Brandýs nad Labem (okres Praha-východ)

Rozsáhlý areál zámku v Brandýse nad Labem patří k nejvýznamnějším památkám svého druhu v České republice. Kontinuální stavební vývoj od 14. do 19. století se slohovou pestrostí vtisknul zámeckému komplexu jedinečnou podobu, která spolu s dochovanou historickou zástavbou centra města vytváří cenný urbanistický celek.  Ze slohových etap se nejvýrazněji a trvale na podobě zámku zapsalo období renesance.  Původně gotický hrad byl po polovině 16. století nákladně přestavěn na renesanční zámek, jako letní a lovecké sídlo Habsburků.  Výstavbu zámku řídila dvorská huť za účasti Mattea Borgorelliho. V roce 1567 byl projekt dokončen a objekt získal konečný půdorys nepravidelného čtyřúhelníku. Následné rudolfinské období se stalo nejslavnější kapitolou v dějinách zámeckého areálu. Stavební práce završila renesanční přestavba hodinové věže, exkluzivní sgrafitová výzdoba fasád a zámecká zahrada, do které císař vstupoval zvláštní krytou chodbou, vedenou ze zámku nad hradním příkopem. Zároveň Rudolf II. dal zámek vybavit jako své hlavní mimopražské sídlo. Po pustošivých obdobích třicetileté války dochází k postupné obnově zámeckého komplexu v barokním slohu za účasti architektů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a Františka Maxmiliána Kaňky. V barokním duchu se upravuje zámecká zahrada a především zámecké interiéry. Poslední významná historická přestavba zámku proběhla v 80. letech 19. v duchu historismu podle projektu architekta Bedřicha Wachsmanna. V této době došlo k úpravě hodinové věže. Barokní kopule ustoupila nové novorenesanční střeše.

Kromě architektonické, výtvarné a urbanistické hodnoty zámku je třeba vyzvednout jeho historický význam spojený s českou královskou tradicí. Vedle Pražského hradu patřil zámek k nejvýznamnějším habsburským sídlům v českých zemích. Od roku 1547 – 1918 zde pobývali všichni panovníci Habsburské, později Habsbursko – Lotrinské dynastie.

V současnosti patří zámek městu Brandýs nad Labem a po nákladné rekonstrukci je zpřístupněn veřejnosti. Od roku 1964 figuruje v Ústředním seznamu kulturních památek. Pro své mimořádné architektonické, historické a urbanistické kvality byl v roce 2016 navržen na prohlášení za národní kulturní památku.

Národní kulturní památky

Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje podle § 4 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči vláda ČR nařízením za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany. Návrh na vyhlášení připravuje ministerstvo kultury ve spolupráci s Národním památkovým ústavem.

V současnosti je v ústředním seznamu kulturních památek zapsáno celkem 304 rejstříkových čísel (jednotlivých staveb, areálů či movitých předmětů nebo jejich souborů) národních kulturních památek od těch nejstarších (např. archeologické naleziště Dolní Věstonice včetně souboru nejvýznamnějších nálezů z období kultury lovců mamutů) přes památky středověké (Karlův most, Anežský klášter aj.) a novověké (zámek Opočno, jízdárna ve Světcích u Tachova aj.) až po památky z konce 20. století (např. hotel a televizní vysílač na Ještědu u Liberce). Nejpočetnější skupinu tvoří nemovitosti - dřívější šlechtická sídla a církevní stavby, postupně jsou prohlašovány také objekty lidové architektury i unikátní technické památky.

Z celkového počtu NKP je 45 movitých.

Kontakt:

Mgr. Martina Karásková, karaskova.martina@npu.cz, tel. 274 008 238