní a hygienické předpisy realizovat. Realizovaná obnova nicméně potvrdila, že i v dnešních podmínkách lze takto mimořádnou památku včetně materiálového řešení i její barevnosti obnovit do stavu, ze kterého je dobový duch i charakter památky stále čitelný.

Za Zlínský kraj nominovalo územní odborné pracoviště v Kroměříži.

Na cenu NPÚ v kategorii I. Obnova památky bylo navrženo Národní muzeum v přírodě, zastoupené Luďkem Dvořákem (konzervátor-restaurátor).

Cena Patrimonium pro futuro

Cena Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro zhodnocuje a vyzdvihuje, co se v oblasti památkové péče podařilo, a oceňuje ty, kteří se o úspěšné dílo přičinili.